Článek
Případová studie z praxe
Ve své práci aktivizačního a pohybového pracovníka v domově pro seniory se každodenně setkávám s lidmi, jejichž životní příběhy jsou mnohdy tím nejcennějším, co jim zůstává. Reminiscenční terapie je běžně využívanou metodou práce se seniory, jejímž cílem je vybavování vzpomínek prostřednictvím fotografií, předmětů nebo rozhovoru.
V jednom případě se však běžná reminiscence postupně proměnila v několikaletý společný projekt, který zásadním způsobem ovlivnil kvalitu života klientky a současně změnil i můj pohled na možnosti této metody.
Začátek jednoho příběhu
Klientce, které v době vzniku projektu bylo pětadevadesát let, budu říkat Maruška.
Při společných rozhovorech začala vyprávět o svém dětství, které prožila na zámku v Oslavanech. Její dědeček byl zámeckým kočím, babička pracovala jako pradlena. Sama na zámku strávila většinu předškolního dětství.
Překvapilo mě, s jakou přesností si vybavovala jednotlivá místa.
Nepopisovala pouze události.
Vzpomínala na konkrétní domy, jejich obyvatele, jména sousedů, polohu mostku přes struhu, pekařství pana Holčapky, besídku obrostlou šeříky, zahradníka Streita, kuchařku paní Procházkovou, kozu, kterou chodila hladit, nebo proutěné koště, kterým zametala zámecké nádvoří.
Začal jsem si uvědomovat, že nejde jen o vzpomínání.
Přede mnou se postupně skládal skutečný svět jejího dětství.
Od vyprávění k ověřování
Rozhodl jsem se jednotlivé vzpomínky ověřovat.
Studoval jsem historické mapy, fotografie, archivní materiály, historii rodu Gomperzů, stavební vývoj zámku i dobové reálie.
Postupně se ukazovalo, že většina Maruščiných vzpomínek odpovídá historickým skutečnostem s mimořádnou přesností.
Každé další ověření vedlo k novým vzpomínkám.
Stačilo ukázat fotografii, zakreslit mapku nebo připomenout určité místo a vybavily se další souvislosti, jména i příběhy.
Vznikl tak přirozený dialog mezi pamětí klientky a historickým výzkumem.
Návrat na místo
Významným okamžikem bylo splnění jednoho velkého přání.
Ve spolupráci s Nadací Moje velké přání se podařilo zajistit odborný převoz paní Marušky zpět na zámek v Oslavanech.
Po mnoha desetiletích znovu stála na místě svého dětství.
Později jsme se na zámek začali vracet pravidelně i sami.
Každá návštěva přinášela nové vzpomínky.
Místa, která existovala dosud jen ve vyprávění, znovu získávala skutečné obrysy.
Když se z reminiscence stane společná tvorba
Rozhodl jsem se její vzpomínky literárně zpracovat.
Nevznikl přepis rozhovorů.
Vznikal román.
Každou napsanou kapitolu paní Marušce čtu.
Společně opravujeme nepřesnosti, doplňujeme další vzpomínky a hledáme historicky věrnou podobu prostředí.
Samotné čtení nových kapitol se stalo další formou reminiscenční terapie.
Často se během něj objeví nové detaily, které si klientka dříve nevybavila.
Psaní knihy se tak stalo pokračováním terapeutického procesu.
Pozorované přínosy
Během několikaleté práce jsem mohl sledovat několik změn.
Klientka získala nový smysl pravidelných setkání.
Výrazně vzrostla její motivace ke komunikaci.
Vzpomínky přestaly být pouze minulostí a staly se součástí současného života.
Opakované návštěvy autentických míst posilovaly její orientaci ve vlastním životním příběhu.
Nejdůležitější změnou však bylo něco jiného.
Paní Maruška znovu získala pocit, že její život má hodnotu a že její příběh stojí za zaznamenání.
Závěr
Tato zkušenost mě přesvědčila, že reminiscenční terapie nemusí končit u společného rozhovoru.
Může pokračovat historickým pátráním, prací s fotografiemi a mapami, návratem na autentická místa i společnou literární tvorbou.
Každý člověk v sobě nosí jedinečný příběh.
Pokud mu věnujeme dostatek času, trpělivosti a skutečného zájmu, může se jeho vlastní minulost stát zdrojem radosti, důstojnosti i nové životní energie.
Příběh paní Marušky je pro mě důkazem, že kvalitní reminiscenční terapie není pouze metodou práce. Je především setkáním dvou lidí, kteří společně skládají mozaiku jednoho lidského života.
Tento příběh je mým pilotním textem. Postupně zde budu sdílet konkrétní rady z praxe – jak doma pracovat s reminiscencí, jak využívat bazální stimulaci u ležících blízkých, nebo jak do péče zapojit hmatové vjemy.
Pokud chcete sledovat vznik našeho románu s paní Maruškou a získat praktická vodítka pro péči o své blízké, začněte mě sledovat.
