Článek
ZÁPIS z mimořádné schůze SVJ: „Panelák Mír 1968“, Kačerov
Bod programu č. 1: Situace za humny (pracovní název: Za humny je drak a Kačer huláká na lesy)
Datum: Včera
Místo: Sušárna mezi vchody B a C
Přítomni: Vlastníci jednotek dle prezenční listiny, jeden drak za plotem
Zapisuje: Já
Mimořádná schůze SVJ začala přesně v 18:03, protože v 18:00 ještě nikdo nebyl schopen najít klíč od sušárny. To je mimochodem náš hlavní bezpečnostní problém – ne drak za humny, ale klíč na šňůrce, který „někdo určitě vrátil“.
Když jsme se konečně usadili mezi skládací židle a starý sušák na prádlo, otevřel předseda schůzi klidným hlasem člověka, který už zažil větší průšvihy než hádku o fond oprav. Položil na stůl složku, vytáhl tabulku a oznámil:
„Bod jedna. Situace za humny.“
V tu chvíli se ozvalo zahřmění. Ne z nebe. Zpoza plotu. Tam, kde sousedí náš panelák Mír 1968 s vilou pana Kačera, místního skrblíka a majitele několika bytů. Muže, který tvrdí , že má tu největší hadici v širokém okolí a že bez něj bychom všichni shořeli jako staré lino na chodbě.
„PLATÍM ZA VÁS NEJVÍC!“ zahřměl přes plot.
Paní z druhého patra, domovnice a znalkyně všech hadic z okolí, si povzdechla: „Zase začíná.“
Předseda nepohnul brvou. „Jak víte, náš fond oprav činí dvě procenta hodnoty jednotky. Některé byty již přislíbily navýšení. Pokud chceme mít jistotu, že když drak plivne, nebude to poslední věc, kterou uvidíme, musíme jít na tři.“
„Proč tři?“ ozval se majitel bytu číslo dvanáct, který má vždy excelovou tabulku i na nedělní oběd.
„Protože střecha není nesmrtelná,“ odpověděl předseda.
Zpoza plotu znovu zahřmělo: „PĚT PROCENT! MÁ TO BÝT PĚT! JÁ DÁVÁM PĚT!“
„Vy ale nechcete být členem našeho SVJ,“ poznamenal předseda směrem k otevřenému oknu.
„JSEM NEJVĚTŠÍ ČLEN!“ přišla odpověď.
Majitel bytu číslo sedm, který má balkon otočený přímo k plotu, se přihlásil. „Upřímně, já bych přidal. Když ho vidím, jak tam každý večer mává s hadicí na draka, radši si připlatím.“
„My si musíme vybudovat vlastní hydranty,“ ozval se byt číslo tři, který už delší dobu mluví o strategické autonomii sklepa.
„A kdo to zaplatí?“ zavrčel byt číslo čtyři. „Já se s drakem domluvím sám.“
„S drakem se nedohaduje,“ poznamenal předseda suše. „Drak vyjednává oknem. Umíte létat?“
Pan Kačer mezitím přelezl na popelnici, aby byl lépe vidět. „KDYŽ NEZAPLATÍTE, ODEJDU! A VEZMU SI HYDRANT! UVIDÍTE!“
Pan Novotný z devítky si začal počítat na mobilu. „Kolik je pět procent?“
„Moc,“ odpověděla jeho manželka.
Předseda se nadechl. Ne hluboce. Prostě tak, jak se nadechne někdo, kdo ví, že panika je luxus.
„Navrhuji toto,“ řekl. „Tři procenta nyní. Plán postupného navyšování. Společné nákupy vybavení. Sdílená odpovědnost. Nikdo nebude dělat, že je světový hasič. Nikdo nebude dělat, že oheň neexistuje. A nikdo nebude pálit listí u sousedů!“
„TO BYL MŮJ NÁPAD!“ zahřměl Kačer.
„Výborně,“ přikývl předseda. „Pak se shodujeme. Jen, prosím, uhaste ty ohníčky v zahradě přes ulici. Mohou přilákat draka.“
Byt číslo dvanáct začal tleskat. Opatrně, aby to nebylo příliš emocionální.
Byt číslo sedm kýval hlavou. Byt číslo tři chtěl dodat tři podmínky. Byt číslo čtyři se zdržel, ale významně.
Hlasovalo se zvednutím ruky, protože hlasovací lístky se opět nenašly.
Většina byla pro.
Kačer se napřímil na popelnici, rozepnul sako a rozhlásil do ulice: „VYHRÁL JSEM! DONUTIL JSEM JE PLATIT VÍC!“
„Usnesení bylo přijato,“ řekl předseda Pavlásek klidně.
Někdo vzadu utrousil: „Ten má teda ego.“
„Ego nehasí,“ odpověděl předseda.
Schůze skončila v 21:17. Lidé si sbalili poznámky, složili židle a začali si mezi sebou šeptat, kdo koho přetlačil.
Za plotem bylo stále slyšet vítězné halekání. Doktor Chocholoušek ze sedmého ještě stačil přes otevřené okno panu Kačerovi připomenout zítřejší sezení v devět ráno.
Střecha zůstala na místě.
Fond oprav byl vyšší.
Drak nikam neodešel.
A předseda si při odchodu sedl na plastovou židli, která pod ním ani nezaskřípala. Někdo poznamenal, že musí mít opravdu plechový zadek.
On se jen pousmál.
„Hlavně aby byl nehořlavý.“
