Článek
Česká veřejnost, média a politici definovali dezinformace jako jednu z klíčových společenských výzev, na niž je třeba reagovat. Poptávku po řešeních v této oblasti lze doložit i na značné mediální pozornosti, které se dostalo nově jmenovanému vládnímu koordinátorovi strategické komunikace Otakaru Foltýnovi. Právě s resuscitací státní komunikace se pojí i očekávání ohledně zvýšení důvěru ve stát a instituce. Tento pohled zapadá do obecnějšího názoru části (nejen) české společnosti doufající, že prostřednictvím osvěty a vyvracením lží lze šířením dezinformací zabránit.
Aktivity vycházející z této premisy – strategickou komunikaci, fact-checking nebo mediální vzdělávání – jsou jistě užitečné, ale je nutné mít od nich realistická očekávání. Širší kontext problému připomněl například americko-izraelský profesor kognitivní psychologie Dan Ariely, který na základě svých výzkumů tvrdí, že náklonost ke konspiračním teoriím je spojená s dlouhodobým pocitem stresu. A to stresu hlubinného vycházejícího z osobních problémů nebo společenského vývoje. Pandemie COVID-19, válka na Ukrajině a bezprecedentní vlna inflace vytvořily přesně takové podmínky, v nichž podobným stres může snadno vznikat – a to zejména u skupin obyvatelstva, které nemají důvod se do budoucna dívat s optimismem.
Tendence ke konspiračnímu myšlení se tedy stává jedním z obranných mechanismů pro překonání složité doby, v níž žijeme. Jako opatření proti dezinformacím lze tedy vnímat i politiky, které se snaží míru stresu ve společnosti adresovat. Mezi širokou škálu těchto aktivit může patřit dostupná psychologická pomoc, pomoc lidem v ekonomických problémech nebo zlepšování podmínek ve vyčleněných lokalitách.
Hodnocení schopnosti této vlády reagovat na dezinformace by se tedy nemělo omezovat pouze na aktivity související s informačním prostorem, ale brát v potaz širší kontext problému.
