Článek
Nedávno jsme navštívili se známými Ústí nad Labem. Chytře jsem vymyslel, že se vyhnu přeplněnému centru a umístím naše auto na parkoviště u hotelu Větruše. Pro toho kdo místo nezná - jedná se o stavbu ve stylu zámečku, stojící na kopci s krásným výhledem na město a do okolní krajiny. Velkým benefitem tohoto místa je ještě neobvyklý způsob dopravy, jakou se dá odtud dostat přímo do středu Ústí. Je to v našich městech málo používaný a tím způsobem pro cestovatele zajímavý dopravní prostředek - lanovka. Vše vycházelo podle plánu a my se těšili na hezký zážitek.
Ale ouha. Naskytla se svízel v podobě havanského psíka (plemeno velikosti větší kočky), kterého měli naši známí s sebou a jemuž zapomněli vzít košíček. Píši záměrně zdrobnělinu, protože kdybych napsal košík, vešel by se do něj pes celý. Obsluha lanovky spočívající ze dvou mužů byla nekompromisní. Pes do kabinky nesmí i když jsme nabízeli různé možnosti nápravy. Od převozu v tašce až po zavázání čumáčku obvazem, který žena vyhrabala v batohu. Nic naplat. Ani argument, že v kabince budeme jenom my čtyři a pes -nikdo jiný v tu dobu zájem cestovat neměl, nepomohl. Prý jsou pod kamerami a před nedávnem jakýsi pes baskervilsko-ústecký bez náhubku tady schvátil všechny cestující. No museli jsme dolů pěšky, ale abych pouze nehanil. Pánové poradili. Dole v obchoďáku si kupte košík a nahoru pojedete jako baroni. Ještě dodám, cesta lanovkou trvá cca 5 minut.
Vázáni vzácnou radou jsme strávili místo prohlídky města prolézáním obchodního centra a sháněli náhubek. Po hodině marného snažení a pod moji pohrůžkou, že nahoru mě pěšky nikdo nedostane, dostal kamarád spásný nápad. Koupíme dětské ponožky, jednu odstřihnem a na čumáčku se bude skvět zdaleka viditelný, protikousací prostředek. Hodná paní prodavačka s porozuměním zapůjčila nůžky a bylo hotovo. Slavnostně naladěni jsme se vydali na zpáteční cestu. Psovi byla před nástupem do lanovky i přes odpor navlečena na tlamičku ponožka a hurá do kabinky. Já tam zasedl první a kamarád se psem na vodítku šel za mnou. K mému velkému překvapení vešel pes, ale bez ochrany. Těsně před kabinkou mu totiž spadla a k nápravě už nebyl čas. Lanovka se rozjela. V hrůze jsme prožívali cestu vzhůru. Budeme na horní stanici po zjištění našeho hrozného provinění pokutováni či donuceni k návratu zpět? V hlavě se rodily ty nejstrašnější představy. Nakonec vše dobře dopadlo, nikdo si nás ani nevšiml a my mohli vítězoslavně ukončit náš ,,skvělý“ výlet do Ústí.
Ponaučení, které z toho plyne. Když potkáte lidi, kteří se místo zdravého úsudku s trochou porozumění řídí jenom vyhláškami, může se vám stát, že i dobře plánovaný výlet skončí blamáží.
