Článek
Nemocnice a smích – léčivá kombinace
Ať už se ocitnete na chodbách Nemocnice na kraji města, nebo v improvizované ošetřovně jednotky M*A*S*H 4077, jedno je jisté: smích je ta nejlepší medicína. Obě tato kultovní díla ukazují, že nemoc a smrt neznají hranice. Ať už jde o socialistické Československo, nebo válečnou Koreu. Jenže co by to bylo za seriál bez postav, které nás rozčilují a zároveň baví?
Cvach a Burns: Neschopní, ale nezbytní
Kdo by zapomněl na legendárního Cvacha? Chirurg s tak nízkou úrovní dovedností, že i medik by si vedl lépe. Jeho postava je zosobněním neschopnosti, ale také geniálního hereckého výkonu Josefa Vinkláře. Na druhé straně světa máme majora Franka Burnse, jehož arogance a nedostatek empatie jsou stejně tak nezapomenutelné. Larry Linville, který Burnse ztvárnil, přiznal, že s ním lidé často zaměňovali jeho postavu. Rozhodně to nepovažoval za lichotku.
Proč je nenávidíme, ale nemůžeme bez nich být?
Představte si seriál plný „Sovů“ a „Hawkeyů“. Jedna vtipná replika za druhou, samé úspěšné operace a hrdinské činy. Nuda, že? Aby hrdinové vynikli, potřebují protiváhu. Někoho, kdo jejich zásluhy ukáže v ještě lepším světle. Cvach a Burns jsou právě těmi „protipóly,“ kteří slouží jako katalyzátor děje. Bez nich by Štrosmajer neměl na koho házet své hlášky a Hawkeye by neměl do koho rýpat.
Neschopnost jako zrcadlo pro nás všechny
Nechceme si to přiznat, ale Cvach a Burns jsou tak trochu naším odrazem. Kdo z nás někdy neudělal něco hloupého, nevyhnul se zodpovědnosti nebo se nesnažil zakrýt vlastní chybu? Jejich neschopnost nás baví, protože nám ukazuje, jaký bychom nechtěli být. A když se někdy přistihneme, že máme „Cvachův den“, můžeme se nad tím pousmát a říct si: „Aspoň ho nemám pořád.“
Nemocnice na kraji města versus M*A*S*H
Oba seriály jsou produktem své doby a kulturního kontextu. Zatímco M*A*S*H nabízí satiru na válečnou absurditu, Nemocnice na kraji města je drama, které reflektuje socialistickou realitu. Přesto mají překvapivě mnoho společného: důraz na lidskost, humor a nezapomenutelné postavy. Ať už se smějete Štrosmajerově „Kdyby hloupost nadnášela…“, nebo Hawkeyeově:„Franku, mohl by ses alespoň jednou chovat jako doktor?“, tyto momenty nás spojují.
Proč potřebujeme „Cvachy“ a „Burnsy“?
Každý dobrý příběh potřebuje padoucha, ať už je to Darth Vader nebo Cvach s Burnsem. Oni jsou solí v polévce nemocničního dramatu, tou ingrediencí, která ho povyšuje na nezapomenutelný zážitek. A tak až příště uvidíte jejich směšné pokusy o léčení či šplhání po kariérním žebříčku, vzpomeňte si, že bez nich by to byla jen… nuda, nuda, šeď, šeď.
Zdroje:
