Článek
Babiš ohlásil, že chce mít blízké vztahy s Robertem Ficem. Chce s ním obnovit pravidelná mezivládní jednání mezi Českem a Slovenskem. Co to může znamenat?
Podívejme se na Ficovu politiku čtyř světových stran. Právě tou by se Babiš mohl inspirovat.
Premiér Fico podle jeho vlastních slov respektuje tři nejmocnější politiky světa, osobně se zatím setkal se dvěma z nich.
V listopadu 2024 v Pekingu Fico navázal „strategické partnerství“ s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. To je výjimečný vztah. Podobnou dohodu má s Čínou i Putin, který o tom říká: „Můžeme být hrdí, že rusko-čínské vztahy dosáhly nejvyšší úrovně v historii a skutečného komplexního partnerství a strategické interakce.“ Partnerství usiluje změnit světový řád, umožní sdílení citlivých vojenských technologií, které Čína potřebuje pro jadernou válku, má podpořit schopnost odolávat konfrontaci se Západem. Vzhledem k rostoucímu napětí mezi NATO a Čínou je slovenské strategické partnerství velmi překvapující.
S Vlodimírem Putinem se Fico setkal dokonce dvakrát. V prosinci 2024 za ním vyrazil na soukromou návštěvu do Moskvy. To znamená, že s ním musí mít vynikající a obzvláště blízké osobní vztahy, běžní turisté v rámci soukromých cest nemívají audienci v Kremlu.
V květnu 2025 Putina navštívil podruhé a ve svém videu přímo z Moskvy oznámil: „Chceme byť serióznymi partnermi“ s Ruskem. Uvedl také, že měl s Putinem osobní jednání mezi čtyřma očima a že od něj získal mnoho privilegovaných informací o válce a o jeho strategických cílech. Získal tedy informace, po kterých pátrají USA, NATO i řada tajných služeb. Fico je ale s nikým nesdílel. Nechce si pošramotit přátelství s Putinem a nechce si to rozházet ani se společným strategickým partnerem v Číně.
Třetím světovým lídrem, kterého Fico respektuje, je člověk, se kterým se dosud nesetkal. Dost možná proto, že by si neměli co říct.
Za zmínku stojí, že Fico svou první zahraniční cestu po nástupu do úřadu podnikl v lednu 2024 do Budapešti za Viktorem Orbánem. Právě Orbán umožnil ruským agentům přístup do schengenského prostoru prostřednictvím maďarských pracovních víz.
Co se týče energetiky, Fico opakovaně prohlašuje, že Slovensko odmítá odebírat ropu, plyn a jaderné palivo odjinud než z Ruska. Zatímco většina evropských států se po ruské invazi na Ukrajinu snaží co nejrychleji diverzifikovat své dodávky a dosáhnout energetické nezávislosti – přestože je to finančně náročné – Slovensko se vydalo opačným směrem a dobrovolně si zvolilo úplnou závislost na Rusku. Tuto pozici sdílí s Běloruskem Alexandra Lukašenka.
Není proto divu, že Fico kategoricky odmítá jakékoliv dodávky zbraní Ukrajině. Bylo by to v rozporu se zájmy jeho spojenců na Východě.
Fico také vyhlásil, že odmítá železnou oponu v rámci již probíhající druhé studené války. Pokud někomu není zcela jasné, o jakou studenou válku se jedná, doporučuji nahlédnout na příslušnou stránku Wikipedie: Druhá studená válka. Čtenář si tam může na mapě přebarvit Slovensko na růžovo.
A právě v tomto geopolitickém kontextu přichází Babiš a jeho zahraničněpolitický expert Radek Vondráček s návrhem obnovit mezivládní jednání se Slovenskem. O čem přesně chtějí jednat? Že má Česká republika více podporovat Rusko a Čínu? Má zastavit muniční iniciativu a přestat investovat do vlastní obrany? Má – společně s Orbánem – otevřít dveře ruským agentům? Má Česká republika odebírat energetické suroviny z Russka (třeba tajným přeprodejem přes Slovensko)? Nebo bude Fico vyzvídat, zda nemá Babiš nějaké privilegované informace z rozhovorů s Donaldem Trumpem, jistě se s ním do podzimu několikrát sejde, když je s ním tak blízký kamarád, že si podle něj nechal dokonce udělat podobné kšiltovky? Babiš II. se bude lišit od toho předchozího, stejně, jako se liší Fico.
Čeká nás také politika čtyř stejných světových stran?
