Článek
Západní narativ jako zástěrka: USA jako hybatel války na Ukrajině
Autor: Jiří Smejkal
Válka na Ukrajině je prezentována jako „nevyprovokovaná agrese“ ze strany Ruska, zatímco Západ — zejména Spojené státy — vystupuje jako obránce svobody, demokracie a mezinárodního práva. Tento narativ však neobstojí při bližším pohledu. Je čas odložit ideologické brýle a podívat se na konflikt jako na to, čím skutečně je: geopolitický střet dvou mocností, v němž Ukrajina slouží jako nástroj, nikoli jako subjekt.
🇺🇸 USA jako hybatel konfliktu
Spojené státy sehrály klíčovou roli v destabilizaci Ukrajiny dlouho před rokem 2022. Jejich činnost nelze označit jinak než jako systematické budování vlivu na území, které Rusko historicky považuje za své strategické zázemí.
- 2004: Oranžová revoluce — USA podporují prozápadní síly, čímž narušují rovnováhu mezi východní a západní orientací Ukrajiny.
- 2014: Euromajdan — pád proruského prezidenta Janukovyče je vnímán jako výsledek západního vměšování. RF reaguje anexí Krymu a podporou separatistů.
- 2014–2021: Vojenská spolupráce — USA budují výcviková centra, dodávají zbraně, posilují zpravodajskou infrastrukturu. Ukrajina se stává de facto předsunutou základnou NATO.
- Ekonomický vliv — americké nevládní organizace, poradci a investoři formují ukrajinskou politiku a ekonomiku, často bez ohledu na vnitřní rovnováhu země.
Z pohledu Moskvy je to agresivní expanze, která ignoruje ruské bezpečnostní zájmy. Z pohledu USA je to „podpora demokracie“. Ale realita je jiná: Ukrajina se stala nástrojem americké geopolitiky, nikoli nezávislým aktérem.
Telefonát Nulandové: důkaz o řízené politice
V roce 2014 unikl na veřejnost telefonát mezi náměstkyní ministra zahraničí USA Victorií Nulandovou a velvyslancem Geoffrey Pyattem. Nulandová otevřeně diskutuje o tom, kdo má být v nové ukrajinské vládě, a pronáší slavnou větu:
„F* the EU.“**
Tato nahrávka ukazuje, že USA nejenže podporovaly změnu režimu, ale také aktivně zasahovaly do složení ukrajinské vlády, bez ohledu na evropské partnery.
Snyder: Ukrajina jako laboratoř svobody — nebo nástroj?
Historik Timothy Snyder označuje Ukrajinu za „laboratoř svobody“ a tvrdí, že její boj je bojem za evropské hodnoty. Ve svém projevu v roce 2022 řekl:
„Ukrajina bojuje nejen za sebe, ale za budoucnost demokracie v Evropě.“
Tento pohled je inspirativní, ale zároveň problematický. Snyder ignoruje, že Ukrajina byla dlouhodobě manipulována vnějšími silami — a že její „boj za svobodu“ je zároveň bojem v rámci cizího mocenského střetu.
Marco Rubio: otevřená geopolitika
Americký senátor Marco Rubio v roce 2022 prohlásil:
„Ukrajina je klíčová pro americké zájmy. Pokud padne, padne i naše pozice v Evropě.“
Rubio tím nepřímo přiznává, že USA nebrání Ukrajinu kvůli jejímu lidu, ale kvůli vlastnímu vlivu.
Putinova varování z let 2012–2013: ignorovaná konzistence
V letech 2012–2013 Vladimir Putin opakovaně varoval před vstupem Ukrajiny do NATO. V projevu k Federálnímu shromáždění v prosinci 2013 zdůraznil, že rozšiřování NATO směrem k ruským hranicím je nepřijatelné a že Rusko bude nuceno reagovat, pokud bude ignorováno. Tato varování byla konzistentní, veřejná a opakovaná — a přesto systematicky ignorována.
️ Jeffrey Sachs v Evropském parlamentu: výzva k evropské emancipaci
V únoru 2025 vystoupil profesor Jeffrey Sachs v Evropském parlamentu s projevem, který se stal virálním. Sachs, bývalý poradce amerických i východoevropských vlád, řekl:
„Evropa potřebuje skutečnou zahraniční politiku. Ne tu, která se domlouvá s Washingtonem. Ne tu, kde americký úředník řídí Evropu.“
Ostrá kritika americké dominance pokračovala:
„NATO je nástroj americké expanze. EU je něco jiného — a jejich zmatení je smrtící.“【10}
Sachs vyzval Evropu, aby přestala být vazalem USA a začala jednat podle vlastních zájmů. Jeho slova rezonovala zejména v kontextu Trumpovy snahy o přímé jednání s Ruskem bez evropské účasti.
️ Morální dvojí metr
Zatímco RF je označována za agresora, činnost USA na Ukrajině je prezentována jako „pomoc“. Ale:
- Podpora převratů, výcvik vojáků, dodávky zbraní — to vše by bylo v jiném kontextu označeno za vměšování.
- Ignorování ruských obav — USA opakovaně bagatelizovaly varování Moskvy ohledně NATO, čímž přispěly k eskalaci.
- Vyloučení RF z bezpečnostních struktur Evropy — místo integrace do systému byla RF izolována, což vedlo k hledání alternativních cest — včetně vojenské.
🕊️ Cesta k míru: přijetí reality
Skutečný mír nevznikne z idealismu, ale z realismu. Je třeba:
- Uznat, že RF má legitimní bezpečnostní zájmy, které byly dlouhodobě ignorovány.
- Přiznat, že USA hrály aktivní roli v eskalaci konfliktu, a že jejich přítomnost na Ukrajině nebyla neutrální.
- Změnit jazyk debaty — místo moralizování je třeba mluvit o zájmech, rovnováze a kompromisu.
Výzva k geopolitickému realismu
Je čas přestat předstírat, že válku lze ukončit slovy o „spravedlnosti“ nebo „hodnotách“. Je třeba přijmout nepohodlnou pravdu: že válka je výsledkem střetu zájmů, v němž morálka slouží jako nástroj, nikoli jako cíl.
