Článek
Ruku v ruce s celosvětovým rozmachem věhlasu NWOBHM získává metal ostřejší a agresivnější podobu. Rok 1985, resp. půle osmdesátých let ze svého osobního pohledu považuji za přelomové období, nejenže ikony klasického metalu vydávají svá zásadní alba, kdy jejich názvy jsou synonymy pro metal jako styl, nicméně vedle z hardrockových kořenů vzešlé metalové klasiky se můj milovaný styl vydává dalšími cestami a vychází dnes již legendární aurou opatřené debuty mnoha budoucích stylotvorných jmen. Jedním z těchto dnes již za povinnou četbu pro metalový potěr považovaných alb je „Feel The Fire“. Overkill zde nepopírají (a v budoucnu vlastně ani nikdy zcela nepopřeli) své klasicky heavy metalové kořeny. „Feel The Fire“ dále obsahuje jasné rysy vlastního rukopisu, díky kterému jsou snadno identifikovatelní na všech svých albech, nehledě ničeho na postupný vývoj, který za tři dekády své existence prodělali. Thrashová agrese, která uchopila kormidlo ruku v ruce s následujícími alby, která potenciál kapely stát se jedním s vůdčích jmen metalové scény jen potvrdila, se na „Feel The Fire“ ještě bratrsky dělí s klasickým řemeslem, byť notně syrovým. Z tohoto pohledu má debut blíž k metalové klasice než k thrashi, jak je všeobecně vnímán. Rychlých nátěrů obsahuje „Feel The Fire“ poměrně poskrovnu, spíše se valí ve středním tempu, což neberte jako náznak, že se jedná o nějaký odpočinkový čajíček. V tomto případě se střední rychlostní stupeň rovná maximálnímu důrazu a razantnímu tahu na branku. V žádném případě se nejedná o nesmělý pokus uťápnutých žáčků z elitní střední školy. Toto album je debut prvotřídní kvalitativní kategorie, který obsahuje i první hitovku Overkill v řadě – „Rotten To The Core“ a první eponymní skladbu „Overkill“, která později dostala několik mladších sourozenců opatřeným příslušným pořadovým číslem. „Feel The Fire“ již obsahuje v podstatě vše zásadní, co činí Overkill sebou samými. Postupný vývoj výrazu kapely byl spíš než o proměnách a veletočích o vstřebávání nových impulzů, přičemž základní princip zůstal nedotčen. „Feel The Fire“ je veledůstojnou prvotinou, která je v mnohých ohledech svými následovníky překonána, má ovšem onen nenapodobitelný feeling, jehož zásluhou tolik nepřitahuje prach a v diskografii Overkill nijak zvlášť hluboko nezapadá – naopak, jsou zde položky v diskografii kapely, kterým s přehledem dává na frak. O to potěšující je potom fakt, v jaké formě se Overkill poslední roky nachází a jejich hudba má stále tu sílu, jakou má mít.
Album je kvalitativně vyrovnaným kompaktním celkem, který netrpí dětskými nemocemi, které k debutům patří a já je ve většině případů toleruji a přehlížím. Debuty mají totiž to neopakovatelné kouzlo toho prvotního nadšení a zápalu pro hudbu, které jsou mnohdy vykoupeny jistou naivitou a nezralostí. „Feel The Fire“ rozhodně jako napůl slepé štěně nevypadá. Schválně ho otestujte, a názor si tvořte až Vám ta roztomilá kulička natrhne v lepším případě nohavici a v tom horším skončí o něco výš…
