Článek
Zelená transformace není neutrální. A lidé to už začínají chápat.
Green Deal měl být plánem pro lepší zítřek. Měl sloužit ochraně klimatu, inovacím a obnově evropského průmyslu. Jenže místo toho se pro mnoho lidí stal synonymem nové podoby ideologické nadvlády. Stále více občanů — zejména v České republice — pociťuje důsledky nikoli jako ekologickou proměnu, ale jako systémový zásah do jejich života, který připomíná dřívější režimy.
Není to jen o technických regulacích. Je to o tom, že lidé ztrácejí práci. Mladí se bojí o budoucnost. Rodiny se potýkají s rostoucími cenami energií. Průmysl se stěhuje, investice stagnují. Ve jménu dobra a klimatické záchrany se prosazují pravidla, která nezohledňují ekonomickou realitu, regionální specifika ani sociální dopady.
A co je ještě závažnější: veřejná debata mizí. Kritika Green Dealu je stále častěji označována za „dezinformaci“ nebo „popírání vědy“. Odlišné názory se odsouvají jako nevědomé či škodlivé. Tím se přibližujeme stavu, kdy místo argumentů vládne strach. Strach z vyhazovu, ze ztráty zakázek, ze společenského vyloučení.
Evropa musí chránit životní prostředí, o tom není sporu. Ale musí to dělat tak, aby nepřipravila své občany o důstojnost, práci a svobodu. Zelená transformace bez reality, bez respektu k ekonomice a bez otevřenosti vůči nesouhlasu se snadno může stát zelenou totalitou. Takovou, která místo budoucnosti nabízí rozklad.
Tohle už není akademická diskuse — tohle je každodenní zkušenost lidí. A dokud si to Unie nepřizná, budou hlasitější ti, kteří už na vlastní kůži zažívají, co to znamená, když ideologie vítězí nad realitou.
