Článek
V úterý tohoto týdne jsem se stal nedobrovolným aktérem téměř totožného děje písničky skupiny The Tap Tap „Ředitel autobusu“. Pro toho, kdo nezná text, tak krátce vysvětlím. Jedná se o hádku řidiče s cestujícím, kde si řidič osvojuje právo rozhodovat i spornou otázku přepravního řádu. V tomto případě jde o výklad pojmu kolo a kompenzační pomůcka. Vyberu pár slov písně. „Jsem ředitel tohohle autobusu, odvolávej se třeba k bohu,“ natož mu postižený odpovídá „Blbec je blbec a blbcem zůstane, když máváš předpisy tak měl bys je znát.“
A teď k mému zážitku. Na rozdíl od písničky jsem přepravoval pouze svoji osobu. Jsem starší muž, netrestaný a snažím se vždy, pokud možno, nevyhledávat spory a chovat se slušně. Chci být i ohleduplný k řidičům a nastupuji středními dveřmi, abych zbytečně nenarušoval jejich klimatickou pohodu. Ovšem tentokráte jsem dobíhal a uvítal jsem, že řidič měl v mém směru otevřené přední dveře. Dokonce jsem si chvilku myslil, že je to kvůli mě. Už, už, jsem chtěl poděkovat, ale nebylo to dobrodiní pana šoféra, ale příčina tkvěla v jeho hádce s mužem, který právě těmito dveřmi vystupoval. Tehdy poprvé zaznělo slovo blbec. Toto slovo použil rozezlený ředitel autobusu.
Usadil jsem se na přední sedadlo a sledoval se soucitem poníženého cestujícího. Při rozjezdu se řidič ohlédl a jeho pohled nevěstil pro mou osobu nic dobrého. To jsem ovšem zdaleka netušil příšernou dohru, která mě měla čekat. Při dojezdu busu č. 143 na konečnou Stadion Strahov jsem přistoupil samozřejmě k nejbližším dveřím, které jsem měl metr od sebe s tím, že na konečné, kde stejně musí všichni vystoupit, řidič většinou otevírá všechny východy. Všechny dveře se opravdu otevřely - až na moje. Tázavě jsem se podíval na šoféra, že pravděpodobně opomněl. Nebylo tomu tak. Bylo to schválně. Na dotaz proč mi bylo zamezeno, mi bylo vysvětleno, že jsem přistoupil ke dveřím dříve, než úplně zastavil a tím pádem jsem porušil všechny možné předpisy. Zhrozil jsem se. Byl jsem uvězněn a v hrůze očekával výši trestu. Bude to pouze na konečnou nebo dostanu pět zastávek s podmínkou na celý okruh?
Snažil jsem se celou situaci na poslední chvíli zachránit pochvalou pana řidiče, že je chytrý a zná dobře přepravní řád. Reakce byla zlá i dobrá. S několika tituly zasloužilého blbce (slovo blbec bylo pravděpodobně jeho nejoblíbenějším) mi nakonec bylo umožněno opustit moje dočasné vězení. Omámen pocitem svobody, jsem zažil chvíli blaha, která se vyskytne párkrát za život. Děkuji pane řediteli!
