Článek
Stát se Homo birotáriem je proces, který začíná v útlém věku. Které dítě v Evropě se může pochlubit, že první moto helmičku mělo v půl roce? Tento opatrný tatínek má svého malého motorkáře v nosítku.
Nemáme vyfocené okamžiky, kdy hrdý otec vezl čerstvou maminku z porodnice nebo držel kojence jednou rukou na koleni, ale viděli jsme to.
A tento pro své batole svědomitě použil motorko sedačku.
Díky tomu jsou děti schopné řídit skútr mnohem dříve, než když je jim 15 dohromady. Tihle zdaleka nejsou nejstarší řidiči. Myslíme si, že nejmladším, co jsme viděli, mohlo být tak 6. A to nepočítám elektroskútry. Ty řídí děti jen co se naučí chodit :-)
Díky tomu jsou ale připraveni používat i školní sajdkáry.
Samozřejmě holky zvlášť!
Tuto mimořádnou šikovnost děti užijí v dospělosti:
Drobní obchodníci mohou přepravovat třeba živé ryby v igelitových pytlích s vodou,
křupínky z manioku,
nebo koberce. Na Vás, jako spoluuživateli silnice, pak je, počítat s tím, že TITO kolegové, nemají zpětná zrcátka.
Pokud budou pracovat v zemědělství (a to je velká šance, pracuje tam každý třetí), budou používat Motorku polní (Autobirota campestris). Drtivá většina z toho co se na polích, plantážích či vodách Indonésie sklidí či pochytá, je odvezeno na těchto motorkách, minimálně k silnici. Tím myslím i většinu z 250 milionů tun čerstvých plodů palmy olejné. Na to slouží Motorky polní s dvěma koši na bocích.
Jsou to stroje, které začaly svoji kariéru dekády zpět, nejčastěji jako nudné, plastem okapotované poloautomatické stopětadvacítky Honda nebo Yamaha. Během let se ale zbavily formálních obleků - karosérií, vykasaly si rukávy a prodloužily si přední vidle. Vypracovaly si mohutné, silné zadní tlumiče, vyplivly usedlé dlouhé výfuky a hulí skrz kraťoučké hlasité trubky. Na pneumatikách jim vyrašily drapáky a ony zdivočely! Dnes je můžeme vidět, jak za nadšeného řevu, v hejnech, svobodné a bujné i ve svém věku, vyráží po zadních kolech do tropických rán. Velmi inspirativní!
Spokojeně vypadají i ve variantě Motorka polní tažná (Autobirota campestris tractoria) a my jsme rádi, že nahradily všechny ty nešťastné zvířecí bytosti, které to dělaly před nimi.
Motorky se i tady, stejně jako v Evropě, tuní na vysoko - jako Motorky polní, ale i na placato. Jako tato Motorka městská (Autobirota urbana).
A teď se dostávám k sajdkárám, těmto trojkolkám, jejichž možnosti jsme v Evropě zatím pořádně nevyužili.
Sajdkára nákladní je na tomto snímku prázdná, ale viděli jsme ji vézt i víc jak 400 kg. (25 galonových (19l) lahví s vodou) Kolik to bylo, když byla naložená plody palmy olejné, ananasem, armaturou do betonu nebo dřevem, ví jen Alláh.
Často také slouží jako Sájdkára nákladní osobní, kdy vozí celé rodiny nebo tlupy, ale někdy jenom jedno rozjařené dítě.
Jiné sajdkáry slouží jako pojízdné warungy, tedy stánky s občerstvením. U téhle si můžete dát smažené banány.
U téhle grilované špízy (sate), tak jak je dělají ve městě Padang.
A tohle je pojízdná cukrárna.
A touhle aerodynamickou kráskou se vracíme k sajdkárám osobním, nájemním. Tahle je pro dva. (Tedy když si nevleze půlka třídy na střechu v okamžiku, kdy slouží jako školní sajda, jak jste viděli výše:-).
Ale tahle je koncipována až na 9 lidí.
A takhle se sedí v jiné, která je koncipovaná s podélnými lavicemi. Všimněte si jak ten, co sedí za řidičem, je otočen k ostatní cestujícím, a jak střecha chrání všechny zúčastněné.
Sajdkáry mají vždy v oblasti jeden tvar podle místního výrobce. Tahle je od jezera Toba.
A tahle je z města Panyabungan.
Na závěr našeho speciálu posílám fotky našich nejbližších motorových druhů a kamarádů. S pomocí perspektivy také ospravedlňují, proč jsme Ábíčko nechali odpočívat v Medanu a jezdíme na Cédéčku.
Naše staré dobré Ábíčko. Víte jak se říká, že rodiče mají nejraději ty nejzlobivější děti? Ono to je spíš tak, že jim dávají mnohem víc pozornosti, musí, a tak s nimi toho prožijí jaksi víc, no.
A tohle je naše nové, bezproblémové, vševyjedoucí a nic nepotřebující, vzorné, Cédéčko. Premiant.
