Článek
Evropa se nachází na rozcestí. Zatímco politické elity prosazují zelenou transformaci jako morální imperativ, stále více občanů cítí, že se pod touto ideologií skrývá něco jiného: ztráta konkurenceschopnosti, sociální napětí a nebezpečí hluboké destabilizace. Je čas se ptát: komu to skutečně prospívá?
Kdo na tom vydělává?
- Globální těžařské a technologické korporace ovládající trh s bateriemi, lithiem, kobaltem a dalšími surovinami.
- Velké automobilky, které si mohou dovolit přechod na elektromobilitu, zatímco menší hráči končí.
- Politici a úředníci, kteří získávají body za „záchranu planety“, i když ignorují reálné dopady na občany.
- Investoři a fondy, kteří profitují z ESG ratingů, emisních povolenek a zelených dotací.
A kdo platí cenu?
- Běžní lidé, kteří si nemohou dovolit drahé elektromobily ani vyšší ceny energií.
- Pracující v tradičním průmyslu, kteří přicházejí o práci bez alternativy.
- Malé firmy, které nezvládnou nákladnou transformaci.
- Státy, které ztrácejí kontrolu nad ekonomikou i společenskou soudržností.
️ Sociální důsledky: krok od krize
Zelená ideologie, prosazovaná bez veřejné debaty, vede k erozi důvěry ve stát. Lidé se cítí zrazeni, vyloučeni a manipulováni. Pokud se frustrace spojí s ekonomickým úpadkem, může dojít k výbuchu — ne nutně v podobě klasické války, ale jako série nepokojů, stávek, blokád a rozkladu institucí.
Historie nás učí, že právě v takových chvílích se objevují „vůdci“, kteří slibují pořádek — za cenu svobody. A Evropa, oslabená, roztříštěná a bez strategické vize, se může stát dějištěm nové fáze dějin: fáze, která nezačíná nadějí, ale zoufalstvím.
Co je třeba udělat?
- Vrátit se k racionální ekologii, která respektuje technologickou rozmanitost.
- Otevřít veřejnou debatu bez cenzury a stigmatizace.
- Chránit národní zájmy a průmyslovou suverenitu.
- Zajistit, aby politika sloužila lidem, ne ideologiím.
Evropa si musí vybrat: buď bude dál slepě následovat zelené dogma, nebo se probudí a začne jednat ve prospěch svých občanů. Jinak zaplatí cenu, která bude vyšší než jakákoli uhlíková stopa.