Článek
Jak si někdo může dovolit psát takové hlouposti a podsouvat čtenářům nepravdy? Takový dotaz vyvstává přímo z výše uvedeného titulku. Nechci se vyvyšovat, ale pravidelně sleduji a porovnávám různé zprávy. Díky tomu mám větší přehled než někdo, kdo si občas přečte jen jeden novinový titul a stěží si vytvoří ucelený obraz reality.
Donald Trump se netají tím, že chce změnit či oslabit současnou EU. Babišovo Hnutí ANO se spojilo s maďarským Fideszem a Svobodnou stranou Rakouska, což jsou jednoznačně euroskeptické strany. Co tyto veřejně známé informace vypovídají o Hnutí ANO pana Babiše, který se zaštiťuje tím, že je proevropský? Čtěte a možná pochopíte, že boj o Evropu není jejich bojem, ale naším - bojem za svobodu a demokracii.
Obvykle bychom byli hrdí na hovor s americkým prezidentem
Nemusíte se mnou souhlasit, ale vždycky, když český prezident nebo premiér jednal veřejně s americkými politiky, konkrétně s prezidentem USA, cítil jsem nesmírnou hrdost na naši zemi – zvlášť když nás americký prezident poctil státní návštěvou.
Vzpomínám s hrdostí, když Bill Clinton hrál na saxofon v Praze, který tehdy dostal od prezidenta Václava Havla. Nemohu zapomenout ani na summit NATO v Praze v roce 2002, který hostil Václav Havel. Šlo o první summit NATO v jedné z nových členských zemí bývalého Východního bloku.
Bush mladší (George W. Bush) během návštěvy ocenil přínos a odhodlání České republiky jako spolehlivého spojence a zdůraznil, že USA stojí pevně za svými partnery. Poukázal také na to, že Česká republika je „srdcem Evropy“ a důležitým spojencem. Jeho prohlášení vyjadřovala silnou podporu transatlantickému partnerství a chválila transformační úspěchy nových členských zemí, včetně ČR. Nejvíce mě však hrdě naplňovalo, když se v Praze podepsala Nová dohoda START mezi Ruskem a USA o omezení strategických útočných zbraní.
Na Pražském hradě podepsali smlouvu tehdejší prezident USA Barack Obama a prezident Ruské federace Dmitrij Medveděv. Tato dohoda nahradila předchozí START I z roku 1991 a stala se poslední platnou odzbrojovací smlouvou mezi oběma velmocemi.
Takže když se od našeho premiéra pana Babiše dozvíme, že mu osobně v pátek na druhý svátek vánoční volal americký prezident Donald Trump, měli bychom si takového oznámení vážit a být hrdí na to, že středně velká země, jakou je Česká republika, má význam i pro takového giganta, jakým jsou Spojené státy americké.
Ano, měli bychom si vážit pana Babiše, který s americkým prezidentem hovořil o ukrajinském konfliktu, migraci, Evropě, ale také o Visegrádské skupině. Andrej Babiš přiznal, že telefonické spojení se šéfem Bílého domu se připravovalo několik dnů, ale do poslední chvíle nevěřil, že by se skutečně uskutečnilo, a proto ho telefonát z USA příjemně překvapil.
Souhlasím s tím, co předseda nové české vlády o tomto telefonátu prohlásil: „Pro nás, pro Českou republiku, je to dobrá zpráva, že na druhý svátek vánoční americký prezident zavolal právě k nám.“
Bohužel musím zdůraznit, že v současné době nemohu takové spojenectví mezi naší zemí a USA považovat za přínosné. Naopak, od Američanů můžeme čekat ledacos, včetně neobvyklého chování, které může výrazně oslabit naše spojenectví s touto pro nás, Evropany, strategickou zemí – se Spojenými státy.
Současný prezident USA se o evropských politicích vyjadřuje jako o „slaboších“ a tvrdí, že Evropa nedokáže čelit migraci. Zároveň se netají, že chce odtáhnout čtyři země z EU. S vážným dodatkem: „Učiňme Evropu opět skvělou,“ hlásá Trump.
Mezi řádky z Trumpových úst lze vyčíst či vyslyšet: „Já chci Evropu znovu rozdělenou na dva geopolitické tábory, Evropu nejednotnou a oslabenou, vůči jiným velmocem poddajnou, nikoliv silnou a jednotnou, diktující budoucnost a uspořádání nového světa – nového světového řádu.
Vzhledem k Trumpově politice, která veřejně hlásí, že se chce zmocnit Evropského Grónska – buď finančně, nebo dokonce vojenskou silou – totéž platí i o Kanadě, bych jeho přístup k EU, kterou vnímá jako největšího nepřítele a snaží se ji rozdělit, rozdrobit a rozvrátit až k samotnému zániku Evropy, nepovažoval za něco, čím bych se měl chlubit na sociálních sítích.
Spíše bych se od takového telefonátu distancoval, protože v očích proevropských politiků bude vnímán velmi negativně – nepřátelsky. Ve vzduchu totiž stále visí jedna otázka: jsme pro jednotnou Evropu, nebo pro americkou politiku a její představu, která nás chce rozdělit na sféry vlivu, podobně jako za dob studené války?
Nepopírám, že pod americkou „správou“ mohou být vybrané země na tom o dost lépe než pod ruskou sférou vlivu, kterou jsme už zažili na vlastní kůži od roku 1948.
Vše nasvědčuje tomu, že rok 2026 rozhodne o přežití EU
Jedna čtenářka mi napsala: „Kdybych věděla, co se stane s EU, nikdy bych v referendu o vstupu ČR nebyla pro Evropu.“ Proč má dnes EU mezi lidmi tak špatný obraz? Odpověď je vlastně jednoduchá – příčinou je nezvládnutá uprchlická krize, známá jako evropská migrační krize.
Heslo bývalé německé kancléřky Angely Merkel znělo: „Wir schaffen das!“ Ještě dnes mezi Němci negativně rezonuje. Na náš kontinent přišla většina lidí prchajících před konflikty a humanitárními katastrofami v Sýrii, Afghánistánu a Iráku. Je nutné zdůraznit, že politika „Wir schaffen das!“ z roku 2015 oslabila společnou jednotu Evropy, kterou bude těžké znovu obnovit.
Do toho zasahuje i politika Green Dealu, která je sice potřebná – a v tomto se EU zastávám – ale na druhou stranu Evropa jaksi zapomněla, že v EU panují rozdílné ekonomické podmínky, přestože máme společný unijní trh. Stručně řečeno, noví členové, včetně ČR, si nemohou dovolit zdražení paliv a elektrické energie v důsledku ETS2, a tyto programy pak zbytečně narušují jednotu Evropské unie.
Rozumím všem čtenářům, kteří zcela oprávněně ztratili důvěru v Evropskou unii, jež z výše uvedených důvodů selhala u obyčejných lidí.
Nicméně bylo by velkou chybou posuzovat EU jen z těchto výše uvedených důvodů. Vysvětlil bych to asi takto: Evropská unie je v podstatě demokratický institut, který ochraňuje všechny své členy proti vnějším hrozbám. Jako v každé demokracii a v důsledku přirozeného vývoje budeme mít politiky, kteří vládnou dobře nebo špatně. Z tohoto úhlu pohledu však neznamená, že pokud budeme mít například čtyři roky špatné politiky v naší zemi, začneme zastávat názor, že republiku zrušíme a bylo by nám lépe pod Rakousko-Uherskem, že?
Ano, možná má Donald Trump pravdu, že nyní máme slabé politiky, kteří nejsou tak výřeční jako on sám. To se však může brzy změnit, a do čela EU může vstoupit politik, který se Trumpovým urážkám a snahám o rozkol v EU rázně postaví. Domnívám se, že pokud kupujeme za miliardy americké zbraně, měla by se americká administrativa k Evropanům chovat daleko lépe, když takto podporujeme ekonomiku USA.
A za snahy uměle rozeštvávat a zasahovat do vnitřních záležitostí EU se dokonce omluvit. Proto se domnívám, že rok 2026 bude pro Evropskou unii velmi zásadní: může vést k posílení celého celku – Evropské unie, nebo naopak k jejímu rozpadu, podle vizí a přání amerického prezidenta.
Jak nakonec vše dopadne, záleží jen na jednotlivých politicích, kteří se mohou, povzbuzeni Donaldem Trumpem, zamýšlet nad vystoupením z Evropské unie. Jedno je jisté: osa Praha–Budapešť bude posílena, zatímco Brusel výrazně oslaben. Jak se s tímto vším vyrovná EU, ukážou následující měsíce, které jsou pro její budoucí vývoj stěžejní – o tom už není pochyb.
Plácl si Babiš s Trumpem na plánu rozložit Evropskou unii?
Je to neskutečné, ale vzhledem k chování Donalda Trumpa vůči bývalým spojencům, může vzniknout mnoho otázek. Proč se Trump rozhodl navázat dobré styky se zeměmi, kterým se dříve vyhýbal? Ani Miloš Zeman se jako český prezident nikdy nedostal do Bílého domu, přesto podporoval americké volby, a dokonce ocenil Ivanu Trumpovou in memoriam.
A najednou se s obrovskou jiskrou v očích a triumfálním výrazem vyjádří Andrej Babiš k tomu, že mu zavolal samotný Donald Trump. Když mi dovolíte, budu trochu spekulovat: mohl se Donald Trump zeptat českého premiéra, zda bude s ním, stejně jako jiní evropští politici, spolupracovat na rozvracení Evropské unie, kterou považuje za jednoho z mnoha nepřátel Spojených států?
Nezapomeňme, že Andrej Babiš je především obchodníkem, stejně jako Donald Trump. Proto si můžeme položit otázku: jaký „kšeft“ tito dva pánové asi vyjednali?
Dřívější kritika, kterou Andrej Babiš vznášel vůči nevýhodnému nákupu stíhaček F-35, které chtěl nahradit francouzskými Rafale, dnes již neplatí. Po volbách totiž volební papír snese téměř vše.
A potom někdo bude tvrdit, že nepravdomluvný byl jen náš bývalý premiér Petr Fiala, že? Doufám, že i když naši obranu F-35 nemohou plně zajistit – jsou to především útočná letadla – alespoň posílí naši transatlantickou vazbu se Spojenými státy. Ty by totiž, jak předpokládám, nedovolily, aby se k těmto strojům dostali ruští zbrojaři.
Proto chci věřit, že pokud dojde opět k dělení Evropy – za předpokladu, že by se EU nečekaně zhroutila, asi jako SSSR– zůstane naše země na té správné západní straně. Ale to už předbíhám, protože vývoj nelze dopředu odhadnout, i když známe Trumpovy plány.
Pořád věřím, že EU ještě neřekla své poslední slovo a dokáže se s těmito všemi těžkostmi vyrovnat. Ať tak či onak, i tak malá země, jako je Česko, drží ve svých rukou velkou rozhodovací moc, protože je středem Evropy. Takže si můžeme přát jediné: abychom nedopadli jako v roce 1938, kdy nás tehdejší spojenci – Francie a Velká Británie – zradili, což vedlo k obsazení naší země nacistickými vojsky.
Anketa
Zdroje:
