Když už Babiš naštve i důchodce s berlí, máme zaděláno na průšvih

Říkejme si, co chceme, ale důchodci jsou u nás poslední stabilizační síla. Taková brzda, která zadržuje všechny výbuchy nespokojenosti. Když se jim nelíbí televize, prostě ji přepnou. Když je naštvou politici, zavrčí cosi o tom, že „jsou to všichni stejní lumpové“ a jdou si uvařit heřmánkový čaj. Jejich vzpoura obvykle končí u zvýšeného cholesterolu a zmínky v čekárně, že „za komunistů aspoň chleba stál čtyři dvacet“.

Jenže tentokrát se cosi pohnulo. V Domaslavicích vstane pán, odloží sudoku, vezme francouzskou hůl a místo cesty k ortopedovi zamíří na mítink Andreje Babiše. A bum! Česká politika dostala signál, že je opravdu zle.

Někdo by mohl tvrdit, že jde o exces. Ale já v tom vidím symbol. V jiných zemích to řeší interpelacemi, impeachmentem, někde rovnou občanskou válkou. U nás? Stačí jedna rána francouzskou berlí do spánku a máme jasno. Demokracie po česku – úsporná, rychlá, v duchu hesla „švejkovat, dokud to jde“.

Nejhezčí na tom celém je, že útočník byl zaskočen sám sebou. „Nechápal jsem, že jsem vůbec něčeho takového schopen,“ prohlásil. To je čistá definice českého revolučního ducha. Ani revolucionář nevěří, že je revolucionář. Žádný patos, žádné „za svobodu lidu“. Prostě momentální zkrat. Člověk, co si normálně stěžuje na Českou poštu, se najednou promění ve zkratkovitého gladiátora. A pak zas pokorně přizná, že to asi přehnal.

A Babiš? Odjel na CT vyšetření a následně poslal vzkaz: „Tohle mě neodradí.“ Kampaň jede dál. Takhle vypadá česká varianta hrdinství. Žádné dramatické návraty s obvazy kolem hlavy, žádné krvavé košile. Jen lehké natek­nutí a další video na sociální sítě. Předseda ANO opět vystupuje jako odolný bojovník, kterého nerozhodí ani úder holí. Inu, zázrak medicíny – a možná i marketingu.

Reakce z politických lavic byly předvídatelné. Prezident Pavel útok odsoudil, ministři i opozice se shodli, že násilí do kampaně nepatří. Všichni jsme si tak na chvíli připomněli, že v jedné věci panuje shoda napříč spektrem: mlátit politiky berlí není dobrý nápad. Tedy alespoň fyzicky – verbálně je to naopak národní sport.

Ale to hlavní sdělení zůstává: když už Andrej Babiš dokáže vytočit i českého důchodce, tvora, který běžně vydrží čtyři hodiny v čekárně u doktora a ještě si pochvaluje, že „to šlo dneska rychle“, pak jsme opravdu v problému. Protože důchodci jsou ti poslední, co ještě mají trpělivost. Pokud ztratí nervy i oni, čeká nás budoucnost, ve které se místo volebních lístků budou rozdávat ortopedické pomůcky.

A já se ptám: co bude dál? Dnes francouzská hůl, zítra hůlky od nordic walkingu. To už by byla invaze, kterou neubrání ani Agrofert. Možná pak nezbyde než posílit pořádkové jednotky – oddělení pro boj s rozzuřenými seniory. A kdyby se to rozjelo naplno, budeme první zemí na světě, kde revoluci spustí generace, která jinak řeší hlavně slevy v Kauflandu.

Možná se smějeme, ale tahle berle v hlavě české politiky je signál. Signál, že frustrace prostupuje všemi generacemi. A když už ji cítí i ti, co pamatují fronty na banány, pak je nejvyšší čas se zamyslet. Protože až příště někdo opravdu naštve naše seniory, nebude to jen o jedné ráně. Bude to o celé frontě, kde se místo slevového letáku bude mávat holemi. A to už by byla česká revoluce, jakou svět neviděl.

Zdroje: