Článek
Tyhle příběhy se stále opakují.
A týkají se zejména starých pejsků.
Jedni starší manželé měli staršího pejska. A zrovna byla zima. Pejsek začal pokašlávat, někdy kašlal dosti urputně, až u toho stál jako vytesaná socha.
Panička se tomu divila. Pejsek sice trávil hodně času na dvorku, ale měl trvalý přístup do stáje, kam si mohl kdykoli svobodně zajít a zalézt do teplého pelíšku. A tak jí přišlo divné, kde se mohl nachladit. Živen byl kvalitně a byl oblíbeným členem rodiny.
Kašel ne a ne přejít, spíše se to zhoršovalo, ale panička se stále upínala k myšlence o nachlazení , a tak milého pejska vzala dovnitř domu, aby mu bylo opravdu teplíčko.
Nic nepomohlo.
Nakonec se rozhodli jet k veterináři a ten konstatoval selhávání srdce. Bez okamžité léčby by pejsek patrně během krátké doby zemřel.
Selhávající srdíčko nestačilo dostatečně pumpovat krev do krevního oběhu. Následkem toho docházelo k selhávání funkce plic, protože se hromadila, laicky řečeno, voda na plicích. A to pejska dráždilo ke kašli. Zkrátka nemohl dobře dýchat. V klidu to ještě jakžtakž udýchal, ale při sebemenším pohybu a námaze se to zhoršovalo.
Selhání srdce u pejsků je podobné jako u lidí. Nebolí to. Ale je to velmi nepříjemný stav.
Po určitou dobu se dá poměrně dobře léčit a pejskovi tak zásadním způsobem prodloužit život a hlavně mu zlepšit kvalitu jeho života.
Naštěstí postačí podávání tablet a ty lze lehce zamaskovat do kousku masíčka či buřtíku, po kterém pejsek s radostí skočí.
Podávají se léky na posílení srdeční činnosti a na odvodnění.
Pozor, odvodnění neznamená, že by pejsek neměl dostat pít. Musí mít vodu stále k dispozici!
Stejně tak jako v lidské medicíně, nenechte se zmást při posuzování, co by mohlo pejskovi být, a raději se vždy obracejte na veterináře včas.
