Článek
Vize, směřování a konkrétní body pro další rozvoj největšího a nejoblíbenějšího sportu u nás. To bych očekával od každého, kdo chce FAČR vést. Bohužel. Proto jsem se rozhodl v rychlosti sepsat text obsahující pět bodů, které bych si jako priority k řešení přál já.
Vzdělávání trenérů
FAČR ročně chrlí stovky nových trenérů. Jsou kvalitní? Možná v jednotkách procent. Nabízí se tedy otázka, zda to děláme správně. A teď to není proti koučům samotným. Protože oni sami jsou nejen trenéry, ale často i psychology, manažery, vedoucími týmů, fyzioterapeuty nebo i taxikáři. Nemají čas se pořádně rozvíjet a vzdělávat. Nemají možnost si fotbalem vydělat ani na nájem. Kde mají tedy brát motivaci? Jak máme vychovávat více talentů, když se nedokážeme postarat ani o ty, kteří by to měli mít na starost. Pokud chceme být konkurenceschopní v Evropě, budeme muset změnit přístup ke vzdělávání i financování trenérů. Na všech úrovních fotbalu. Chceme být jako Španělsko, Holandsko nebo Belgie? Zkusme se tady v tom u nich inspirovat.
Profesionální rozhodčí
Zásadní bod pro další posílení, byť elementární, důvěryhodnosti fotbalu. Udělejme z rozhodčích profíky. Pokud bude soudcovství jejich zaměstnáním, na kvalitě výkonu se to odrazí. Dnes chodí do práce a pak pískají. Nemají čas se připravit. Nemají čas se vzdělávat. Nemají čas analyzovat chyby. Rozhodčí by mělo být povolání. Ruku v ruce s tím by pak mělo jít více peněz do výchovy nové generace sudích. Profesionalizace by zkrátka měla prostupovat úrovněmi. Jen tak docílíme toho, že budou rozhodčí nejen kvalitní, ale také uznávaní i na mezinárodní úrovni. Protože současný stav vedl k tomu, že na ME, MS nebo v pokročilých fázích evropských soutěží nemáme nikoho.
Miliardy do hřišť a tréninkové centrum reprezentací
Miliarda? Spíše miliardy. Tolik bychom měli sehnat do rekonstrukce současných a zejména stavby nových fotbalových hřišť a sportovních areálů. Na každém okrese, v každém kraji. Dostupnost je pro řadu rodičů klíčová při rozhodování, jaký sport bude jejich dítě dělat. I proto musí být možnost hrát fotbal všude. Stejně tak je čas napravit strašnou historickou křivdu. Jsme jednou z mála zemí, která nemá tréninkové centrum reprezentací čistě na fotbal. Stát by měl pomoc v tomto bodě výrazně pomoci. Proč? Protože se to mnohonásobně vrátí i jinde. Třeba na výdajích za zdravotní péči.
Fotbal = základ komunity
Hospoda, kostel a fotbalové hřiště. Svatá trojice české vesnice. Jenže tento komunitní kolorit vymírá. Kluby se ruší a hřiště chátrají. Nedopusťme to. To je totiž fotbal. Ten výkonnostní, kterým se jednou za čtyři roky vždycky všichni kandidáti na předsedu ohání. Ví vůbec, o čem mluví? Pravděpodobně ne. Nezapomeňme tedy prosím na základní stavební kameny fotbalu, které ve výsledku vychovaly a přivedly více reprezentantů a ligistů, než kdejaká akademie. Právě pro ně musíme najít peníze pro uchování fotbalu i v té nejmenší obci. To je úkol FAČR.
Peníze a zase ty peníze
Psal jsem o tom minule. Peníze jsou klíč. Kluby LFA je dokázaly získat. Díky tendru na marketingová a TV práva nebo boomem, který zaujal miliardáře. Proč to nezvládá FAČR? Nefunguje mu vlastně nic, co nějaké peníze může přinést. Komerční, marketingová a ani komunikační stránka. FAČR by měl být v těchto oblastech výkladní skříní českého sportu. Místo toho je k smíchu. Profesionalita chybí a od EURA jsem neviděl nic, co by stálo byť za pětikorunu. Pak se nesmíme divit, že se v mládežnických reprezentacích řeší, aby bylo dost oblečení. Proti tomu pak úsměvně působí smlouvy na marketing, který nikdo nikdy neviděl.
O každém z bodů bychom se mohli bavit hodiny, ale chtěl jsem vám to rychle předat.
Ještě jedna věc. Kromě aktivního vyhledávání předvolebních debat na mě začala vyskakovat jakási politická reklama. Negativní. Očerňovací. V mnoha případech lživá. Jasně vedená jednou ze stran účastněných ve volbách. Proč proboha? K čemu je hon na čarodějnice, které ani na předsedu nekandidují. Je to zbytečné. Fotbal není politika. Nesmí být. Je to sport. Komunita lidí. Od amatérů po profíky.
Proto si vlastně ze všeho nejvíce přeji, aby začal český fotbal fungovat jako celek. Co nejméně dohadování o tom, zda má mít větší slovo výkonnostní nebo profesionální. Hlavní je přeci jejich každodenní spolupráce. Všech složek našeho milovaného sportu. Bez toho se neposune. Vlády silných i slabých jednotlivců už byly. Teď potřebujeme profesionální a jednotný tým.
A koho z kandidátů bych si vybral já? Upřímně, nevím jistě. Když jdu postupně. Petr Fousek dostal čtyři roky. Situaci po divokých letech uklidnil, jistě má vliv a dobrou pozici v rámci UEFA, ale občas působí více jako úředník než lídr. Navíc těch pochyb, kauz a zvláštního fungování některých složek asociace v posledních dvou letech bylo moc. S panem Blažkem jsem se osobně nikdy nesetkal, ale když mi k jeho jménu z Googlu vypadne taková minulost a jména, nemám k němu důvěru. Možná je to dobrý předseda třetiligového týmu, ale to vás automaticky nekvalifikuje k tomu, že budete dobrý předseda celého fotbalu. A David Trunda? Nová krev, manažer se zkušenostmi ze zahraničí i jiných sportů a hlavně člověk, který by za mě dokázal to hlavní: sehnat daleko více peněz, které se použijí na vše, co jsem výše popsal. A taky musím říct, že jako jediný srozumitelně popsal to, co chce a v bodech, kterým rozumím i já.
Závěrem přeji delegátům šťastnou volbu a českému fotbalu, aby nové vedení naplnilo alespoň tři z mých pěti bodů. Nemám patent na rozum, ale myslím, že na jejich potřebě se shodneme.
