Článek
Manifestní kapitalismus: systém, který pohltil stát
Budil rozlišuje mezi dvěma formami kapitalismu:
- Latentní kapitalismus – kapitál je podřízen státu, veřejné kontrole, slouží rozvoji společnosti.
- Manifestní kapitalismus – kapitál ovládá stát, slouží oligarchii, která využívá veřejné struktury k vlastní akumulaci.
Západní civilizace se podle Budila dostala do pokročilé fáze manifestního kapitalismu, kde stát přestal být nástrojem veřejného zájmu a stal se nástrojem finanční oligarchie. Výsledkem je:
- deindustrializace, úpadek technické vzdělanosti
- privatizace veřejných služeb
- celoživotní zadluženost obyvatelstva
- ideologické blouznění elit, které ztratily pragmatismus i soudnost
🇪🇺 Evropská unie: technokratický správce úpadku
EU nehraje roli obránce evropských hodnot, ale správce hierarchického systému, který udržuje periferie v závislosti na jádru. Podle Budilova rámce je EU:
- součástí imperiálního jádra, které hromadí kapitál na úkor periferií
- nástrojem neoliberální ideologie, která paralyzuje kritické myšlení
- strukturou bez demokratické vitality, kde rozhodování probíhá mimo dosah občanů
Česká republika byla po roce 1989 integrována do tohoto systému jako využívaná periferie – zbavena průmyslu, vzdělanosti i strategické autonomie. EU tento stav neřeší, ale institucionalizuje.
Konec hegemonie a návrat k multipolaritě
Budil tvrdí, že hegemonie Západu končí. Země globálního jihu usilují o obnovu multipolárního světa, kde nebude dominovat jeden civilizační model. Západní elity na to reagují hysterickým militarismem, místo aby hledaly nové formy spolupráce.
EU v tomto kontextu selhává jako geopolitický aktér. Místo strategické autonomie se podřizuje transatlantickým zájmům, místo obrany evropské produktivity podporuje finanční spekulaci.
️ Role české vlády: boj proti dezinformacím jako nástroj umlčení
Současná česká vláda se profiluje jako bojovník proti dezinformacím. Tento boj však ve skutečnosti často slouží jako nástroj ideologické kontroly a potlačování nepohodlných názorů. V kontextu Budilovy analýzy je zřejmé, že:
- Systemová kritika západního modelu je automaticky označována za „ruský narativ“ nebo „dezinformaci“
- Budilova brilantní analýza by byla v tomto rámci pravděpodobně označena za nebezpečnou
- Vláda tímto způsobem paralyzuje veřejnou debatu, místo aby ji kultivovala
Tento přístup není projevem síly, ale strachu z pravdy. Vláda, která se bojí otevřené debaty, není demokratická — je technokratická, ideologická a represivní. A právě takové vlády jsou typické pro pozdní fázi manifestního kapitalismu.
Proč Budilova slova chybí v mainstreamu?
Budil narušuje ideologický rámec, v němž se smí vést „přijatelná“ debata. Jeho kritika míří na samotnou podstatu systému, nikoli na jeho okrajové nedostatky.
- Veřejnoprávní média jsou nástrojem konsenzu, nikoli prostoru pro systémovou kritiku
- Budil není „správný typ“ intelektuála — je nezávislý, systemový, nepohodlný
- Jeho návrhy — obrat k BRICS, obnova latentního kapitalismu — jsou pro český establishment nemyslitelné
Budil tedy není ignorován kvůli nedostatku kvality, ale kvůli nadbytku pravdy.
Co dál? Národní obrození jako civilizační nutnost
Budil vyzývá k obnově latentního kapitalismu – systému, kde je kapitál podřízen veřejné kontrole. To není nostalgie, ale civilizační nutnost. Bez toho se Západ propadne do neofeudální chudoby, technologického zaostávání a kulturního nihilismu.
Evropská unie musí buď projít zásadní transformací, nebo bude dál sloužit jako technokratický nástroj úpadku. Česká republika by měla hledat nové formy spolupráce – například s globálním jihem a BRICS – a obnovit vlastní strategickou kapacitu.
️ Závěr
Západní civilizace se nachází v hluboké krizi. Profesor Budil ji popisuje s přesností, která by měla rezonovat nejen v akademických kruzích, ale i mezi občany. Evropská unie v této krizi nehraje roli řešitele, ale správce. Česká vláda místo kultivace veřejné debaty zavádí ideologickou cenzuru pod záminkou boje proti dezinformacím. Pokud se chceme vymanit z této pasti, musíme začít u sebe – obnovit kritické myšlení, produktivní síly a politickou odvahu. A především: musíme začít naslouchat hlasům, které se systém snaží umlčet.
