Článek
🚗⚡ Tento článek není vědeckou studií, ale ani slepým souhlasem s tím, co se nám vnucuje. Nejsem vědec, ale ani ovce s růžovými brýlemi. Používám selský rozum a kladu si otázky, které by si měl položit každý.
Elektromobily jsou nám prezentovány jako jediné správné řešení budoucnosti. Státy je masivně dotují, zavádějí zákazy spalovacích motorů a regulace, které elektromobilitu tlačí vpřed násilně, bez ohledu na to, zda na ni svět je, nebo není připraven. Ale opravdu jde o čistou, ekologickou a logickou alternativu? Nebo je elektromobilita jen marketingová bublina, která má více slabin, než se nám říká? Pojďme se na to podívat selským rozumem.
ELEKTROMOBILITA JE UMĚLE PROTLAČOVÁNA – PROČ?
Přirozený vývoj technologií by měl jít ruku v ruce s inovací, ekonomikou a reálnými benefity pro spotřebitele. Jenže elektromobilita místo toho není hnací silou trhu, ale direktivním nařízením shora. Evropská unie už rozhodla – spalovací motory končí v roce 2035. A aby se to náhodou nestalo pomalu, státy zavádějí dotace na elektromobily, zatímco benzín a nafta jsou zatíženy stále vyššími daněmi. Uměle se nastavují přísnější emisní normy, které činí tradiční auta dražšími a méně dostupnými.
Pokud by elektromobilita byla tak skvělá, proč ji lidé nepřijímají přirozeně? Proč je nutné masivní dotování a zákazy spalovacích motorů? To přece není normální. Když je něco opravdu dobré, lidé si to koupí sami. Ale elektromobily si běžný spotřebitel nekupuje z přesvědčení – kupuje si je proto, že je k tomu ekonomicky nebo legislativně dotlačen.
ELEKTROMOBIL NENÍ TAK EKOLOGICKÝ, JAK SE TVRDÍ
Když se mluví o elektromobilech, často se zdůrazňuje jejich nulová produkce emisí. To je sice pravda, ale jen v přímém provozu. Pokud se podíváme na celý životní cyklus elektromobilu, ekologická rovnice už není tak příznivá. Největším problémem jsou baterie.
Těžba lithia, kobaltu a niklu devastuje přírodu a vyžaduje obrovské množství vody. Výroba baterií je energeticky náročná a celková uhlíková stopa elektromobilu je vyšší než u běžného auta se spalovacím motorem. A co se s bateriemi děje po skončení jejich životnosti? Zatímco u spalovacích motorů se velká část vozidla dá recyklovat poměrně jednoduše, baterie jsou ekologický problém. Jejich recyklace je složitá, drahá a zatím neefektivní.
Další otázkou je samotná elektřina. Opravdu jsou elektromobily čisté, když většina elektřiny stále pochází z uhlí a plynu? Zatímco vlády se tváří, že auta na elektřinu jsou bezuhlíková, ve skutečnosti jen přemisťujeme emise ze silnic do elektráren a těžebních dolů.
CHYBÍ NABÍJECÍ INFRASTRUKTURA – KDE BUDEME NABÍJET?
Dalším problémem je, že infrastruktura pro elektromobily stále není dostatečná. Klasickou čerpací stanici najdete na každém rohu. Ale kde si nabijete elektromobil? Nabíjecí stanice jsou stále vzácné, zejména mimo velká města, a když už je najdete, čeká vás dlouhá doba nabíjení.
Rychlonabíjecí stanice sice existují, ale jejich používání snižuje životnost baterie. A co lidé, kteří bydlí v panelácích? Jak budou nabíjet svá auta? Doma si auto jednoduše nenabijete, pokud nemáte vlastní garáž s nabíjecím bodem. Opravdu dává smysl tlačit elektromobilitu, když nemáme dostatečnou infrastrukturu pro její fungování?
⚠️ A teď si představme realitu, kterou si většina lidí s růžovými brýlemi vůbec neuvědomuje:
Městské benzínky s jedním či dvěma stojany, kde se sotva vejdou dvě auta, zaniknou – jednoduše proto, že dobíjení trvá násobně déle než tankování. Aby měla běžná čerpací stanice stejnou průchodnost jako dnes, musela by mít plochu několikanásobně větší. Na dálnicích by to znamenalo zabrat hektary pozemků jen proto, aby tam mohly stát stovky aut čekajících na nabití.
A kde by se vůbec vzala elektřina pro takové množství vozů? Už dnes jsou elektrické sítě na hranici kolapsu – stačí pár mrazivých dnů nebo výpadek větru a Evropa jede na rezervy. A přitom se tváříme, že připojení milionů elektromobilů bude „v pohodě“. Nebude.
ELEKTROMOBILITA A PARADOX SPOTŘEBY ELEKTŘINY
Již léta slýcháme, že musíme šetřit elektřinou. Zakazujeme halogenové žárovky, snižujeme spotřebu domácích spotřebičů, učíme se žít energeticky úsporně. A pak nám stejné vlády říkají, že si máme všichni pořídit elektromobil, který spotřebuje tolik elektřiny, že naše sítě nebudou schopny pokrýt poptávku.
Opravdu dává smysl na jedné straně zavádět úsporná opatření a na druhé straně masivně zvyšovat spotřebu energie tím, že tlačíme na elektromobilitu?
DANĚ Z POHONNÝCH HMOT – KDE VEZME STÁT PENÍZE?
Dnes stát vybírá miliardy na spotřební dani z pohonných hmot. Pokud by všechna auta přešla na elektřinu, státní rozpočet přijde o obrovské množství peněz. A co se stane pak?
Jednoduché – stát najde nové způsoby, jak nás zdanit. Zvýší ceny elektřiny, zavede speciální poplatky za ujeté kilometry, vymyslí nové daňové zatížení pro majitele elektromobilů.
Celý tento posun není o tom, aby bylo lidem lépe nebo aby se zachránila planeta. Je to o byznysu a hledání nových zdrojů příjmů pro státní rozpočty.
REVOLUCE, NEBO ILUZE?
Elektromobilita má své místo, ale není dokonalým řešením, za jaké je vydávána. Přináší nové problémy, které zatím nejsou dostatečně řešeny – od těžby surovin, přes likvidaci baterií, až po masivní energetické nároky.
Otázka je jednoduchá: Proč jsme tlačeni do něčeho, co není dokonalé, nepřirozeně a násilně? Pokud je elektromobilita tak skvělá, proč musí být prosazována zákazy a dotacemi?
Možná by stálo za to nechat volný trh rozhodnout, co je skutečně nejlepší řešení – a ne se snažit uměle vytvořit svět, který možná vůbec nefunguje tak, jak se nám říká.
Úvaha na závěr: Proč to do roku 2035 logicky nevychází
Když odhodíme marketing a podíváme se čistě logikou na infrastrukturu pro masovou elektromobilitu, vychází to následovně:
1️⃣ Finance:
Vybudovat dostatečnou síť rychlonabíječek, posílit trafostanice, rozvody vysokého i nízkého napětí a vybavit parkoviště kabeláží nejsou drobné úpravy.
V měřítku celé republiky – tedy měst, obcí, průmyslových zón i venkova – jde o gigantické investice v řádu stovek miliard až bilionu korun.
A to ještě nezahrnuje nutnost výstavby nových elektráren, které by měly tu spotřebu pokrýt.
2️⃣ Plocha:
Tankování trvá minuty, nabíjení desítky minut. Aby měla „čerpačka“ pro elektromobily stejnou průchodnost jako dnešní pumpa, musela by mít násobně větší plochu.
Městské minipumpy s jedním nebo dvěma stojany zaniknou.
A mýtus „nabíjím u obchodáku“? Funguje jen do chvíle, než elektromobilů přibude. Jakmile budou většinou, muselo by mít nabíjecí bod prakticky každé parkovací místo – a to rozvodná síť ani stavební možnosti jednoduše neunesou.
3️⃣ Realizace:
I kdyby byly peníze i plocha, narážíme na realitu – povolení, výluky, výkopy, kabelové trasy, chybějící komponenty, transformátory a především lidské kapacity (projektanti, elektromontéři). To se na povel „do 2035“ o řád neurychlí.
4️⃣ Zdroj elektřiny:
Elektromobily nejsou perpetuum mobile. Bez nových stabilních zdrojů – a záloh pro zimní období – nebude co do těch tisíců stojanů pouštět. Sítě jsou už dnes v zimních špičkách na hraně.
5️⃣ Distribuční síť:
I kdybychom měli dostatek zdrojů, lokální rozvody (ulice, sídliště, garáže) na to nejsou stavěné. Potřebovaly by nové rozvaděče, silnější přípojky a trafostanice – v každé čtvrti, ne jen na papíře.
Růžový argument „nabíjím při nákupu“ je dočasný jev nízké penetrace.
V masovém měřítku znamená fronty, nebo přestavbu každého parkoviště na „energetické staveniště“.
A teď ta nepříjemná otázka: Když je zjevné, že tohle všechno nelze reálně dokončit do roku 2035, co je ve skutečnosti cílem?
- Kontrola mobility? Méně aut, více poplatků, kilometrovné a geofencing namísto dnešní spotřební daně.
- Byznys a přesměrování toků peněz? Staré daně (PHM) nahradí nové (energie, mýto, parkování, jističe…).
- Politická póza? „Papírový“ termín, který se pak potichu odloží.
A teď to nejdůležitější:
Nemám nic proti elektromobilitě jako takové.
Když funguje v menším měřítku – například pro městské flotily, druhé auto v rodině nebo tam, kde je možnost domácího nabíjení – dává smysl.
Ale ani když odhlédnu od výroby baterií, těžby lithia a ekologických otázek, pořád mi nevychází čistě logisticky, technicky a infrastrukturně, že by bylo možné do roku 2035 přizpůsobit síť a zázemí pro miliony vozů.
A právě to je ten problém.
Pokud já – obyčejný člověk – vidím, že to objektivně není proveditelné, pak odborníci a politici to musí vědět také.
A jestliže to vědí a přesto to dál tlačí, pak je jasné, že ryba smrdí od hlavy.
Tohle už totiž není o ekologii, ale o moci, penězích a kontrole.
Nejdřív elektřinu – až potom auta. Ne obráceně.
Co si o tom myslíte vy? Je elektromobilita krok správným směrem, nebo slepá ulička? Podělte se o svůj názor v komentářích!
