Článek
Ne, nebyl jsem z první Prothovy sólovky zrovna vedle sebe. „Závislosti“ ve mě moc emocí nevzbudily, přitom bych nedovolil tvrdit, že je to album blbé. Akorát nejsem ten správný posluchač a příslušník ideální cílové skupiny, který by v plné míře ocenil tuzemský „velkovýkrm“. Ať je to tak nebo tak, byl jsem docela zvědav na další desku, zdali se třeba něco málo neposunulo směrem k mé pohodlné zóně.
Nojo, stalo se - „Nepřestávej snít“ je dost o něčem jiném, přitom paradoxně jede po stejné „hajvej“ jako deska předchozí, akorát s tím výrazným rozdílem, že se jedná o citelně dospělejší a na emoce a nejrůznější nálady bohatší nahrávku. Ano, stále se pohybujeme mezi mantinely domácího rockového mainstreamu, pořád jsme v tom samém rybníčku, ze kterého si někteří tropí žerty a druzí nešetří poněkud nesalonními výrazy. Toto věčné téma ale nechme stranou, kdo jsem já, abych si hrál na elitáře a někoho, kdo „tomu rozumí“. Čím jsem starší, tím větší cítím odpor k rádoby elitním spolkům a k takové té hloupé nafrněnosti. Už jsem slyšel spoustu skvělého mainstreamu, a naopak mizerného undergroundu, že s rozpravami tohoto typu nechci ztrácet čas.
„Nepřestávej snít“ se úspěšně vyhýbá ztuhlosti v kolenou, co skladba, to v podstatě samostatná jednotka s vlastní atmosférou. Kolikrát je to pro mě hodně na hraně, ale s tím jsem jako kritický posluchač dopředu počítal, že to jakože bude balanc na hodně tenkém ostří. Jedná se o dvojici „Kluci z Nasavrk“ a námořnickou „Wellerman“, tady mám uši lehce so vánočky. Jinak se mi deska poslouchá velmi příjemně a musím uznat, že v několika případech jsem i lapen a zaujat souladem instrumentální a textové složky. Úvodní „Cesta“ míří hodně vysoko, je to sice poměrně lehoučká věc se současným pop rockovým nádechem se zvonivou kytarou ve stylu U2, nicméně má hodně silnou atmosféru a návykovou melodickou linku. „Ženy, ženy, ženy“ – nemůžu si pomoct, ale vybavují se mi „Girls…“ ikonických Mötley Crüe. Jestli je to schválně se vší vážností nebo lehká nadsázka, oboje je správně. Hutná, valivá „Mírov“ překlápí náladu do drsnější polohy. Výrazný refrén pak skladbu dotahuje do úspěšného konce. Paradoxně a nečekaně mi vcelku sedí i jemnější stránka desky, kdy v plné síle vyniká emoční rovina – titulní „Nepřestávej snít“ není žádný sladkobolný cajdák, její atmosféra je poměrně tíživá a má takzvaně „odžito“. Cover „Pod maskou klauna“, kterou má původně na svědomí Komunál, nasál odlišnější atmosféru a v rámci alba funguje obstojně, rozhodně se nejedná o okaté natahování stopáže. Další lehčí kus „Pro tvoji vůni“ příjemně vibruje, hitové ambice má nemalé. Pořádná síla však přichází až nyní – „Výtah“ s excelentním textem Michala Horáčka a neméně skvělými aranžemi je pro mě nesestřelitelným vrcholem celé desky. „Múzy“, pilotní singl, klipovka a další společná stopa s Komunálem, Luboš si Prothem střihl duet. Myslete si, co chcete, oheň a síru posílejte na zábavový přístup, ale to je asi tak všechno, co tím jde tak asi dělat. Závěrečná instrumentálka „Počátek“ má vyloženě krásný art rockový feeling. Název by možná mohl naznačovat, kam by se mohl Protheus příště vydat. Pokud ano, představa to není vůbec nepříjemná.
