Článek
Krásné sobotní odpoledne bylo jako dělané na procházku. Výjimečně jsem čtyřletou dceru netrápil túrou do lesa a naukou technik přežití. Maminka ani učitelky ve školce tuto snahu neocení. Stavění nouzového přístřešku, rozdělání ohně pomocí brýlové čočky či základní školení o jedlých plodech v lese není obsaženo v osnovách mateřinek. Planety naší sluneční soustavy však ano. Prckové v třídě nejmenších sotva mluví a právě se naučili používat správně toaletu. Zcela jistě v tomto věku upotřebí znalost planet sluneční soustavy. Možná by jim základní nauka jedlých plodů a rostlin v přírodě byla užitečná víc. Mé dceři určitě. Jinak by si nechtěla uplést věneček z pryskyřníku.
U nás ve městě máme obrovský park, který vznikl z bývalých sadů. Rostou zde jabloně, hrušně, švestky, ořešáky atd. Vše ve velkém množství. Koncem léta a na podzim je to ráj pro děti a spoluobčany, kteří si zdarma natrhají zásobu na celou zimu. Teď je to jedna obrovská rozkvetlá zahrada.
S dcerkou jsme si sedli uprostřed louky a bavili se foukáním do pampelišek a pozorováním bílých padáčků, které odnášel vítr. Moje malá víla si chtěla uplést věneček, nebo možná jen natrhat kytici. Jak tak trhala žluté květinky, vybavila se mi vzpomínka z dětství. Prázdniny u babičky na venkově. Trhám stejné kytky společně s pampeliškovými listy a plnou náruč házím chlupáčům do králíkárny. Pak střih a vidím 6 králičích kůží na napínácích. Brr. V panice jsem vytrhnul holce kytku z ruky a v blízkém potůčku vydrhnul ruce. Chudák malá. Asi si myslela, že jsem se zbláznil. Rychle koukám do mobilu a je to tam. Pryskyřník prudký.
Je sice jedovatý, ale má reakce byla neadekvátní. Prostě jsem se vyplašil! Viděl jsem v duchu ty králičí kůže a… Raději ani nemyslet. Rostlina by údajně způsobila maximálně puchýřky. Obsahuje silné jedy ranunkulin a anemonin. Kdyby rostlinu omylem snědla, asi by zvracela a měla průjem. Dám pod článek pár odkazů s podrobnějším popisem jedovatých rostlin, které celkem běžně rostou ve vašem okolí.
Po této příhodě jsme se vydali domů a já si více všímal rostlin v parku i na sídlišti. Tis, jalovec chvojka, zlatý déšť, bolševník. Jéžiš, to je hrůza. Kdo to sem dal? 20 let jsem si jich ani nevšiml. Teď se u každé jedovaté rostliny zastavuji a dcerku důrazně upozorňuji, že na ně nemá ani sahat. Přeháním? Možná. V každém případě jí tato znalost může ušetřit bolest a trápení. Třeba i vašim dětem. Co myslíte?
