Článek
Začalo to před třemi lety v pronajatém sadu s malou chatkou. Utíkal jsem tam od běžných denních starostí, abych ve stínu jehličnanů, mezi poli a téměř bez přítomnosti lidského druhu, trávil čas kreativní činností. Psal jsem a dřevo kolem mě inspirovalo k tomu, abych zkusil vyřezávat. Nevěděl jsem co, ale věděl jsem, že když vezmu kus dřeva do ruky, něco z něj vyleze.
To jaro bylo proměnlivé a větrné. Jednoho víkendu mě po příjezdu čekalo překvapení – těsně vedle chaty spadla mohutná, hustá jedle. Zázrakem objekt minula. Čekalo mě dlouhé zpracovávání kmenu, který měl u kořene průměr 40 centimetrů. Ten kus dřeva na mě doslova volal, že z něj musí zůstat nějaký artefakt. Na dovolenou k moři se mi nechtělo, na to už jsem starý a narajzoval jsem se v životě dost (přesně v duchu Cimrmanova rozhovoru s cestovatelem Holubem: „Nikam, doma bude!“).
Sedl jsem si na týden do stínu, postavil před sebe ten špalek a vzal jedli jako výzvu, přestože je to pro detailní vyřezávání snad to nejhorší dřevo. Podle letokruhů jsem napočítal 36 let jeho života. Jak jsem kmen zbavoval kůry, začal jsem v něm vidět postavu. Pracuji v Domově Norbertinum, a tak se v mém všetečném mozku okamžitě usadila myšlenka vysochat Svatého Norberta. Zjistil jsem, že je to český patron z řádu premonstrátů, pro které je typické vyholené kolečko na temeni a jednoduchý hábit. Pro mou prvotinu bez církevních detailů to bylo ideální.
Jedle se štípala, dláto neklouzalo. Musel jsem postupovat jen jedním směrem a pomáhat si flexou s jemným brusným kotoučem. Za týden byla socha bez jakékoliv předlohy na světě a léta dřeva se intuitivně protnula s anatomií postavy. Ještě nenamořeného Norberta jsem přivezl ukázat mým stařečkům do Domova.
Výrazy v jejich očích vidím dodnes. Mísil se v nich obdiv, který jsem jako pokorný člověk ani nechtěl komentovat, ale hlavně čistá radost z toho, že se dřeva mohou dotknout. Postavil jsem Norberta v jídelně na stůl, aby si ho mohl každý osahat, objet prsty a načerpat z něj sílu materiálu. Každá stařenka i stařeček chtěli nahmatat strukturu té ruční práce.
Terapie materiálem: Jak hmatové vjemy aktivují unavený mozek
Smysly stařečků jsou pořád v aktivitě. I když už nemají takovou citlivost jako dřív, stále mají obrovskou potřebu vnímat svět skrze dotek. Mozek seniora, který žije v ústavním prostředí, často trpí nedostatkem vjemů. Všechno kolem je hladké, plastové, omyvatelné a sterilní. Když takovému člověku vložíte do dlaně dřevo – navíc s energií ruční práce –, v jeho mozku se doslova rozsvítí ohňostroj zapomenutých nervových drah.
Zde jsou klíčové poznatky a návody, jak využít přírodní materiály v domácí i ústavní péči:
1. Aktivizace ochrnuté končetiny (Případ paní Marušky)
Paní Maruška tráví většinu času na lůžku. Při bazální stimulaci se mě často ptala, co dělám, a tak jsem Norberta vzal k ní na pokoj. Protože je to kus chlapíka, musel jsem sochu přidržovat, aby ji mohla ohmatat v lůžku. Paní Maruška má po cévní mozkové příhodě jednu stranu těla plegickou (ochrnutou). Pomohl jsem jí a její prsty té nemocné, nehybné ruky jsem jemně navedl na vyřezávané dřevo.
Maruška je navíc hluboce věřící člověk, takže dotek patrona našeho domova pro ni měl obrovský existenciální přesah. U neurologických postižení je hmatový kontakt s teplým, strukturovaným materiálem (jako je dřevo) klíčem k tomu, aby mozek nepřestal ochrnutou končetinu úplně ignorovat.
2. Přenos přirozené energie
Od té doby nosím stařečkům na „osahání“ každý svůj výtvor. Svatý Norbert nakonec dostal nátěr, lak, stojí v naší jídelně a pan farář ho při pravidelné mši dokonce posvětil. Je to fascinující pohled, když vidíte starého člověka brát do rukou kus přírodního materiálu. Dřevo, železo, kámen nebo hrubá látka historického kostýmu v sobě nesou hmatovou paměť. Seniorům se při dotyku mění výrazy ve tváři, uklidňují se a jejich vnímání se bystří, i když svůj pocit slovy nedokáží popsat. Ta energie v materiálu reálně je – je to energie přírody a vašeho dialogu s ní při tvorbě.
3. Jak aplikovat hmatovou terapii doma bez sochařských dovedností
Nemusíte hned vyřezávat svaté. Pokud pečujete o blízkého doma, odstraňte z jeho dosahu sterilitu:
- Dejte mu do ruky obyčejný přírodní samorost ze dřeva s kůrou, hladký říční kámen, kus přírodní vlny nebo vysušenou šišku.
- Nechte seniora, aby věci držel v dlaních, otáčel je, vnímal jejich váhu, chlad či teplo.
- Tento prostý stimul pomáhá uvolňovat křeče v prstech (kontraktury), stimuluje krevní oběh a dává unavené mysli jasný, hmatatelný bod v realitě.
Smysly našich nejstarších nesmí zakrnět. Dotek je ten nejstarší jazyk na světě a rozumí mu i člověk, kterému nemoc vzala slova.
Pokud vás tato témata zajímají a chcete podpořit moji pečovatelskou praxi, další hloubkové manuály, kazuistiky a profesní postřehy najdete v mé online poradně na Forendors https://www.forendors.cz/p/960823435565601978
