Článek
I když se mnou pravděpodobně nebude řada fanoušků souhlasit a stylotvorný význam budou jistě právem přisuzovat dvěma následujícím albům, s čímž lze jedině souhlasit, první stylotvorný výkop nastal s „Walls Of Jericho“. Nikdy potom nebyli Helloween tak syroví a nabroušení a nikdy předtím nikdo nespojil heavy metal s rychlými tempy a výraznou melodikou takovýmto způsobem. Pokud bychom pátrali po kořenech současného power metalu, najdeme je právě zde.
„Walls Of Jericho“ – absolutní kult a legenda. Kombinace agresivity, rychlosti a melodií v takovémto stylu byla zhmotněna právě tímto albem. Zajistila skvělou startovací pozici nejen Helloween, ale i později samotnému Kai Hansenovi a Gammay Ray, kteří mohou být směle považováni za pokračovatele odkazu „Walls Of Jericho“. Při vší úctě k pozdější tvorbě Helloween, retrospektivně vzato nemám výraznější problém ani s poměrně problematickými alby – mám na mysli především „Chameleona“, první tři alba včetně debutového bezejmenného EP jsou naprosto výjimečná a stylotvorná záležitost, citovaná dnes tunami kapel, jednoznačně na tyto nepochybné klenoty navazující.
„Walls Of Jericho“, debut z říše snů. Nikdy potom již Helloween neměli tu syrovou podobu, nesoucí patinu ranného thrash metalu. Jejich vývoj se ubíral melodičtějším směrem, a právě a především z tohoto důvodu je „Walls Of Jericho“ naprosto jedinečnou a speciální nahrávkou, autenticky zachycený moment přetlaku energie, invence a momentální chemie mezi členy kapely, nechci teď upozaďovat ostatní, ale především tandem Hansen / Weikath rostl k netušeným výšinám. Dlužno pro úplnost dodat, kterak řadě v řadě momentů „Walls Of Jericho“ zní jako archetyp a předznamenání pozdějších studiových milníků pod taktovkou Gammy Ray, ale o tomto třebas později a pod jiným titulkem. Famózmí jízda „Ride The Sky“, Ultramelodika a Weikathova mňamka „Guardians“ (výrazný skladatelský rukopis Kaie a Michaela je snadno rozpoznatelný již na tomto albu), syrové heavy vály „Phantoms Of Death“ a „Gorgar“ nepopírají své starší kořeny, nicméně do koncepce alba skvěle pasují. Ultrapalba „Heavy Metal (Is The Law)“ mi zježila řídké osrstění po celém těle a svou sílu neztratila ani po těch ukrutných letech od vydání. Perlou to začalo, perlou to i končí – „How Many Tears“ si spolu s „Ride The Sky“ dávno zajistila nesmrtelnost. Zabijácky riff hnaný kupředu kanonádou bicích, melodie dotvářejí finální obraz naprosté metalové extáze – prostě a stručně – skladba, která udělala Helloween jméno a vystřelila je na vyšší orbit.
„Walls Of Jericho“, stylotvorné… Pokud porovnám o pár let později styl řady debutových alb, a to i mimo Německo, závěr je naprosto jednoznačný. „Walls Of Jericho“, aniž to pánové tušili, odstartovalo nový směr v metalu, a jejich stopa je dodnes stále jasně patrná.
