Článek
Honzo, v deskové tektonice existuje pojem subdukce. Proč by tento mechanismus měl z pohledu fyziky být mýtem?
Ze strukturního hlediska je fyzikálně nemožné, aby se gigantické části zemského povrchu chovaly jako rigidní tuhá tělesa, neboť extrémní mechanická heterogenita, anizotropie a přítomnost nesčetných zlomových zón v kůře jakýkoliv celistvý přenos tlačných či tažných sil na vzdálenost tisíců kilometrů spolehlivě pohltí a rozptýlí.
Jak to tedy je pohledem deskové tektoniky?
Klasická desková tektonika sice k zachování konstantního poloměru Země nutně vyžaduje synchronizovaný tok materiálu, který by pohyb těchto tuhých bloků věrně mimikoval, avšak reálná GPS měření toto dogma vyvracejí, protože odhalují nanejvýš vysoce chaotické, lokální plastické tečení a rotace zemské kůry, jež žádný jednotný deskově-tektonický směr nesledují. Tento reologický paradox vrcholí na styku oceánské a kontinentální kůry, kde často jen hypoteticky horizontálně se posouvající materiál nemá z hlediska mechaniky kontinua sebemenší důvod na rozhraní dvou odlišných prostředí prudce zlomit směr o až 90 stupňů dolů. Neexistuje totiž žádná reálná fyzikální síla, která by tekoucí kůru přiměla samovolně zanořit se do mechanické bariéry hustšího a viskóznějšího zemského pláště, což hypotézu subdukce mění v mechanicky neudržitelný konstrukt.
A co jsou tedy ty údajné subdukční zóny?
V duchu mechaniky kontinua a expandující planety nejsou subdukční zóny místem reálného zanořování a zániku zemské kůry. Představují gigantické mechanické švy a střižné zóny, kde se plastičtější oceánský materiál drtí, ohýbá a deformuje o rigidní bariéru masivních kontinentálních bloků. V mechanicky a termodynamicky čistém modelu bezsubdukční Země platí, že kontinentální blok funguje jako gigantický chladný rezervoár, na jehož rozhraní horký materiál oceánské kůry fázově mění svou reologii a precipituje. Celá seismická aktivita v hloubkách (tzv. Benioffova zóna) je pak manifestací střižných zlomů a tření.
Jak dlouho myslíš, že bude vědecký svět operovat s tímto neudržitelným konceptem?
Ve vědě je velice dlouhá názorová setrvačnost. Mylný názor se tak dokáže udržet i desítky nebo stovky let. Pokroky v AI však mohou procesy urychlit a přivést tak člověka blíže pravdě dříve.
Jan Měšťan je autorem teorie chtonijské Země.
