Článek
Jedna věc je přítelkyně, druhá věc je máma. Zvlášť když děti mají svou mámu a vy svou bývalou manželku, která děti „předá“ a na chvíli se vytratí ze života. Děti na novou ženskou koukají s nedůvěrou.
Já jsem si partnerku nejprve dva roky „testoval“. Týden děti, týden ona. Vyprávěl jsem jí o sobě ty nejvíc nejhorší věci, jaké chlap na sebe může prozradit. „Neuklízím, nemyju se, tričko peru jednou za týden a děti zlobí,“ strašil jsem ji. Z neznámého důvodu neutekla.
Pak proběhl poslední test. Společná dovolená ve srubu. To byl těžký kalibr. Týden v zajetí trenek, ponožek a páchnoucích tenisek. Jenže kluci ji brali. Ona je taky. Viděla je poprvé naživo, dokonce „nature“, a už šli spolu na houby. No, to bylo rychlé!
A tak se k nám přistěhovala macecha. Zlaté časy s vylitým čajem a ulepenou kuchyní skončily. Nastala úklidová apokalypsa. Pojetí uklizeného bytu v mém podání a jejím se diametrálně lišilo. Fakt netuším, co je špatného na talíři, který leží týden v odkapávači? No tak ho přeci použiju, umeju a pak zase použiju. Proč ho dávat do skříně? A takovou práci to dalo, naučit to kluky!
„Prkénko vracet dolů? Proč? K čemu je ta levandule na záchodě? Proč máme tolik šamponů v koupelně, tati? A co je ta A-V-I-V-Á-Ž?“ Tolik a ještě mnoho dalších dotazů padlo, než jsme se „aklimatizovali“ na přítomnost něžného pohlaví. I když… něžného: „Ten záchod, chlapi, si běžte po sobě umýt. Hned!“
Prostě nám to klapalo.
Po nějaké době jsem si šel „odpočinout“ od nově nabytého rodinného života do lesa. Přibral jsem i kluky. Potřebovali jsem trochu toho lesního chaosu, když ten domácí uklidila maceška. Jak se tak prodíráme houštím, povídám: „Jo, abych nezapomněl. Budete mít ségru. Asi tak za půl roku.“ Čekal jsem zaražené mlčení, zpytavé pohledy, případně otrávené obličeje. Chyba lávky: „A může s námi hrát Minecraft?“ Jen jsem ze sebe překvapeně vykoktal: „Asi jo, ale musíme se zeptat maminky.“ A tak se z macešky stala maminka.
Princeznu přijali obě princátka naprosto v pohodě. Jeden se jí snažil vnutit, po příchodu z porodnice, čokoládu a druhý doběhl pro čerstvý rohlík. Oboje snědla maminka. Přeci jen, ta nemocniční strava nebyla optimální. Pochválila je a já, se slzou v oku, oba borce pohladil po zapatlaných vlasech. Těch několik dní, co byla mamka v porodnici, si na nich vybralo svou daň.
A mně došlo, že to, co se nám před lety rozpadlo, se nám teď vrátilo v plné síle. Jen s novou, ještě lepší posádkou.
Příště probereme ten úklid…
PS: Tak mě napadlo. Co kdybych to zase hodil na papír? Že by další knížka? Trocha humoru a romantiky neuškodí.
