Článek
Večer sedím doma a kontroluji synovi známky v online aplikaci. Vtom mi blikne zpráva na WhatsAppu od rodičů ze synova třídního chatu. Otevřu mobil a s úšklebkem zvednu oči. Zase rodiče ze synovy třídy rozebírají něco „důležitého“ na společné skupině. Většinou zvuk vypínám, protože se tam probírá spíš nepodstatné, ale tentokrát mě zpráva zaujala.
Místo školy v přírodě pojedou žáci 7. a 8. tříd příští rok na lyžařský výcvik. Ředitel se ptá, kdo má zájem. Zaskočí mě to, ale říkám si, no aspoň se kluk naučí lyžovat. Nadšení to ale ve mně úplně nevyvolá. Je to podstatně dražší, vybavení budu muset půjčit a sněhové podmínky v posledních letech nejsou ideální. Na druhou stranu, i já jsem na lyžáku kdysi byl a moc jsem si to užil. Vzpomínky na to mi dodnes zůstávají.
Nořím se do vzpomínek a pročítám si komentáře ostatních rodičů. Vidím velkou nespokojenost. A to jsem diplomat. Reálně to vypadá, že dav rozzuřených rodičů s pochodněmi a vidlemi vezme útokem školu s cílem defenestrovat pana ředitele. Moc by si ale nepomohli, protože jeho kancelář je ve zvýšeném přízemí. Argumenty se sypou jeden za druhým. Příliš drahé! Kde seženeme vybavení? Jak můžu vědět rok dopředu, co budu v tu dobu dělat? Co ho to vůbec napadlo? Pozoruji debatu a v duchu si říkám, vždyť se jen zeptal, kdo by měl příští rok zájem. Zrušení školy v přírodě je v jeho kompetenci a jistě k tomu má svůj důvod. Chápu veškeré argumenty, které v diskuzi zazněly. Taky mi proběhly hlavou. Nicméně mi připadá, že se rodiče ve skupině hecují. Jeden druhého trumfují v důvodech, proč je lyžák nejhloupější nápad na světě.
Cena výcviku a vybavení je nejčastějším problém. Jednoho kluka budu mít v 7. třídě a druhého v 8. Počítám, že i s půjčením vybavení by to celkem stálo 30.000,- Kč. To je prostě moc! Škola v přírodě přišla cca na polovic. Jednoduché počty, které zvládnu. Klukům podepisuji lístek, kde nesouhlasím s účastí. Hotovo. Vidle a pochodeň si nechávám na důležitější věci než na pedagogy.
