Článek
Honzo, expanze Země je fenomén, který lidem nedává spát již snad sto let. Jsi na stopě rozřešení této záhady?
Ano, tato myšlenka je stará. Zároveň je opomíjená a považovaná za překonanou. Dosud totiž chyběl jasný fyzikální mechanismus.
To se ale teď mění, je to tak?
Ano. V rámci projektu TerraMakers chápeme expanzi Země jako fundamentální fyzikální jev. Jde o takzvanou viskoelastickou relaxaci. Zemi si ale nelze představit jako obyčejný pěnový míček. Zásadní roli zde hraje gravitace v doprovodu s kvantovými jevy. Ty pocházejí z neuspořádané „materiálové polévky“ z dob, kdy Země vznikala jako plynný obr před 4,5 miliardami lety.
Čím tedy Země ve skutečnosti je?
Ve stručnosti se jedná o takzvanou chtonijskou planetu. Její transformace v dnešní terestrický svět plný života byla dramatickým, ale zároveň klidným přechodem. Během něj se na práci proti gravitaci přeměnilo ohromné množství vnitřní kompresní energie. Tato energie má původ v mikrofyzice, především ve Fermiho energetických rezervoárech.
Stačil tlak chtonijského obnaženého jádra na udržení těch ohromných energií? Proč Země nevybuchla jako granát?
Zdá se, že stačil. Přirovnání k vybuchujícímu granátu je trefné. Já bych ale Zemi zkusil přirovnat ke kvantovému granátu, ve kterém vznikají obrovské kinetické bariéry. Vysoce korelovaný a neuspořádaný kvantový stav omezil transport energie. Došlo ke kvazi-lokalizaci částic i přes přítomnost vyšších teplot. Celý proces se tím extrémně zpomalil. Výsledkem je dlouhodobý metastabilní stav a astronomické hodnoty objemové viskozity, které rapidní explozi zemského granátu zabránily.
Je vše už vyřešené, nebo naopak vzniká mnoho nových otázek?
Rozhodně není vyřešeno vše. Naopak vzniká obrovské množství nových otázek. V podstatě stojíme na prahu totálního reformátování geologie, jak ji dnes známe. Vstupujeme do úplně nového světa s novými fyzikálními předpoklady. Ty nám mohou dát odpovědi jak na otázky mířené na světy v jiných galaxiích, tak na otázky směřující k naší vlastní lidské podstatě.
Kam až tyto nové fyzikální základy sahají?
Domnívám se, že nové základní diferenciální rovnice, které jsem odvodil, jsou samotnou fyzikou našeho bytí a nebytí. To, jak se tyto rovnice manifestují v čase a prostoru, určilo naprosto vše. Rozhodly o tom, zda Země bude planetou, která překypuje životem. Nebo bude naopak planetou pustou a zcela bez života. A proto je tento výzkum tak fascinující.
Myslíš, že se tyto jevy začnou někdy řešit i na Univerzitě Karlově, Geofyzikálním či Geologickém ústavu Akademie věd ČR?
Je pravda, že na těchto institucích se tato témata v současnosti neřeší a ani v minulosti neřešila. Věřím ale, že právě můj nezávislý výzkum může leccos změnit. Chci ukázat, že i v rámci nezávislého výzkumu lze úspěšně diskutovat o směru miliardových investic do vědy v následujících letech. Byl bych moc rád, kdyby se naší planetě věnovala větší pozornost právě tam, kde by to tak mělo přirozeně být.
Jan Měšťan je autorem teorie chtonijské Země.
