Článek
Honzo, narušuje koncept expandující Země biologickou evoluci? A co základní princip superpozice, který se běžně používá v geologii?
Expanze Země určitě nenarušuje evoluci jako základní stavební kámen přírodních věd. Evoluce je postupný a dlouhodobý vývoj. V biologii označuje proces, při kterém se v průběhu mnoha generací mění genetická informace organismů. To vede ke vzniku nových druhů, jejich přizpůsobování prostředí a k celkové rozmanitosti života. S tím expanze Země nemá žádný problém. Naše planeta se vyvíjí přes 4 miliardy let a evoluce je z pohledu člověka extrémně dlouhým procesem.
Zároveň je v tomto konceptu stále platný i princip superpozice. Jde o základní zákon stratigrafie, který říká, že v nenarušeném sledu vrstev usazených hornin je každá vrstva starší než ta, která leží nad ní. Tedy to, co označujeme jako „kambrické fosilie“, bude vždy starší než to, co označíme jako „ordovické fosilie“.
Znamená to tedy, že trilobiti žili na planetě před stovkami milionů let?
To už ne nutně. Horninové prostředí je velmi složité. Dnešní precizní zařazení skupin živočichů či rostlin do konkrétních časových oken je spíše úsměvná snaha geologickou historii dokonale zaškatulkovat.
Kde je tedy podle tebe problém?
Paleontologický záznam je z principu extrémně omezený. Už jen představa, že přesně zařadím životní etapu nějakého živočicha do škatulky „od–do“, je v jádru úsměvná. Je to nesmyslné nejen kvůli tomu, jak málo stop se nám zachovalo, ale i z logického hlediska. Tímto přístupem totiž tvrdíme, že živočich vzniká přesně v bodě A a zaniká v bodě B. Přitom právě evoluce nám jasně dokládá, že takhle jednoduché to v přírodě není.
Rovněž takzvaná velká vymírání jsou v zásadě pohádky. Jistě, k vymírání druhů běžně dochází. Ale jejich striktní škatulkování na základě tak omezeného záznamu, jakým disponujeme, je fantazií.
Jak dlouho tedy může v konceptu expandující Země probíhat vývoj života a evoluce?
Jednoho dne věda vše propojí. Začne se na Zemi dívat jako na jeden ucelený systém, který je svázaný dlouhodobou evolucí sebe sama. Pokud hovoříme o klasických životních formách, jako jsou rostliny a živočichové, tam je časový rámec stále otevřený. V současnosti lze úspěšně vystavět i pracovní hypotézy s intervaly milionů či desítek milionů let.
