Článek
Musíme dělat a chtít víc. A peníze jsou, jako vždy a v každém příběhu, až na prvním místě.
Money talks, ale u nás musí řvát
Tykač, Křetínský, Brabec nebo Šádek. V závěsu nově také hlasitý Kania. Lidé, kteří do českého fotbalu investovali své peníze nebo dokázali přesvědčit jiné, aby tak učinili. A ti další? Nejsou vidět nebo nemají peníze na to, aby fotbal posouvali. Vždyť to přece stačí. Opravdu nestačí, protože peníze jsou prostě základ.
Fotbal je takový a je to tak správně. Více peněz = větší kvalita = větší konkurenceschopnost se zbytkem Evropy. Chce se mi říct: „Bez peněz do Ligy mistrů nelez.“ Ona to totiž je ve finále dokonce miliardářská soutěž. Kdo ale čeká, že vás právě ta vzývaná Liga mistrů finančně nakopne, nebo nedej bože zachrání, tak to tedy určitě ne.
Liga mistrů je pro bohaté. Pro ty, kteří se nebojí investovat do všech složek rozvoje svého klubu. Infrastruktury, hráčů i třeba do marketingu. Přesně to se pokusím popsat. Berte prosím tento komentář jako první pokus o vhled do českého fotbalu od člověka, jenž díky kulatému nesmyslu projezdil celý svět.
A nutno podotknout, že za to, kde jsem, také utratil spoustu peněz. Proto vím, že hrát s mistry bez nich nejde. Musíte se odnaučit přemýšlet v té rovině, že je něco drahé. Levnému fotbalu prostě odzvonilo a je to tak správně.
Posily max za dva, jinak budou řvát
Čtyři miliony euro za hráče? To jste se úplně zbláznili. Za pět? A kolik? To je nesmysl! I takto reagují čeští fanoušci na částky, které jsou v rámci Evropy těžce pod průměrem. Doba, kdy přichází posila nanejvýš za dva miliony euro je prostě pryč. Za kvalitu se platí a nabídku určuje poptávka. Fotbal je prostě byznys.
Pokud budeme ochotni za posily dávat více peněz, budeme schopni je i lépe zhodnocovat. A budeme jich potřebovat stále více. Nároky na fotbalisty se stupňují a abyste mohli hrát českou ligu i Ligu mistrů, nebo jakoukoliv jinou evropskou soutěž, nemůžete spoléhat na dva, tři klíčové hráče. Musíte mít kvalitu nejen v základní rotaci, ale také na střídačce a v širším kádru. A ta kvalita něco stojí. To je fakt.
Umění není přivést hráče za málo a rozvinout ho, ale i to koupit hotovou hvězdu a v kombinaci s dalšími hvězdami vytvořit fungující tým, který bude konkurenceschopný nejen u nás, ale hlavně v Evropě. O to nám totiž primárně jde. Českou ligu asi dokážete vyhrát i s evropsky průměrným týmem. Ale co pak budete v té Lize mistrů dělat? Dopadnete úplně stejně jako všechny naše týmy. Bodů jako šafránu a skoro rekordní počet inkasovaných gólů.
Pojďme se tedy smířit s tím, že dobří, zkušení a hotoví hráči nestojí dva, ani čtyři, ale klidně šest nebo osm milionů euro. Budou to totiž právě oni, kdo českým týmům pomohou překlenout bariéru mezi nimi a zbytkem světa. A především? Týmu zvýší konkurenceschopnost hrát v oné Lize mistrů důstojnou roli. A když tento postup budeme praktikovat dostatečně dlouho, tak nám to třeba zajistí místo nejlepší ligy ve východní Evropě. Tedy i symbolické prvenství v tom, že i v domácí lize budou hrát kluby, které hráči neberou jako přestupní stanice do TOP týmu, ale rozhodnou se ten TOP tým budovat tady u nás.
Což prostě a jednoduše něco stojí. Pojďme zapomenout na výprodeje a i fanouškům vysvětleme, že právě větší nákupy, i když stále racionální, jsou tím, co nás Lize mistrů přiblíží. Koneckonců to přece nejsou vaše peníze a vy přeci chcete, aby byl váš klub lepší. Nebo ne?
Sportovní stadiony a komplexy, nikoliv hřiště
No a ti hráči musí mít kde být. Schválně neříkám hrát, protože to se dá i na škváře. Stadiony dnes nemohou být jen šatnami, menším zázemím a hlavním hřištěm. Doba se posunula a investice do moderních a multifunkčních komplexů jsou jedinou cestou, jak posouvat český fotbal do 21. století.
Vždyť je to jedno. Jdou na trénink, pak na video a pak hrají. Ne, není to jedno. Hráči a realizační týmy tráví na stadionu 8-12 hodin denně. Normálně chodí do práce. A když odhlédnu od pražských S a Plzně, tak je to velká bída. A to i aktuální top trojka má co zlepšovat. Vždyť si jen představte tu paralelu s jakoukoli jinou prací.
Zaměstnají vás jako IT technika, ale nedají vám od prvního dne židli do kanceláře. OK, tak budu chvíli stát, je to zdravé na záda. Jenže vám u počítače chybí některé klíčové kabely a obrazovka neustále bliká. A programovat můžete někdy jen ráno nebo odpoledne, protože je potřeba místo i pro jiné „ajťáky“ z firmy. To je co?
I takové jsou občas podmínky v českých profesionálních klubech. Kvalitní šatna neexistuje, chybí posilovna nebo máte k dispozici jen jedno kvalitní tréninkové hřiště, kde se ale střídáte s B-týmem a starším dorostem. Přeháním? Opravdu ne. A někdy vám ani nepřijde výplata. Ale tomu věřím, že už u nás snad odzvonilo. Co s tím?
Investovat do zázemí. Investovat do tréninkových ploch. Investovat do regenerace. Investovat i do toho, aby se každý na svém místě v šatně cítil příjemně. Prostě tak, jak to dělají v Premier League nebo Bundeslize. Jakkoli se těmto soutěžím kvalitou ligy ještě rovnat nemůžeme, co se zázemí týče to je určitě dosažitelné.
Alfou omegou jsou pak hřiště. Tam bych byl nekompromisní a kluby za nekvalitní povrch tvrdě trestal. Z tendru na marketingová a televizní práva přiteklo klubům, především díky práci Jaroslava Tvrdíka, desítky milionů korun ročně navíc. První investice by měla být do hřiště a pak do mládeže. Žádné platy nebo noví hráči. Koukejte si první udělat domácí úkoly, které zajistí atraktivní fotbal a vaši budoucnost.
Polsko jako špatný vzor cesty na západ
Stovky kilometrů dálnic, bujarý rozvoj nového byznysu a skvělá sportovní infrastruktura. Zejména ta fotbalová. Polsko. Ráj a vzor toho, čím bychom chtěli být i my. Vždyť na akademii Legie se jezdí do Varšavy koukat i naše kluby. Nenechte se však zmást. Naši sousedé ze severu jsou sice na první dobrou lákavým vzorem, ale pokud si odmyslíte stárnoucí stadiony z ME 2012 a zmíněnou Legii, zjistíte, že fotbalově jsme jinde.
Máme lepší ligu. Kvalitnější hráče. Lepší ekonomické podmínky profesionálního fotbalu. A také daleko větší potenciál růstu. Poláci jsou totiž ve spoustě věcí na vrcholu. Vlastně v recesi. Proto prosím, abychom se oprostili od tohoto vzoru. A pojďme opravdu na západ. Naším cílem není porazit země bývalého východního bloku. Měli bychom chtít dosáhnout úrovně belgické nebo nizozemské ligy. A klidně mířit ještě výš.
A budíček pro ty, co si myslí, že už tam jsme? Ani náhodou. Nemusíte ani jezdit na Ajax nebo Anderlecht. Fotbalově dál jsou i týmy jako Bruggy, Gent, Genk nebo Feyenoord, Twente a PSV. Přitom když nám je nalosují, tak si všichni říkáme, že k nám byl los vstřícný. Nebyl. Kvalita je ve všech směrech na jejich straně. I proto pojďme nechat fascinaci Polskem na politicích, co neumí stavět. Fotbal ať jde na západ.
Obraz fotbalu jako „sexy“ zážitku
Pro příklad dobré práce se „sexy brandem“ nemusíme chodit daleko. Americkou show v českém podání totiž od nástupu Karla Pražáka předvádí hokejová Sparta. Tam musím smeknout. A nemusíte mi vysvětlovat, že hala s kostkou je něco jiného než fotbalový stadion. Prostě to jde. Musí se jen chtít.
Ve fotbale to u nás pochopila Slavia i Sparta. Poslední dvě sezony se zážitek v Edenu zlepšil natolik, že průměrná návštěvnost rostla i přesto, že se nedostavil kýžený sportovní úspěch v podobě ligového titulu. Sparta až na loňský podzim jela na stejné vlně. A nese to ovoce. Inspirují se další. Ale i tyto dvě značky musí přidat. Všude.
Lidé chtějí víc než branky, body, vteřiny. Chtějí víc než on-line rozhovory. Fanoušek nemá zájem jen pasivně přijímat informace ze sociálních sítí. Úkolem je dostat lidi na stadion. Pro zážitek na místě. Často slyšíme, že českého fotbal zažívá boom. Sledovanost? Ok. Návštěvnost? Rekord zatím stále pochází ze sezony 1996/1997. Tak to s tím boomem asi nebude tak horké. A že jsem přehnaně kritický? Nejsem, chci prostě víc.
A samozřejmě, že to ta Liga mistrů vždycky vylepší. Lidé mají zájem a o fotbale se mluví víc. Jenže české týmy na ni vůbec nejsou připraveny. Sparta horko těžko doprodávala vstupenky na poslední zápasy a někteří moji známí už nechtěli lístky ani zdarma. Jádro fans totiž přijde vždycky, ale úkolem klubů je přitáhnout masu.
Pokud si někdo myslíte, že tento fakt nijak nesouvisí s tím, zda naše týmy patří či nepatří do Ligy mistrů, tak se šeredně pletete. Je to jen další dílek do skládačky. Protože co budou dělat Slavia a Sparta s novými stadiony, kam bude chodit pravidelně devatenáct a občas pětadvacet tisíc lidí? Pojďme lidi prostě naučit chodit.
Role státu i nutná změna přístupu
Dovolte mi i malou vsuvku, která s Ligou mistrů jako takovou zdánlivě nemá nic společného. Velkou roli v rozvoji nejen fotbalu, ale celkově i sportu a vztahu k pohybu, hraje LFA, FAČR a také stát.
Nežehrám teď na to, aby dával více peněz. Myslím, že ty nás netrápí. Klíčové ale je, aby těm, kteří chtějí například vybudovat sportovní akademii, postavit stadion nebo jakékoliv sportoviště za své prostředky, neházel klacky pod nohy. Pokud chci dát peníze do podpory výkonnostního nebo profesionálního sportu, proč potřebuji absolvovat cestu byrokratickým peklem, které ve výsledku mnohé nakonec i úplně odradí.
Možná je to i o přístupu nebo obecně „mindsetu“ směrem ke sportu a pohybu. Vždyť ještě před pár lety se reálně uvažovalo o omezení hodin tělocviku nebo jeho úplném zrušení. Katastrofa. Má to být naopak. Stát má maximálně podporovat pohyb zejména u dětí a pak dát co nejlepší podmínky těm, kteří chtějí ať už do rekreačního nebo profesionálního sportu investovat své jinde vydělané peníze.
Není to lobby za profi kluby, o kterých tu hlavně píšu, ale myslím, že by to pomohlo. Nejen u fotbalu.
Nejen si zahrát, ale i uspět
Co říct závěrem? Snad jen to, že pravidelná účast českých týmů v evropských pohárech je ukázkou individuální kvality tří ekonomicky i sportovně silných klubů. Ty si bezesporu zaslouží pochvalu za to, jakou reklamu dělají tuzemskému fotbalu v prostředí, kam dlouhodobě vlastně vůbec nepatří. Konferenční liga nemá se slovem kvalita nic společného. Evropská liga je pro mě povinností a minimální nutností. A Liga mistrů? Tam nepatříme. Kdy budeme? Až se začne výše uvedené plnit.
A že tam byla Sparta a bude tam další mistr? No a co. Výsledky posledních účastí českých týmů v Lize mistrů hovoří jasně. Ne nadarmo je pak pro většinu fanoušků sen ji jen „hrát“ a ne v ní jakkoliv „uspět“. Stejně tak je to i u samotných týmů. Tento mindset musíme změnit. Ve výsledku to posune celý fotbal.
Bez změny zdánlivě malých věcí progres nepřijde. Ať už jde o více peněz do všech složek našeho sportu, kvalitní hřiště i tréninkové zázemí, komfort pro hráče, lepší služby i zážitky pro fanoušky a třeba i větší realizační týmy opravdu evropské úrovně. Všechny tyto „maličkosti“ jsou klíčovou součástí celku.
Pojďme se nad tím zamyslet a neurážet se ve chvíli, když nám někdo zevnitř i zvenku řekne, že by to možná šlo líp. Nesvádějme už nic na specifičnost prostředí a nepřehlížejme fakt, že prostě můžeme dělat víc. Jen tak jednou nastane den, kdy si všichni budeme moci s čistým svědomím říct, že do té vysněné Ligy mistrů patříme.
