Článek
Loučíme se s kamarádem s řopíky a pomalu se vracíme zpět. Navrhuji se ještě podívat k třetímu řopíku, který je na dohled po proudu. Souhlasí. Jdeme po původní silnici a mezi loďmi už vykukuje – ve vodě, v bahně, doslova utopený. Nezbývá nám než dojít tam, kam nás pevná zem pustí, a odtud pozorovat a fotit. Využijeme i molo před objektem. Jo, nabízí trochu lepší pohled, ale to je tak všechno.
Řopík je zcela utopen v bahně, ale i kdyby nebyl… Je zabetonován
Otáčíme se k řopíku zády a naši pozornost hned upoutají rozvaliny přímo naproti. Právě se díváme na místo, kde stál dům čp. 3, nebo chcete-li Hostinec U Charyparů. Vydáváme se prohlédnout zbytky kdysi hojně navštěvovaného hostince, který byl úzce spjat se zdejším podolským přívozem.
Pohled na to, co zbylo z hostince
Jakmile se přiblížíme, mé oko hned upoutá „díra“ v zemi. Tasím světlo, lehnul si a koukám. Kamarád mě mezitím hledá. Jakmile zjistí, kde jsem, okamžitě přiskočí a odhání mě, aby se mohl také podívat. Pro okolní návštěvníky to musí působit docela komicky. Každopádně jsme si přisvítili do sklepních prostor. O kousek dál bylo podobné okénko, avšak více zasypané. Samotný vstup do sklepa se našel hned – zhruba uprostřed mezi okénky, ale z vnitřní strany budovy. Samozřejmě byl zcela zasypaný, ale skulinka tam přece jen zůstala… a sklep byl plný vody.
Pohled do sklepení hostince
Chvíli jsme se tam procházeli a představovali si, jak to tu asi kdysi vypadalo a fungovalo. Vody Orlické přehrady všechno vzaly a ukryly pod hladinu, ale nezapomnělo se. Když jsme se loučili, věděli jsme, že tu určitě nejsme naposledy. Pak už jsme se vydali vstříc dalšímu poznávání Orlíku.
Fotografie z daných míst
