Článek
Porovnejme dvě nově postavené společnosti tzv, na zelené louce. Jedna vyrábí televizory a druhá součástky do zbraňových systémů. V obou případech se jedná o elektroniku. Jaký bude jejich přínos.
Především zaměstnají nové zaměstnance. Buď pracovali někde jinde, anebo byli na pracovním úřadu. V každém případě ti, kteří změní zaměstnání, tam půjdou proto, aby si vydělali víc peněz. Nově vydělané peníze z větší části zase utratí.
O něco málo se zvednou jejich výdaje na potraviny, protože si to budou moci dovolit. K potravinám si koupí různé nápoje a pochutiny, které si dříve museli odpustit. Začnou navštěvovat restaurace a jiná kulturní a sportovní zařízení. Také si budou vylepšovat bydlení, pořízením nové elektroniky, nábytku, nádobí apod. Případně si pořídí bydlení úplně nové. Koupí si lepší auto, budou jezdit na dovolené.
Tím se zlepší život nejen zaměstnancům obou firem, ale i podnikatelům ve službách a obchodníkům. Je obecně známo, že jedno nově vytvořené místo ve výrobě, vytvoří tři nová místa ve službách. Není rozdíl v tom, o jakou výrobu se jedná. I zbrojní výroba může krátkodobě oživit průmysl.
V daném regionu si všichni polepší. Budou platit větší daně a sociální a zdravotní odvody. To jsou nesporná pozitiva. Polepší si tedy i stát.
Podívejme se však na rozdíl, mezi výrobou televizí a výrobou zbraní. Podnikatel, který vyrábí televize se musí snažit, aby byly lepší než ty ostatní a lidé si je od něj koupili za své úspory. Pokud chce obstát v tvrdé konkurenci, musí část zisku znovu investovat do výroby. A tyto investované prostředky budou vytvářet další peníze.
Výrobce zbraní je na tom lépe. Získal státní zakázku a výrobky si od něj kupuje stát.
Se ziskem může naložit volně. Buď si ho ponechá, nebo získá další státní zakázku a použije ho na rozšíření výroby. Protože platí stát, má jistý zisk a o reprodukci se starat nemusí. Ale z čeho bude ten stát platit? Buď zvýší daně, nebo ušetří na svých výdajích, nebo si půjčí.
Zvýšení daní by vedlo ke snížení spotřeby. Obdobně bude fungovat i seškrtání výdajů na důchody a sociální dávky. Ušetřit jiné výdaje se našim vládám nedaří. Proto si půjčí.
Výroba zbraní na dluh. To je nejschůdnější a nejpravděpodobnější cesta. Jenže tím vytvoříme nové dluhy. Nejenže zatížíme budoucí generace. Státu se zvýší úroky. Tzv. dluhová služba. A protože své dluhy nesplácíme, tak tu část, o kterou se zvýší dluhová služba za půjčku na výrobu zbraní, budeme tlačit před sebou hodně dlouho. Láká mě napsat do nekonečna, ale to není možné. Pravděpodobnější je, že tak dlouho, dokud něco „nepraskne“. No a zvýšené příjmy z výroby zbraní, třeba ty tři koruny, které vydělala jedna vložená, tak postupně předáme věřitelům a pravděpodobně ještě budeme doplácet.
Obecně platí, že na výrobě zbraní vydělá jen několik jednotlivců. Pro společnost to jsou náklady. Musíme si uvědomit že k výrobě zbraní, které mohou mít „blahodárný“ vliv na ekonomiku, musíme ještě připočítat náklady na obsluhu. To znamená, že potřebujeme vojáky, které musíme zaplatit. Zbraně musíme někde uskladnit, tedy postavit kasárna, hangáry, výcvikové prostory, přistávací dráhy a zaplatit munici potřebnou k vycvičení vojáků. To jsou další náklady na obranu, které výnosy z výroby zbraní snižují.
Pozorný čtenář, který dočetl můj článek až sem, si jistě všiml, že zatím jsem psal o výrobě zbraní v naší republice. Úplně jiná situace je u nákupu zbraní v zahraničí. V tomto případě snad o přínosu pro naši ekonomiku neuvažuje nikdo. Nesmělé výjimky se občas objeví v případě dobře sjednaných akvizic.
Potřebu přezbrojit a dozbrojit, nikdo nezpochybňuje. Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D. v jednom diskusním pořadu uvedla, že Německo a Velká Británie vydávají společně na zbrojení víc než celé Rusko, které je naším strašákem. Výdaje na zbrojení všech členských států NATO představují 55 % veškerých výdajů na zbrojení. Pak dlouho nic, než přijde na řadu Čína a po ní Rusko.
Nerozumím tomu, proč musíme výdaje na obranu navyšovat, když už teď NATO, jehož jsme členem, vydává na zbrojení skoro desetkrát víc než Rusko. Spíš je třeba se podívat na efektivitu výdajů. Stanovit koncepci a rozhodnout které zbraně musíme vyřadit, které obnovit a jaké nové obranné systémy musíme pořídit. Jak početnou budu potřebovat armádu. Pak bych spočítal, kolik to všechno bude stát. Posoudil bych vlastní možnosti a rozhodl, za jak dlouho tu obnovu ozbrojených sil udělám. Zcela určitě ty výdaje budou zpočátku větší, ale v dalších letech mohou být nižší. Na procenta to mohu přepočítat až když vím, jaké prostředky musím pro zajištění bezpečnosti státu vynaložit. O tom ale musí rozhodovat politici a ne zbrojaři.
Jestli někdo stanovil, že bude zvyšovat výdaje na zbrojení po 0,2 % až na 3 % HDP, tak se nad problematikou obrany moc nezamýšlel a střelil od pasu číslo, které se mu zdálo přiměřené při pohledu na státní rozpočet.
Všem těm, kteří náhle začali mluvit o válce doporučuji k četbě knihu Bílá nemoc od Karla Čapka. Možná si všimnou, že ti, kteří nejvíc volají po válce, přestanou, když jsou sami vystaveni tomu po čem volali.
