Článek
Ještě ani neodezněl skandál s SMS zprávou, která byla přes prostředníka Petra Koláře zaslána prezidentovi republiky, ve které ministr zahraničí Petr Macinka nevybíravým způsobem oslovil prezidenta Petra Pavla, jenž to považoval za vydírání a vše oznámil veřejnosti. A hned tu máme další případ, který jen podtrhuje skutečnost, že náš stát nyní řídí lidé s tendencemi oslabovat naše svobody. Zatím jde „jen“ o zákaz pro mladistvé, kterým chce premiér Andrej Babiš upřít – tedy zakázat – Facebook a další sociální sítě. Kolik takových zákazů můžeme od nové vlády ještě očekávat? Nepodceňujte tento článek ani jednání vlády, protože Facebook může být jen začátkem temného období.
Politická Tour de France Andreje Babiše
Bylo by tristní, kdybychom pana Andreje Babiše v jeho úřadu premiéra jen kritizovali. Je to vynikající politik, který má takzvaný „šestý smysl“ pro politickou situaci a tah na bránu. Babiš je stratég – ví, kdy přitvrdit a kdy ustoupit, aniž by to působilo jako prohra.
Když ministr zahraničí Petr Macinka nevybíravě oslovil prezidenta Petra Pavla a vyvolal tak skandál, Babiš dokázal následné demonstrace na podporu prezidenta Pavla bagatelizovat a přesměrovat pozornost veřejnosti na jiná témata. Tím zakryl skutečný problém – neortodoxní chování jednoho člena jeho vlády, kterým není nikdo jiný než Petr Macinka.
Svou prohru dokáže bravurně přeměnit na výhru, a to z něj činí politického matadora české politiky. Otázkou však zůstává, zda jsou jeho politické projevy stejně úspěšné i na zahraniční scéně jako na domácí. Není žádným tajemstvím, že premiér Babiš označuje francouzského prezidenta, tedy Emmanuela Macrona, za svého přítele.
Tyto informace o obrazu pana Babiše, který tvrdí, že má telefonní číslo přímo na prezidenta Macrona, z něj v Čechách učinily mocného politického vládce, jenž se setkává a úspěšně vyjednává s nejvyššími zahraničními představiteli, jako jsou zmínění Emmanuel Macron, Donald Trump a další významní politici.
Jenže co se týče těchto tvrzení pana Babiše, jde spíše o jeho vlastní rétoriku, která má daleko od pravdy. Francouzské zdroje to vidí úplně jinak. „Vřelé vztahy“ jsou podle nich spíše zdání. I když Babiš rád prezentuje svůj vztah s Macronem jako přátelský, francouzské zdroje to vidí jinak: navenek působí vztahy vřele, ale ve skutečnosti jsou komplikované a spíše chladné.
I když nikdo nemůže říct, o čem Babiš s Macronem jednali, vzhledem k tomu, jak Francie usilovně pomáhá Ukrajině, lze předpokládat, že se Macron zajímal o Babišovo stanovisko k této otázce. Zejména když se Francie snaží být politickým mluvčím Evropy v otázce Ukrajiny, Macron se stylizuje do role evropského vyjednavače.
Francie sice není největším podporovatelem Ukrajiny, ale je jejím nejhlasitějším spojencem. Pokud by naše země vyloženě odstoupila od předešlé politiky Petra Fialy, mohla by tato změna kurzu znamenat zhoršení politických vztahů mezi Francií a Českem.
Proč je důležité se o tyto záležitosti zajímat? Svět je malý, zvlášť Evropa. Premiér Babiš a jeho vláda se na domácí scéně prezentují jako odpůrci emisních povolenek (ETS) na úrovni EU. Ve svých veřejných vystoupeních i v kampani opakovaně tvrdí, že „zruší emisní povolenky“ nebo že „zastaví Green Deal“. Abych byl objektivní, musím podotknout, že to byl právě Andrej Babiš a jeho vláda, kdo Green Deal podepsal. Později Babiš reagoval na kritiku tím, že Green Deal odsouhlasil, a tvrdil, že neúčast by znamenala „nebýt v EU“.
Jenže v posledních volbách se tento politik už neobával, že bychom mohli být „vyloučeni“ z EU. Sestavil totiž koalici s politickými stranami, které se, podobně jako hnutí SPD, snaží vystoupit z EU či NATO. Tolik pro zastánce této politiky, kterou bych lidově nazval: „Já nic, já muzikant“ – a přitom hraje podle svého scénáře.
Nicméně je otázkou, pokud Babišova vláda se k Ukrajině chová nepřátelsky – například když odmítá prodat letouny L-159 – zda může premiér Babiš s jeho návrhy v EU vůbec uspět, pokud se ostatní země k Ukrajině chovají přátelštěji.
Proto bychom nejrůznější prohlášení Andreje Babiše o tom, jak bude bojovat proti Green Dealu, měli brát spíše s rezervou – a to zejména před volbami. Zjevně hájí jiné hodnoty a zájmy, než ty, které kritizuje, zvlášť když ví, že u partnerských zemí s jeho plány nemá žádnou podporu.
Co je tedy prioritou současného premiéra? To nemůže nikdo popřít, ani jeho přívrženci a voliči. V tisku se dočítáme: „Za vítěze, na které nejvíc pamatuje Babišova vláda v rozpočtu, se právem mohou považovat zemědělci. A nejde jen o to, že pro ně v roce 2026 navýšila zemědělské dotace zhruba o 800 milionů korun.“
Andrej Babiš má v jednom pravdu – i kdyby udělal cokoli, nikdy se nezbaví, a logicky ani nemůže se zbavit, střetu zájmu se svým Agrofertem, byť by ve prospěch jeho holdingu jako politik nepodnikl jediný pozitivní krok. V podstatě mě překvapuje, že se Andrej Babiš diví tomu, že nikdy nemůže svůj střet zájmu popřít, pokud by Agrofert nedaroval státu.
Co z toho vše plyne, zejména pro ČR? Pokud budeme vést tuhle (polovičatou) politiku, jakou předvádí současná Babišova vláda, nebudeme respektovanou zemí a dostaneme se na samý chvost EU – což se nám v budoucnu může nevyplatit.
Jak jsem již uvedl výše, nepochybuji o tom, že s tímto renomé „nevyzpytatelné“ země nemůže Andrej Babiš uspět v ničem z toho, co slíbil a co chce „údajně“ prosadit. I když náš premiér navštívil čtyři státy v rámci aktuální čtyřdenní cesty (Německo, Rakousko, Slovensko, Belgie), položme si základní otázku: co vlastně vyjednal? Domnívám se, že nic zásadního, co by stálo označit za úspěch.
A proto Andrej Babiš mlží jinými problémy – tématy, která nás odvádějí od potíží jeho vlády. Vinou toho například vyšuměl skandál s ministrem zahraničí Petrem Macinkou, jehož prezident považuje za vyděrače. Nediskutuje se tudíž nad zadlužováním Česka, což kritizuje Národní rozpočtová rada, která upozorňuje, že návrh rozpočtu nenaplňuje zákonné požadavky na snižování strukturálního deficitu. Jaké téma bylo natolik silné, že mohlo odvrátit pozornost celé společnosti? To se dozvíte níže.
Zákazy a příkazy – zpátečnické myšlení začíná u dětí
Tohle téma nesouvisí jen s dětmi a sociálními sítěmi, ale také se svobodou, kterou nám sociální sítě poskytují – nejen dospělým, ale i dětem, které se v IT technologiích mnohdy orientují lépe než jejich rodiče.
Taková je doba, a řeknu vám na rovinu, že žádný zákaz či omezení nemůže přinést požadovaný efekt, který se od takového příkazu očekává. Navíc je úsměvné, že zákaz pro děti do 15 let prosazuje politik, který místo toho, aby přišel do veřejnoprávní televize – do ČT, raději komunikuje se svými stoupenci přes sociální sítě. Vskutku příkladný přístup – zvlášť když to mají být právě dospělí, kdo dětem ukazuje správný směr.
Premiér Andrej Babiš na svém facebookovém profilu uvedl, že je pro zákaz používání sociálních sítí u dětí mladších 15 let po vzoru Francie. „Sociální sítě ničí dětem život, začíná to být opravdu mor,“ zaznívá z vlády. K omezení přístupu dětí a mladistvých k sociálním sítím dokonce vyzval i Evropský parlament.
Takže jsme opět u podobné situace jako u Green Dealu: premiér Andrej Babiš něco zakazuje, aniž by bylo jisté, jaké to bude mít dlouhodobé dopady. Může se totiž stát, že děti, které získají přístup k sociálním sítím až v 18 letech, budou ve srovnání s vrstevníky ze zemí, kde takový zákaz neplatí, méně připravené na digitální svět.
Je pravda, že tento zákaz již platí v Austrálii (zákaz do 16 let) a ve Francii (zákaz pro děti do 15 let), zatímco Španělsko jeho zavedení teprve plánuje (zákaz do 16 let). Nebylo by proto vhodnější nejprve sledovat, jak se tento zákaz promítne do společnosti v uvedených zemích, a teprve na základě získaných zkušeností se pouštět do experimentálního omezování?
Když už je „hvězda sociálních sítí“ Andrej Babiš v tomto ohledu tak aktivní, přivítal bych spíše, kdyby se více zaměřil na potlačování syntetických či jiných drog, které jsou volně dostupné a mohou skutečně ohrozit život nejen našich dětí.
Ačkoliv je podle nejnovější právní úpravy konkrétně kratom v České republice legální a od roku 2025/2026 podléhá přísné regulaci jako tzv. psychomodulační látka, přesto není v nejrůznějších večerkách složité, aby si děti tyto i jiné látky stále mohly pořídit.
V tomto směru jde především o způsob vnímání, protože například Facebook, ale i internet jako celek, lze přirovnat k ohni. Oheň může zahřívat domov a vařit jídlo, ale zároveň může způsobit požár. Zodpovědní rodiče ve spolupráci se školou mohou vést děti k bezpečnému užívání internetu, včetně všech sociálních sítí. Ano, bezpečnost lze posilovat prevencí a veřejnou diskusí, nikoli bezhlavým zákazem.
Je pravda, že někteří rodiče dnes už neumějí se svými dětmi komunikovat, a jak jsem již upozornil, děti jsou často zdatnější než jejich rodiče v kybernetickém prostoru. Jenže to žádný zákaz nevyřeší. Z mého pohledu jde o značný precedens: předseda vlády Andrej Babiš se bez širší debaty rozhodne, že děti mladší patnácti let nebudou mít přístup k sociálním sítím, které jsou sice do určité míry nebezpečné, ale v zásadě srovnatelně nebezpečné jako vše, s čím neumíme správně zacházet.
V tomto případě musím kritizovat nejen Andreje Babiše, ale i Evropskou unii, která vytváří podobné „socialistické“ příkazy a zákazy. Pokud přistoupíme na tuto ideologii, budou vrcholoví politici určovat, co smíme pít – protože některé nápoje jsou přeslazené – a místo toho, abychom se věnovali prevenci nebo pochopení, jak věci fungují, se postupně naučíme jen správně naslouchat těmto příkazům a zákazům, které odvádějí pozornost od skutečných problémů, jež politici nechtějí řešit.
Možná se tomu zasmějete, i když mně to k smíchu nepřipadá: jakmile se povede prosadit toto omezení zákonem – Facebook od patnácti let – mohou následovat další podobně nešťastná omezení či zákazy. Já osobně bych s nadsázkou zakázal přístup k internetu všem důchodcům, protože právě tato věková skupina je nejčastějším cílem kyberšmejdů. Řekněme si to na rovinu: nebylo by výhodnější, aby o případném omezení Facebooku a jiných sociálních sítí rozhodovali – čistě jen rodiče? Čím méně zákazů, tím více svobody. Čím méně příkazů, tím více rozumu.
Anketa
Zdroje:
