Článek
Nedávno jsem četl na Googlu článek, ve kterém se jistý ekonom zamýšlel nad tím, proč nefunguje trh s nemovitostmi. Dospěl k závěru, že senioři dlouhodobě vlastní nemovitosti a nesnaží se je prodat. Oni totiž ve svých bytech nebo domech žijí, dokud jim to zdraví dovolí. To je důvod, proč trh s nemovitostmi nefunguje. Hluboká myšlenka, ozdobená velkolepým řešením: Zvýšíme daň z nemovitosti tak vysoko, aby ji senioři nemohli zaplatit a byli donuceni svá obydlí prodávat.
Nevím, jak ten člověk zjistil, že nefunguje trh s nemovitostmi. Když si otevřu internetové stránky realitních společností, vidím že nabídka je široká. Mám si z čeho vybírat.
Také trošku pokulhává jeho nadšení pro zvyšování daně z nemovitosti. Tu by přece platili všichni. Ale proč mu vadí senioři?
Vím o lepším způsobu, jak uvolnit nemovitosti seniorů. Musíme jim nabídnout něco lepšího, než co mají doma. Tak třeba domov seniorů, kde každý má svůj byt 1+kk se svojí sprchou a WC. Že to již existuje? Ano, ale je jich málo. Když jsme hledali domov seniorů pro maminku, která bude mít 90 let, dozvěděli jsme se, že je šestistá osmdesátá osmá v pořadí. Abychom ji tam mohli umístit, musí zemřít 688 jiných seniorů.
Musíme stavět nové, nebo opravovat již stávající budovy. Bydlím nedaleko města, kde je historický klášter. Město za státní peníze opravilo střechu, aby památka nechátrala, ale na víc nemá. To by byl parádní domov pro seniory. Má velkou zahradu, ve městě by vzniklo spousta pracovních míst, protože o seniory se musí někdo postarat. Do jídelny musí někdo dodávat potraviny, vznikne potřeba prádelny, holičství, kadeřnictví. Není to lepší řešení, než násilím vysídlovat seniory z jejich domovů?
Kde na to vzít? To je správná otázka. No, musíme se naučit hospodařit. Uvedu zde příklad velké nehospodárnosti. Tam nám všem utíkají peníze. Ale odpusťte mi, že na to půjdu trošku ze široka, aby kritik nemohl říct, že se jedná o pouhý populismus.
Svět se řítí do války. Ne do lokální, ty lidé vedou neustále. Do velké, světové války, mezi mocnostmi. Pokud si někdo ze čtenářů myslí, že jsem se dostal mimo téma, tak mi věřte, že ani ne. Situace ve světě má přímý vliv na naše životy.
Ještě nikdo neřekl nahlas, jaké jsou pravé plány mocných. Pomalými, plíživými kroky nás politici už připravují. Jejich rétorika se přiostřuje. Zvyšují se náklady na zbrojení. Mocnosti si znovu rozdělují svět. To bez války nejde. Války, kterou lidé nechtějí. Hodí se jen několika málo nenasytným a bezskrupulózním. Slovy klasika, prostředky vynaložené na zbrojení, jsou prostředky vyhozené do moře.
Pokud opravdu k válce dojde, jsou naše obavy o mezigenerační spory malicherné. Věřme, že rozum zvítězí a lidé nepřipustí rozpoutání světové války.
Rozumím tomu, že způsob, jak válce předejít, je připravit se na ni a odstrašit každého, kdo by nás chtěl napadnout. Je to ten nejjednodušší a zároveň nejhorší způsob, jak válce zabránit. Slovo diplomacie se bohužel vytrácí ze slovníku politiků.
V rámci NATO, jsme se zavázali, že na zbrojení budeme dávat 2 % HDP ročně. Je to velká suma a se zvyšujícím se HDP stále narůstá. V době, kdy jsme na válku nemysleli, snad žádný stát, mimo USA, které vedou války neustále, tolik peněz na zbrojení nedával. Dnes je aktuální svůj závazek dodržet.
Jak už jsem napsal, je to hodně peněz. V roce 2021 byl armádní rozpočet 85,3 mld, což představovalo 1,43 % HDP. V roce 2024 bude vydáno na armádu 151,2 mld. A dodržíme 2 % HDP. Proto je důležité naložit s nimi rozumně. Zejména proto, že budou použity na úkor všech ostatních oblastí našeho života. Jako je zdravotnictví, školství, doprava, sociální služby a mohl bych jmenovat dál. To ale není třeba, všichni vědí, o čem mluvím. Chtěl bych zde uvézt jeden příklad, jak se dá s penězi na obranu špatně naložit.
Když si v rodině budeme kupovat auto, tak já budu chtít Mercedes. Ale manželka, správce kasy, řekne: „Koupíme si Škodovku. Když si koupíme Mercedes, nebudeš mít na kalhoty a budeš chodit s holým zadkem.“
Naše armáda se rozhodla, že si koupíme létající Mercedes neboli F 35. Už z definice se jedná o útočná, bitevní letadla. Tak se ptám, na koho chce naše armáda útočit?
Přes dvacet let jsem sloužil v armádě, mimo jiné i u vojsk protivzdušné obrany státu. Jejich součástí bylo protiletadlové raketové vojsko, radiotechnické vojsko a stíhací letectvo. My pro naši obranu potřebujeme stíhačky.
Když jsme si pořídili F 35, tak zbytek armády bude chodit s holým zadkem. Je to jen metafora, ale bohužel i ve vystrojení našich profesionálů máme velké mezery.
Pokud jsem dobře informován, tak v rámci NATO, máme vybudovat mechanizovanou brigádu kompatibilní s ostatními vojenskými uskupeními NATO.
Letadlo F 35 je předurčeno k útokům v rámci leteckých formací NATO. Používat je jen pro ochranu našeho vzdušného prostoru znamená, že jejich schopnosti využijeme tak na 10 %.
My ovšem potřebujeme modernizaci celé armády. Zejména protiletadlové raketové vojsko, vojsko radioelektronického boje, musíme zřídit nové vojenské jednotky, které budou používat drony, umělou inteligenci. Musíme vytvořit systém aktivních záloh pro bojové rozvinutí armády z mírových počtů na válečné. To všechno stojí peníze. Jestliže vyčerpáme většinu rozpočtu na strategické letectvo, tak kde vezmeme na ten zbytek?
Řešení je jen jedno, budeme muset dát na zbrojení další a další prostředky. Tím opět zkrátit výdaje na ostatní oblasti našeho života. Nekompetentní rozhodnutí lidí, kterým jsme ve volbách svěřili správu věcí veřejných, pocítíme všichni.
Tak toto je jen jeden příklad, kde je možné ušetřit.
Když jsem byl mladý, nemyslel jsem na důchod. S manželkou jsme dali život dvěma krásným dětem z lásky. Ne proto, aby měl kdo přispívat do důchodového systému. My jsme chtěli mít děti, protože to bylo normální.
Měli jsme se co obracet, aby naše děti měly vše potřebné. Až když odešly za svým vlastním životem, mohli jsme myslet na naši budoucnost. Doporučení ekonomů znělo: Našetřete si hotovost (tenkrát říkali nejméně dva miliony) a pořiďte si nemovitost, abyste ve stáří, až budete pobírat jen důchod, nemuseli platit nájem.
Dva miliony jsme si samozřejmě nenašetřili, ale nějaké úspory se nám podařilo uškudlit a koupili jsme si byt ve společenství vlastníků jednotek. Celkem slušně jsme se na důchod připravili.
Úspory nám inflace zkrátila během chvilky o třetinu. Politici říkají, že inflace zpomalila. To jo, ale ceny zůstaly.
Ne, neumíráme hlady, ale když bych si v šedesáti osmi letech nepřivydělal nějakou tu korunu, náš život by se skládal z čekání na důchod, obstarání nejnutnějších životních potřeb a zase čekání na důchod. Úspory se pomalu ale jistě vytratily a teď někoho napadlo, že máme prodat svoji nemovitost a jít do podnájmu. Ve světě to prý tak funguje. To jen u nás je víc vlastníků než podnájemníků.
Osobně si myslím, že šlo jen o zkušební balónek. Jak lidé zareagují. Asi dost pobouřeně, protože článek z Googlu zmizel. Marně jsem ho hledal, abych si zjistil jméno toho „odborníka“, který se chtěl zahojit na seniorech.
Určitě je hodně lidí, kteří si na stáří pořídili nemovitost i bez rad ekonomů. To nám velel zdravý selský rozum. Ale když tak jezdím po republice a rozhlížím se, vidím nejen města a jejich věžáky, ale i vesnice. Tam jsou usedlosti, které se dědí z generace na generaci. Mladí většinou odešli a v domech zůstali jejich rodiče. Dost často osamocení senioři s jedním podprůměrným důchodem. Žijí tam celý svůj život. V posledních letech začaly fungovat služby pro seniory. Nakoupí jim, uklidí, i jinak pomohou. Starší lidé mohou zůstat ve svém prostředí.
A najednou někoho napadne, že ty byty a domy by bylo možné koupit a výhodně pronajímat. Ale co s těmi seniory?
Tudy asi cesta nepovede. Chci jen připomenout, že stárne každý. Všechny generace před námi, se uměly postarat o své seniory. Když jsem chodil do školy, tak jsme měli jako povinnou četbu knihu Lovci mamutů. Pan Eduard Štorch v ní krásně popsal, jak si primitivní kmeny vážily starců. Náčelník se s nimi radil, když nevěděl kudy, kam. Byla to jen autorova fantazie. Z doby kamenné nemáme žádné záznamy. Přesto víme, že nejlepší způsob řízení společnosti je skloubení dravosti mládí s moudrostí stáří.
Já mám rád fotbal. Je to kolektivní hra. Hráči potřebují mít sílu, rychlost, dovednosti ve hře s míčem a rozum. Hráči musí umět předvídat soupeřovi úmysly a musí umět vymyslet něco, čím soupeře překvapí. Hráči vychází se svých zkušeností. Neexistuje šablona, kterou by použili. Oni prostě musí ve správnou chvíli, použít správnou metodu. Tato zkušenost je nepřenositelná. Tu získáte jen dlouholetou praxí. Stejně jako v životě. Když se rozhoduje starší manažer, vychází z teorie a svých vlastních zkušeností. Mladý manažer jen z teorie. Čest výjimkám, ale chytří mladí, naslouchají těm starším.
Vraťme se k úvodu článku. Když nazvu věci pravým jménem, tak jsem se dověděl, že se někdo „zamyslel“ nad tím, jak získat majetek seniorů. Musím se přiznat, že něco tak odporného jsem snad ještě nečetl.
Předpokládám, že autor této hluboké myšlenky má vysokou školu, protože v úvodu jeho článku bylo, že pracuje jako ekonom v bance. On studoval za peníze seniorů, které chce okrást.
Každý, kdo pracuje, nebo pracoval, platí nebo platil státu daně z příjmů. Stát tyto peníze rozděluje. Mimo jiné financuje školství. A teď jsou ti lidé staří a někdo hledá způsob, jak se jich zbavit. Jsou přítěží pro společnost. To je opravdu uvažování lidojeda.
Je to důsledek činnosti sdělovacích prostředků. To oni vráží klín mezi generace. Když hlupák, třeba i s vysokou školou, slyší ze všech stran, že vláda nemá peníze pro seniory. Ty současné ani budoucí, tak začne přemýšlet. A pak se zrodí myšlenka hodna zvláštního zřetele.
Ovšem jsou tady jiná nebezpečí. Ti mladší by se měli mít na pozoru. Tentokrát se nejedná o nejmenovaného ekonoma, ale o oficiální dokument Evropské unie.
Evropská komise si nechala zpracovat analýzu celkového stavu ekonomiky v Evropě a pověřila tím, bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho. Zpráva má 400 stran a nečetl jsem ji. Jen poslouchám, jak ji hodnotí odborníci. Líbí se mi názory ekonomky Ilony Švihlíkové. To ona zvedla varovně prst a označila návrhy pana Draghiho za pokus o oslabení průběžného důchodového systému.
Mario Draghi předložil návrhy, jak vyzvednout Evropu z marasmu do kterého se sama dostala. Navrhuje větší centralizaci. Ještě větší zadlužení. O migraci se raději nezmiňuji. Je to zvláštní, že člověk, který správně popsal situaci vzniklou uplatňováním těchto tří priorit, dospěl k závěru, že ještě není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Ale tu zprávu si objednala Evropská komise. Tak proč čekat něco nového?
Pan Draghi potřebuje peníze, hodně peněz. Na co? Chce pokračovat v dekarbonizaci neboli Green Dealu. Chce zbrojit a chce podporovat digitalizaci. Nic nového. Mluví o investicích za 750 až 800 miliard Euro ročně. To není málo. Kde takovou sumu vzít? Světe div se, zase to mají odnést důchodci.
Jednoduše řečeno, pan Draghi zjistil, že v Evropě si lidé málo šetří na penze, protože zde existuje průběžný důchodový systém. Jemu se líbí soukromé důchodové fondy, které mají v Americe. Je v nich velké množství finančních prostředků a investoři mají volné ruce. Soukromé investiční fondy nejsou svázány různými omezeními ve své činnosti, jako fondy se státní podporou. Mohou tedy volně investovat peníze budoucích důchodců třeba do zbrojení.
Nic proti Americe. Nikdy jsem tam nebyl. Určitě je to krásná, svobodná země. Ale samotní Američané točí filmy, ve kterých někdo ukradne zaměstnancům naspořené peníze na důchody. Asi se jim to tam stává. Co já vím? Proto jsem přesvědčený, že průběžný systém je to nejlepší, co zatím lidé pro důchodce vymysleli. Nenechme si ho vzít.
A že nebudou na důchody peníze, protože počty zaměstnanců se budou snižovat? Ano, počty zaměstnanců se budou snižovat. To je jistě pravda, ale kdo ty zaměstnance nahradí? No přeci stroje, tak, jak to bylo i v minulosti. Automatizace, robotizace, umělá inteligence a já nevím co všechno ještě přijde do roku 2050. To je datum, kterým nás straší.
Už jsem o tom psal v jednom svém článku. V diskusi, která se kolem článku rozhořela, padl dotaz, jestli se chystám zdaňovat stroje. Ne nechystám. To ať si rozhodnou ti, kteří budou v roce 2050 hledat peníze na důchody.
Dnes zaměstnavatelé platí daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění, za své zaměstnance. Počet zaměstnanců rapidně klesne. To znamená, že se sníží i odvody. Také budou mít nižší mzdové náklady, protože strojům mzdy platit nebudou. Stejně tak jako dovolenou, odchodné a jiné náležitosti pro zaměstnance. Stroje budou určitě levnější než lidé.
Jsou to jen mé úvahy, ale jisté je, že peníze v oběhu budou a je jen na lidech, jak si je v roce 2050 rozdělí.
