Článek
V poslední době se čím dál častěji setkáváme s pojmem hyperkorektnost. Označuje snahu o maximální ohleduplnost a inkluzi ve všech oblastech života. Mladá generace je kritizována za přecitlivělost a náchylnost k urážkám. Často se jim přezdívá „sněhové vločky“, symbolizující křehkost a náchylnost k roztavení.
Je ale na místě tato kritika? Není to spíše tak, že do hyperkorektnosti mladou generaci nutíme my sami? Školní osnovy, média i politici zdůrazňují důležitost inkluzivního jazyka a respektování všech menšin. A tak se mladí lidé učí chovat ohleduplně a vyhýbat se jakýmkoli urážlivým výrazům.
Problém nastává ve chvíli, kdy se hyperkorektnost stává absurditou. Kdy se z legrace stává tabu a kdy se i obyčejný vtip může stát předmětem kritiky a odsouzení. Dá se v tomto světě ještě dělat legraci?
Odpověď zní: ano, dá se. Ale je potřeba dbát na kontext a vnímat publikum. Humor je subjektivní a to, co jeden považuje za vtipné, může druhého urazit. Proto je důležité používat nadsázku, ironii a absurditu, aby bylo jasné, že se jedná o legraci. Nesmíme se bát dělat si legraci z hyperkorektnosti. Humor je mocný nástroj, který nám umožňuje kriticky reflektovat realitu a poukázat na absurdity. A hyperkorektnost, se svými extrémy a přehnanou citlivostí, je k tomuto typu humoru ideální.
Samozřejmě se vždy najde někdo, koho legrace urazí. To je ale riziko, které je s humorem neodmyslitelně spjato. Pokud se budeme bát někoho urazit, přestaneme si dělat legraci, a to by byla velká škoda.
