Článek
Stavební řízení v celé zemi je vlastně ochromeno. To ve svých důsledcích znamená, že se celostátně sníží již tak nevalná stavební aktivita. To, co mělo pomoci zrychlit stav řízení, bude znamenat jeho zpomalení a nejistý výsledek do budoucna. Podle dostupných informací se zdá, že výběr zhotovitele softwaru pro digitalizaci stavebního řízení na MMR proběhl bez výběrového řízení. Nemám možnosti a zejména nemám prostředky na investigativní prověření všech postupů MMR a také ministra Bartoše osobně, které by potvrdily a nebo vyvrátily, že za prvé došlo k výběru zhotovitele či zhotovitelů z volné ruky. Za druhé, veřejnost by jistě měla vědět, kdo jsou firmy, které připravovaly softwarové řešení. Za třetí, za kolik to bylo peněz. A konečně za čtvrté, kolik bude stát externí údržba tohoto (ne)systému a kdo ji bude provádět.
Je to ostuda této vlády, že nedokáže tuto věc zvládnout. Samozřejmě, každý trochu zkušenější manažer, který má zkušenost se státní správou, musí vědět, že je potřeba při zavádění takto náročného systému dát určité přechodové období, v němž by běžely oba systémy současně. Ten dosavadní i ten nový. A ke každému projektu tohoto významu náleží řádné proškolení pracovníků, kteří s tímto programem budou na všech stupních státní zprávy pracovat.
Prostě, vláda selhala a teď postupuje systémem jakéhosi vyviňování ministra Bartoše odpovědného za zavedení nefunkčního systému s tím, že by jeho vyhazov z funkce nic neřešil. Prý má do konce měsíce čas na to uvést digitalizační projekt do funkčního stavu.
To se mu ovšem nemůže povést a tudíž je možné očekávat odchod tohoto zprofanovaného ministra a možná i podařené strany Pirátů z vlády. Piráti zatím vystupují ve všech oblastech politiky státu jako kutilové – amatéři. Ať už se jedná o stavební řízení nebo bytovou politiku v případě Bartoše nebo zahraniční politiku v případě ministra Lipavského.
Snad ještě horší ukázkou kolosální neschopnosti vlády ovšem je uzavření debaty o eventuálním navyšováním mezd některých kategorií státních zaměstnanců. Ministr práce Jurečka rozjel celou záležitost tak, že některé kategorie státních zaměstnanců, ať už jde o lékaře, pracovníky ve školství či pracovníky v sociální oblasti (kde jim to bylo expresis verbis premiérem a dalšími členy vlády slíbeno) připravil na situaci, že ke změně platů k 1.9.2024 dojde. K tomu by ovšem bylo potřeba, aby ve veřejných rozpočtech bylo nalezeno alespoň 6,5 mld korun. Z toho ve státním rozpočtu až 3,9 mld korun. Ministr financí ale sdělil, že na to nejsou peníze, protože rozpočtová rezerva státu, která začátkem roku činila téměř 12 mld korun je již vybrabčena. Vláda se opravdu činila. Za sedm měsíců a něco vybrabčit celou rezervu státního rozpočtu, k tomu je třeba opravdu mimořádný talent kombinovaný s naprostým diletantismem a neschopností. Zejména ministr školství Bek, který se dožaduje pro příští rok v rozpočtu školství 40 mld. korun navíc, je úplně mimo rozpočtové možnosti státu.
Ale řekněme si otevřeně, že mimo rozpočtové možnosti státu je zejména ministryně obrany, která se dožaduje v rozpočtu příštího roku téměř 170 mld. korun pro svůj resort, tj. 18 mld. nárůstu oproti letošnímu rozpočtu. Protože nelze očekávat jiný nežli miniaturní růst národního hospodářství a tedy titěrný nárůst rozpočtových příjmů, prakticky veškerý přírůstek rozpočtu příjmů anebo jeho většinu „zhltne“ nárůst rozpočtu ministerstva obrany a inflační nárůst v položce církevních restitucí.
Bylo by dobré vědět, na co vlastně použila vláda oněch téměř 12 mld rozpočtové rezervy. Prostě Fialova vláda každým dnem přesvědčuje o tom, že nemá na to, aby řídila tento stát. Je to trapné, ale zejména v oblasti financí předvádí vláda děsuplné přehmaty.
