Hlavní obsah

I. díl: Zeolit 2018. Když byla cihelna ještě celá

Foto: Jiří Suchomel

Jedním z mých koníčků je urbex. Vzhledem k tomu, že pocházím z Kladna, našel tenhle zájmový obor uplatnění i tady – zejména díky historii a postupnému zániku místních průmyslových areálů.

Článek

Jednoho dne mi zavolal kamarád, jestli se nechci jít podívat do cihelny Zeolit. Je prý už opuštěná a nikdo ji nehlídá. Neváhal jsem ani vteřinu a vyrazil.

Do areálu jsme vešli stylově hlavním vchodem. Pořád tu ležela spousta zabalených palet se šamotovými výrobky. Jaký asi bude jejich osud? Ukradne je někdo? Nebo je parta vandalů rozmlátí?

Foto: Jiří Suchomel

Prostor nad pecemi

Do komplexu budov jsme vstoupili velkými vraty. Před námi se objevila spousta původní technologie, respektive toho, co z ní zbylo. Narazili jsme například na torzo mlýna na mletí surovin. Procházíme mezi sutinami, koukám ke stropu… je v něm díra, a to nevěstí nic dobrého. Opouštíme halu a nahlížíme do místnosti s červeným plechovým stropem.

„Tohle byla něco jako reprezentační místnost,“ vypráví kamarád a pokračuje: „Tady měla firma vystavené své výrobky a propagační materiály pro návštěvy.“ Určitý duch reprezentace je tu přes tmu a prázdnotu cítit dodneška. Pokračujeme dál.

Foto: Jiří Suchomel

U pecí

Nahlížíme do prostoru mezi pecemi a sušárnou. Z otvorů, které odvádějí žár z pecí, vedou roury do sušárny nad námi, kde se dřív výrobky sušily. Tady mi dochází, jak chytře byl celý provoz navržený. Žár z pecí nekončil bez užitku v komíně, ale pokračoval dál do sušárny. Každý stupeň výroby navazoval na další.

Říkám si, že bych se tam mohl projít, ale propadlé díry v podlaze mě velice rychle odradily. O kousek dál v chodbě objevujeme schody dolů. Sejdeme je a ocitáme se přímo u pecí. S úctou procházíme tímto prostorem – tohle bylo srdce celé cihelny, kde se rodil finální produkt. A dnes? Jen tma a chlad. Obcházíme pecní okruh a míříme do části, kde býval výtah a odkud se palety expedovaly ven.

Foto: Jiří Suchomel

Pohled na centrum Kladna ze střech

Rozhlížíme se po místnosti a naši pozornost okamžitě upoutají schody. Vyměníme si pohled a je rozhodnuto. Vybíháme nahoru a ocitáme se na střeše cihelny. Jelikož je letní podvečer, panuje venku parádní počasí. Sedáme si a kocháme se výhledem na centrum Kladna a nedaleké vápenné pece. Ze snění nás ale v nepravidelných intervalech vrací do reality uvolněný plech, který divoce tříská o kovovou konstrukci.

Foto: Jiří Suchomel

Sušárna

Vyrážíme do poslední části cihelny a vcházíme do sušárny. Najednou nás obklopují dřevěné konstrukce, do kterých se zakládaly rošty s nevypálenými výrobky. Když sušárnou projdeme, ocitáme se v místnosti plné forem. Cihelna totiž nevyráběla zdaleka jen cihly, ale i různé keramické ozdoby a atypické prvky. Prohlížíme si formy a všímáme si, že v jedné části jsou ještě připravené výrobky, které se už ale na sušení nestihly dostat.

Foto: Jiří Suchomel

Jedna z forem

Procházíme kolem prázdných, zaneřáděných kanceláří a definitivně opouštíme budovy. Ještě míjíme komín s dosud funkčními anténami – sám jsem zvědavý, jak dlouho tam ještě vydrží. Když jsme areál opouštěli, ani mě nenapadlo, že to není moje poslední návštěva. Tenkrát to byla jen další opuštěná továrna, další střípek do zanikající průmyslové tváře Kladna.

----

V době této návštěvy psal kalendář červenec 2018. Netušil jsem však, že se sem v následujících letech vrátím ještě několikrát a stanu se svědkem postupné likvidace celého objektu.

Pokračování příště…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz