Článek
A je to tady, vážení přátelé – máme tu další korupční a politickou kauzu, která může rozvlnit dosud relativně klidnou hladinu vládních stran. A to přesto, že jsme tu už měli korupční skandál Dozimetr, který odhalil systémové zneužívání veřejných zakázek v pražském Dopravním podniku (DPP).
Nicméně bitcoinová kauza a rezignace ministra spravedlnosti Blažka vypovídají něco o naší společnosti, která se ani po sametové revoluci nedokáže zbavit korupčního prostředí – jako by něco takového snad ani nebylo v lidských silách, jako bychom se od něj nikdy nemohli definitivně oprostit.
Možná si říkáte: „To zas bude skandál a ostuda pro naši zemi,“ zvlášť když se teď všechno začne rozpitvávat a analyzovat v médiích – jako vždy. A stejně se nakonec nic zásadního nestane. Každopádně, jsme před volbami a čas opozice právě nastal. Na druhou stranu si říkám – proč bychom se touto kauzou vlastně měli vůbec zabývat, když je všechno tak jasné… nebo snad nejasné?
Možná vás překvapím svými závěry a postoji. Tato kauza podle mě není zcela jednoznačná, ale do budoucna nás může připravit o miliardy – a tedy ještě víc vyčerpat už tak napjatou státní kasu. Pojďme se na celý případ podívat objektivně a hlavně nezaujatě, prosím – navzdory tomu, že Pavel Blažek je považován za šedou eminenci v ODS.
Co se přihodilo a co už víme?
Stručně a jasně jsem se v zahraničním tisku (apnews.com) dočetl, že ministr spravedlnosti České republiky Pavel Blažek v pátek 30. 5. 2025 rezignoval na svůj post kvůli skandálu souvisejícímu s darovanými bitcoiny.
Jde o to, že Blažkovo ministerstvo přijalo dar v podobě bitcoinů a prodalo je za zhruba jednu miliardu korun. Na tento bitcoinový dar jako první upozornila investigativní novinářka Zdislava Pokorná z Deníku N. Její článek, zveřejněný ve středu večer 28. května 2025, odhalil, že Ministerstvo spravedlnosti přijalo bitcoiny v hodnotě téměř jedné miliardy korun od Tomáše Jiřikovského, který byl dříve odsouzen za provozování nelegálního online tržiště s drogami.
Jak se k těmto informacím mohla paní novinářka dostat, to je klíčová otázka. Jestli bylo možné se k nim dostat oficiální cestou (i když problematicky), mohla se Pokorná k informacím dostat například:
skrze zveřejněné výroční zprávy ministerstva,
díky zákonu o svobodném přístupu k informacím (tzv. infozákon) – tedy podáním oficiální žádosti. Pokud to bylo touto cestou, nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o korupci či organizovaný zločin na nejvyšších místech.
Ovšem kdyby se tyto informace dostaly na veřejnost způsobem, že někdo z ministerstva nebo jeho okolí, kdo měl etické pochybnosti, poskytl informace anonymně nebo neveřejně, mohlo skutečně vzniknout podezření, že došlo k porušení zákona. Každopádně i tak by tento případ nebyl jednoznačný, protože bez řádného soudu nelze nikoho předem odsoudit – tomu se říká presumpce neviny.
Měli bychom dát prostor i Blažkovi, aby se k případu vyjádřil. Ten na svou obhajobu uvedl: „Nevidí na transakci nic nelegálního ani neetického.“
Tvrdil, že soudy neprokázaly, že by kryptoměna pocházela z trestné činnosti, a pokud by se to v budoucnu ukázalo jinak, prostředky by byly zabaveny a skončily by ve státní pokladně. Blažek uvedl, že darované bitcoiny byly prodány ve veřejné aukci za téměř miliardu korun, přičemž výtěžek měl být využit na financování boje s kyber -kriminalitou, pomoc obětem trestných činů a podporu Vězeňské služby.
Na dotaz, zda informoval premiéra Petra Fialu o daru, odpověděl, že mu krátce sdělil, jak bitcoiny mohou růst, ale o pozadí transakce mu neříkal. Navzdory těmto vysvětlením Blažek 30. května 2025 rezignoval na svou funkci s odůvodněním, že nechce poškozovat pověst vlády ani vládní koalice. Premiér Fiala jeho rozhodnutí ocenil a vyjádřil přesvědčení, že Blažek jednal v dobré víře.
Česká kasa zapláče nejvíc
Ať tahle kauza dopadne jakkoliv, tak je jisté, že kvůli ní ministři ze strachu nebudou přijímat žádné dary. Neznám totiž nikoho, kdo by chtěl brát finanční dary, které by se pak mohly obrátit proti němu, jeho politice nebo ministerstvu. Ačkoliv je těžké uvěřit Pavlu Blažkovi jeho nezištné úmysly s darovanou miliardou – zvlášť když druhý muž ODS čelil i dalším kontroverzím, jako bylo setkání s lobbistou Martinem Nejedlým, kauza Stoka či střet zájmů, na který upozornila Transparency International – je třeba se na tento dar dívat i z jiného úhlu pohledu než jako na korupci.
Ano, rozdíl mezi darem a úplatkem spočívá v účelu poskytnutí a převládajícím motivu. Peníze, které prokazatelně pocházejí z trestné činnosti, musejí být automaticky zabaveny – o tom není třeba diskutovat. Jenže když se trestně odsouzený podnikatel z nějakého důvodu rozhodne darovat státu peníze, je to jeho svobodná volba. A pokud by stát takové peníze odmítl, mohlo by to být vnímáno jako pohrdání státní kasou, která dnes potřebuje každou korunu.
Když se v minulosti vybíral finanční dar na Národní divadlo, myslíte si, že tehdy někdo zkoumal, odkud ty peníze pocházejí? Neřešil to nikdo – protože dar je dar, nikoliv úplatek. I tehdy mohli přispět lidé s pochybnou minulostí, dokonce i odsouzení „kriminálníci“. Co tím chci říct?
Že měl v tomto případě možná již bývalý ministr Blažek pravdu, dokazuje i jeho odkaz na výrok ruského politika Viktora Černomyrdina: „Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky.“ Jinak je třeba dodat, že ačkoliv je Pavel Blažek vnímán jako kontroverzní politik, položme si otázku: co vlastně dělá politika politikem? Demokracie je především svobodný dialog - a právě v tom Blažek vynikal. V některých případech se totiž dokázal domluvit i s opozicí, například při projednávání justiční reformy.
U Pavla Blažka je třeba rovněž zdůraznit, že se na rozdíl od mnoha svých stranických kolegů nebál přijít do České televize, například do pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou, kde diskutoval s obyčejnými diváky. A tak kdo dokáže přemýšlet racionálně a nestranně, dá mi nejspíš za pravdu, že jeho odchod z ministerstva spravedlnosti je pro Českou republiku citelnou ztrátou.
Proto místo toho, abych v tomto příspěvku házel bahno a špínu na pana Blažka, raději se připojím k jeho výstižnému prohlášení: „Politici většinou končí, když peníze chybí, ne když přijdou.“ Zbývá jen otázka: dovolí si na základě tohoto případu a této zkušenosti ještě někdo vůbec přijmout nějaký dar?
Nebudeme nakonec chudší než ostatní národy, pokud budou politici kvůli darům opouštět své posty? A co různé nadace a sbírky, kam mohou nejrůznější „mafiáni“ vložit své peníze – ty také zakážeme, pokud by náhodou Radovan Krejčíř poslal nějaký ten milion dětem na neléčitelné nemoci? Podle mého názoru je dar zkrátka dar, bez ohledu na to, kdo ho poslal.
Prý je to jeho kamarád?
Musím se přiznat, že jsem byl v šoku, když jsem se v médiích dozvěděl, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek – vinou daru, kterým v podstatě obohatil státní rozpočet a tím nám všem ušetřil peníze – podal kvůli tomu demisi na svůj ministerský post. I kdyby se v této kauze ještě vynořily nějaké vážnější nejasnosti, dokud neproběhne řádný soud, který potvrdí či vyvrátí vinu ministra spravedlnosti, neměl by Pavel Blažek ze svého postu odstupovat. A rozhodně by neměl nikdo tvrdit, že jde o největší skandál, který postihl naši zemi.
Měřme všem stejně a buďme spravedliví – to je právě to, co nejvíce kritizuji. Rozumím tomu, že tohle jsou lehce získané body pro opozici, ale jsou to faulové body. Vzpomeňme si na kauzu Čapí hnízdo – dokud neproběhl řádný soud, který nakonec Andreje Babiše očistil, nikdo ho nevyzýval k tomu, aby se vzdal svého postu premiéra nebo předsedy hnutí ANO. A pokud ano, tak to také kritizuji.
Co tohle všechno vlastně znamená? Pokud je pravda, že současný premiér a předseda pravicové strany ODS je přítelem Pavla Blažka – tedy politika z ODS, která se ve volebních průzkumech snaží dohnat hnutí ANO – pak vyjádření a pochvala Petra Fialy k odstoupení ministra spravedlnosti působí velmi rozpačitě. Cituji premiéra ČR: „Vážím si rozhodnutí Pavla Blažka rezignovat na funkci ministra spravedlnosti. Jsem přesvědčen, že v případě dražby bitcoinu konal v dobré víře, a o to více si jeho odpovědného kroku cením.“
Přesto se bude ze všech stran kydat hnůj na Pavla Blažka, protože jeho demisí se přiznává ke všemu, dokonce i k tomu, co sám nespáchal. Blažek bude na všech opozičních volebních billboardech vyfocen jako korupčník, který pere přes státní kasu mafiánům nezdaněné černé peníze. A až opozice vystřídá tuto vládu, protože díky tomuto uměle nafouknutému případu nejspíš letošní volby nevyhraje současná vládní koalice, možná pak nebude na darech pro ministerstva nic podivného, hlavně když to pomůže rozpočtu, aniž by si někdo vzpomněl na mediálně očerněného Pavla Blažka.
V tomto případě pozoruji podobnou souvislost. Kauza lithium byla významnou politickou aférou, která se odehrála těsně před parlamentními volbami v roce 2017. Její počátky sahají do 2. října 2017, kdy tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD) podepsal memorandum o spolupráci s australskou společností European Metals Holdings Ltd. (EMH) týkající se těžby a zpracování lithia na Cínovci v okrese Teplice.
Tento krok vyvolal ostrou kritiku ze strany hnutí ANO, SPD a KSČM, které obvinily ČSSD z pokusu o „rozkradení národního bohatství“. Andrej Babiš, tehdejší předseda hnutí ANO, označil memorandum za „skandál“ a „krádež století“ a slíbil jeho zneplatnění. Aféra byla široce medializována a stala se hlavním tématem předvolební kampaně. Podle analýzy Pražského institutu bezpečnostních studií byla kauza využita jako dezinformační nástroj proti ČSSD, přičemž samotná strana odhadovala, že jí aféra ubrala dvě až tři procenta hlasů ve volbách. Po volbách bylo memorandum vypovězeno a těžba lithia na Cínovci dosud nezačala. Přesto se kauza lithium stala symbolem předvolebního boje a ukázala, jak mohou být strategické suroviny politicky zneužity.
Anketa
Zdroje:
