Článek
Móda a vkus mladých čtenářů, zejména dětí, se v posledních desetiletích výrazně mění. Před třiceti, dvaceti lety byly knihy jedním z hlavních zdrojů zábavy pro děti. Dnes už jsou knihy v silné konkurenci s moderními technologiemi, jako jsou počítačové hry, videa a sociální sítě. Přesto však čtení zůstává oblíbenou činností. To mluvím z mé vlastní zkušenosti, neboť píši knihy pro děti, a tak vím, že se dětské knihy stále těší dost velké oblibě.
Ačkoli se samozřejmě mění preference v tom, co děti čtou.
Pohádky jsem začala psát, protože jsem od dětství nesnášela ty klasické jako je Červená Karkulka (opravdu je „skvělé“, když se děti učí, že je v pořádku někomu rozpárat břicho) anebo pokryteckou pohádku Tři prasátka. Když vlk chce sníst prasátko, je potřeba ho potrestat. Když si lidé dávají bůček, řízky a kotlety, tak to je v pořádku. Od dětství jsem si tedy vytvářela svoje pohádky, kde lidi a zvířata jsou kamarádi… a to s radostí dělám dneska pro děti.
Nyní někdo může namítnout, že přeháním, ale v tomto ohledu byly české večerníčky mnohem progresivnější: Křemílek a Vochomůrka, Zvířátka pana Krbce, O víle Amálce, Maková panenka, Maxipes Fík… tam nejsou žádná rozpárána břicha ani jiná krutost. Ty pohádky jsou úžasné a mají v sobě ono pohádkové kouzlo, které děti přenese do světa fantazie, kde jsou kouzla a legrace.
My Češi jsme úžasní v tvorbě pohádek. Naše pohádky jsou … prostě báječné pohádky. Máme blízko k mnoha přírodním bytostem, krásnou přírodu a „pohádky v krvi“. K tomu přihrává i fakt, že náš jazyk zní líbezně. Zdrobněliny slov s měkkými souhláskami a některá slova už od poslechu zní tak hezky, tak hřejivě.
Mně se například líbí slovo „lišák“. Jako malá jsem měla plyšovou lišku a měla jsem ji moc ráda. Slovo lišák zní prostě úchvatně. Všechny překladače (Google, Seznam, Copilot) mi potvrdily, že se dá tak maximálně použít „he-fox“, když chci zdůraznit, že jde o lišáka (zvíře).
Zpátky k lišákům. Přála jsem vytvořit příběh, kde je lišák príma kamaráda a hrdina. A tak jsem napsala s lišákem zimní vánoční dobrodružství Nejkrásnější vánoční dárek, v němž jsou hlavními hrdiny děti a lišák Jonáš.
A tak jako mi úžasně zní slovo „lišák“, stejně tak se mi líbilo vložit do jedné části sloveso „lišákovat se“.
“ Janička se opravdu chtěla zlobit. Lišák se ale na ní díval uličnickým pohledem. Kulich měl pokrytý sněhem a zvesela vrtěl ocasem. Trošku byl ale vyvedený z míry. „Ty jsi brečela?“
„Málem,“ zašeptala Janička.
Lišák do ní drknul. „Promiň. To jsem nechtěl. Já se ale rád s kamarády lišákuju.“
Janička se rozesmála. „Já myslela, že se říká kočkovat.“
„Copak jsem kocour? Já jsem lišák. A tak se lišákuju!“
„Dobrá,“ Janička nabrala do rukou sníh a hodila ho na Jonáše. „Tak se pojď lišákovat
Požádala jsem různé překladače, aby mi přeložily tuto pasáž. Mám ráda angličtinu, zní mi hezky (tedy zejména ta americká angličtina ze seriálů, které sleduji), není ale pohádková.
„Lišákovat se“ překladače přeložily jako „vtipkovat jako liška“ anebo „pojď a mějme legraci“
The fox poked her. „Sorry. I didn't want that. But I like to joke around with my friends.“
Janička laughed. „I thought it was called catting.“
„Am I a cat? I'm a fox. And so I'm joking like a fox!'
„Okay,“ Janička scooped up snow in her hands and threw it at Jonáš. „Then go and have fun.“
Náš jazyk je prostě nádherný pro pohádky a literaturu
Z žánrů, které dnes dominují mezi knihami pro mladé čtenáře, je nejpopulárnější fantasy. Velkou zásluhu na tom má slavná série Harry Potter nebo třeba Letopisy Narnie. Fantasy žánr, stejně jako knihy plné tajemství, sci-fi a dobrodružství, si mezi čtenáři získali velkou oblibu. A tak vznikají i pro televize seriály a filmy s fantasy tematikou.
Velký zlom také nastal, když knihy začaly s humorem odrážet každodenní život dětí. O to se zasloužili autoři jako například Jeff Kinney, který napsal sérii „Deník malého poseroutky“. S legrací a s vtipnými kratšími texty skvěle zachycuje trable, které děti řeší ve svém běžném životě. A právě takové knihy se mezi dětmi nyní stávají obrovskými bestsellery. Děti často hledají knihy, které jim přináší nejen vzrušení, ale také nějakou formu identifikaci. Četla jsem poseroutkovy deníky, a i jako dospělá jsem se hodně nasmála. Nedivím se, že jsou tak populární. Je to báječně napsané. Navíc Jeff Kinney napsal tuto sérii zejména pro kluky. Když se podíváte na trh s dětskou literaturou, více knih vzniká pro dívky.
Byl to zlom, který přinesl dětem více humoru, až trošku dospěláckého. Například Poseroutkovy deníky přiměly děti, které nejsou zrovna hvězdami třídy, aby si z toho až tak moc nedělaly. Nejsou v tom samy.
Protože mě moc baví psát pro dětí a školní čtenáře, snažím se jít s trendy. Ty nyní jasně říkají, že děti stále víc baví, když jsou „aktivní“ při čtení. Proto jsme s nakladatelství CPress vytvořily knihu plnou her a otázek a doplňovaček. Vyzkoušely jsme ji s paní redaktorkou na několika dívkách (9-10 let) a těšilo mě, jak se u ní dívky zamyslely. Ano, tento nynější trend se mi líbí. Děti si vytvářejí názor, i když jde o knihy s humornými pasážemi a nadsázkami. Tento interaktivní styl může dětem pomoci zamyslet se na „sebou, svými přáními, svým vkusem“. Navíc děti mohou odpovědět jedním slovem, ale v mém pokusu se dívky rozpovídaly a tím se cvičí rozvíjet slovní zásobu.
Jedna strana z Třpytivého deníku, kde si dívka musí vybrat z daných možností
Nemám ráda řeči o dnešních dětech vykreslující je negativně. Je to jiná generace, která přichází do měnícího se světa, a ony budou muset reagovat. Bydlím v místě, kde je hodně dětí, poznala jsem i náladu s dětmi na besedách. Měla jsem spoustu báječných chvil, kdy se děti vyptávaly, povídaly mi, co se jim líbí, smály se nad humornými pasážemi. Na FB mám kamarádku, která mi poslala fotku psacího stolu své dcery: byl tam kamínek pro štěstí, moje knížka o lišákovi, pastelky, blok, mobil a plyšový méďa. Holčička mi právě kreslila obrázek. Těšila se, až půjde s maminkou na houby.
Záleží na rodičích, zda nechají děti jen a jen napospas technologii anebo budou s nimi aktivní, a tak jim na hrátky s technologii zbude méně času. Děti z každé generace touží po aktivitě, času stráveném s kamarády a rodinou, i když se mění vkus, co chtějí číst.
Copilot mi našel, že se v České republice vychází každoročně kolem 3000 až 4000 knih pro dětské čtenáře, což zahrnuje nejen původní české tvorby, ale také překlady ze zahraniční literatury. Výběr je opravdu veliký.
Čtení je klíčovou součástí rozvoje dítěte. Čtení knih nejenže rozvíjí představivost, ale také slovní zásobu a schopnost soustředit se a rozvíjet kreativitu. Když si čtete o tomto tématu, převažuje názor, že pokud děti najdou v knihách zábavu, jejich vztah ke čtení přetrvá celý život. Dnešní děti mají tak široký výběr, co se týče knih, že mohou číst o tom, co je skutečně baví.
Budoucnost dětských knih se zdá být dobrá, zejména pokud se bude pokračovat v inovativních přístupech, které kombinují tradiční čtení s interakcí anebo i moderními technologiemi. Navíc roste důraz na rozmanitost v literatuře – dětem jsou stále více představovány knihy s různorodými hrdiny a hrdinkami z různých kultur a prostředí. A to je myslím dobře.
