Článek
Již v minulosti jsem se na těchto stránkách přiznal, že jsem sloužil více než dvacet let v armádě. I když každý voják má v mošně maršálskou hůl, já jsem to tak daleko nedotáhl. Ve vojenské hierarchii jsem byl připraven na práci ve štábu taktického stupně. Nemám tedy strategický rozhled, ale ani generál nemůže nerespektovat jisté zásady, které platí i na nižších stupních velení. Mám na mysli poměr sil.
Je stará vojenská pravda, že každý, kdo chce útočit, musí mít převahu. Početní a v dnešní době, zejména technologickou. Zkusme se tedy podívat, jak na tom jsou státy Evropské unie a Ruska.
V počtu vojáků má Rusko mírnou převahu. Státy EU mají 3 082 799 vojáků a Rusko 3 450 000. V počtu tanků má Rusko skoro trojnásobnou převahu, ale v počtu letadel má Evropská unie o 1500 strojů víc než Rusko. Tyto údaje platily v roce 2020. K jiným jsem se nedostal.
Podle průběhu války na Ukrajině víme, že počet tanků není tak rozhodující, jako byl ve 2. světové válce, protože bylo vyvinuto mnoho účinných protitankových zbraní. A to je to technologické hledisko výzbroje. Koneckonců fronta na Ukrajině víceméně stojí, protože není možné použít silné tankové svazy.
Už Napoleon tvrdil, že válku vyhraje ten, komu zůstanou zálohy. Je proto nezbytné mít možnost doplnit ztráty na bojišti. Z tohoto pohledu je veledůležitý počet obyvatel, které mohou státy v případě války mobilizovat. Státy Evropské unie mají více než 448 milionů obyvatel. Ruska má jen 144 miliónů.
Pozorný čtenář si jistě všiml, že jsem při porovnávání poměru sil jednotlivých stran vůbec nepočítal sílu celého uskupení NATO. Mám k tomu důvod. Někteří politici totiž tvrdí, že USA nechávají Evropu napospas Rusům. Uvedená čísla jsou proti.
Rusové nemají potřebnou převahu k tomu, aby mohli napadnout Evropskou unii. Nemohou napadnout ani její jednotlivé státy, protože ostatní státy Evropské Unie jim musí přijít na pomoc. Viz: Lisabonská smlouva zahrnuje ustanovení o kolektivní obraně (článek 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU) s pravidly společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) Evropské unie. Když se některý členský stát EU na svém území stane cílem ozbrojené agrese, ostatní členské státy EU mu musí pomoci všemi dostupnými prostředky.
Jeden moudrý člověk, kterého rád poslouchám na streamu, řekl, že ruský národní sport jsou šachy. Tuto hru může hrát jen člověk, který rád přemýšlí. Rusové mohou být krvelačné šelmy, jak nám je někteří politici a novináři popisují. Mohou mít neustálou snahu o územní expanzi. Mohou mít vojáky, kteří nejdříve střílí a pak teprve zvolají: „Ruce vzhůru!“ To všechno tak může být. Ale rozhodně nejsou hlupáci. Oni Evropu nenapadnou a nikdy v minulosti ji nenapadli. Pokud si vzpomínám, tak byli v Evropě dvakrát. Když hnali Napoleona až do Paříže a když hnali Hitlera až do Berlína.
Po skončení 2. světové války si mocnosti (USA, GB a SSSR) rozdělily sféry vlivu. Československo patřilo do mocenské zóny SSSR, proto okupace v roce 1968 nebyl útok na Evropu. Pro nás to byla tragická událost, ale z pohledu mocností, si Rusko dělalo „pořádek“ v zemi, která jim „patřila“. Což dnes už není možné. Jsme členy EU a NATO.
Tak proč to říkají? Potřebují nás strašit, aby mohli rozpoutat nové závody ve zbrojení. Ty jsou výhodné jen pro několik málo jedinců. Lidstvu prospěšné nejsou.
Osobně se domnívám, že náš současný prezident si nechá moc mluvit do svých záležitostí. Je ale voják, který působil ve strukturách velení NATO. Poslouchal jsem pozorně co říkal o tzv. evropské armádě. Myslím si, že vojenským záležitostem on rozumí. Mimo jiné řekl, že v rámci NATO existuje EVROPSKÝ PILÍŘ. Pokud existuje, tak má určitě vybudovanou svou strukturu. Jednotlivé stupně velení. Proto zřizovat vlastní evropskou armádu nemá význam. Ovšem jeho velitelství potřebuje vědět s jakými silami může v případě válečného konfliktu počítat. Pravděpodobně stanovilo každému státu, jak silnou armádu má postavit. Česká republika má postavit těžkou brigádu. Musí být postavena podle organizační struktury NATO a musí být adekvátně vyzbrojena.
Proč se o tom zmiňuji? Protože pak nemá logiku diktovat kolik procent HDP mají dávat státy na zbrojení. Každý stát má svůj úkol. Musí vyčlenit prostředky na vytvoření požadované jednotky a její udržování. Ti, kteří volají po stanovení procent, jen chtějí získat víc peněz pro vojensko-průmyslový komplex.
A co dál, až Evropa potřebnou armádu vybuduje? Jak zastavit roztáčející se spirálu ve zbrojení? Máme tu příklad z dob studené války. Nato a Varšavská smlouva se dohodly na počtu zbraní a jednotek a vzájemně si je kontrolovaly. Proč by to nešlo zopakovat?
Že dnes máme těch velmocí víc. Je tu Čína, Indie. Ano, bude to složitější, ale to už nechme na diplomatech. Když bude společenská poptávka, tak oni si už poradí.
