Článek
Přijíždíme autem na parkoviště nad kostelem. Místa je tu docela dost, tak zaparkujeme a vyrážíme. Sejdeme pár schodů a kostel sv. Bartoloměje se zvonicí máme jako na dlani. Brána do areálu je však uzamčená, a tak nám nezbývá než ho jen obcházet. Ještě předtím si prohlížíme dobové fotografie u vstupu. Kostel stál původně níže, ale kvůli stavbě Orlické přehrady byl přenesen na současné místo. Přenesen… no… spíše rozebrán a znovu postaven. Vedlejší zvonice byla postavena zcela nově, protože ta původní zanikla. Obcházíme areál, dělám pár fotek a teď už jen najít cestu k vodě.
Pohled od parkoviště ke kostelu
Naštěstí si po chvilce všímáme široké cesty vedoucí od parkoviště přímo dolů. Při příchodu jsme si jí samozřejmě nevšimli… Po této cestě, ze které se postupně stává úzká pěšinka, se dostáváme ke schodišti. Scházíme jednotlivé stupně a na tom posledním se otočím na kamaráda: „Udělám krok a jsem ve vodě.“ Kamarád se zasměje a opáčí: „Tak aby byl hodně dlouhý.“ Za běžného stavu vody bych měl hladinu přímo pod sebou, teď mi k ní ale chybí zhruba 17 metrů.
Cestou k řece
Sestupujeme pomalu níže a už vidíme trosky. Pod námi se rozprostírá původní místo, kde kostel stál. Koukáme na to a v duchu si skládáme celý areál dohromady. Hřbitovní zeď je stále krásně patrná, stejně tak první terasa. Další se sice nacházela ještě pod vodou, ale její náznak byl už viditelný. Než se pustíme do dalšího průzkumu, navrhuji jít kousek po proudu a podívat se, jak to vypadá dál.
Neodešli jsme daleko. Zašli jsme jen za zatáčku, kde už byl terén hodně kamenitý. Na chvíli jsme si sedli a pozorovali hladinu. Panoval tu neuvěřitelný klid. Po chvíli ticho rozřízla pomalu se přibližující loď. To pro nás bylo znamení. Koukneme na sebe, zvedáme se a jdeme na průzkum.
Pozůstatky hřbitovní zdi
Překračujeme hřbitovní zeď a procházíme prostorem bývalého hřbitova. Kromě kamenů lze na zemi najít zbytky keramiky a kousky železa. Co nás však opravdu upoutá, jsou dva čtvercové prostory vymezené cihlami. Jeden je zasypaný, druhý plný vody. Nemusíme dlouho přemýšlet nad tím, co máme před sebou. Ano, asi i vy tušíte – jedná se o hrobky. Nad tou zatopenou leží velké množství kamení. Možná jde o pozůstatky původní zvonice, hřbitovní zdi, nebo dokonce samotného kostela. Těžko říct, rád přenechám přesné určení odborníkům a sám můžu jen spekulovat.
Pohled na zaplavenou hrobku
Nedaleko odtud narážíme na další zbytky budov. Tam už to ale na detailnější průzkum nebylo, protože všude leželo spousta bahna. Koukáme tedy jen z dálky a dohadujeme se, co by to mohlo být. Pozůstatky jsou to poměrně velké. Osobně tipuji faru nebo školu, vzhledem k těsnému sousedství s kostelem. Jak jsem si pak v autě dohledal, měla by to být fara. Dělám alespoň pár fotek.
Zbytky fary
Než se definitivně vrátíme k autu, zastavujeme se ještě na jednom ikonickém místě. V době naší návštěvy – v srpnu 2026 – se právě tady objevila záchodová mísa. Ano, opravdu tu byla. Stejně jako většina lidí před námi i po nás jsme si ji prostě museli vyfotit. To zkrátka nešlo jinak. Nutno ovšem dodat, že mísa už na místě dávno není. Lidem není lhostejný stav břehů, a tak se veškerý odpad postupně odklízí.
A záchodová mísa…
Naposledy se podíváme na zbytky historických staveb i hladinu řeky. Pak už si to zamíříme ke schodům a zpět kolem kostela k autu. Kolem Orlíka nás totiž čeká ještě spousta dalších zajímavostí.
--------
A jako vždy více fotografií z daných míst naleznete u mě na rajčeti
