Článek
V době, kdy píšu tento článek, poslanci vybírají předsedu a místopředsedy Sněmovny. Zároveň poslouchám diskusi, která se věnuje tomu, kdo bude řídit náš parlament – symbol našeho parlamentarismu a demokracie. V podstatě můžeme říct, že předseda parlamentu je třetí nejvyšší ústavní činitel v České republice. Lze říci, že jde o politického reprezentanta, který nás bude zastupovat nejen v Evropě, ale i po celém světě.
A tady jde o to, zda to bude člověk morálních a demokratických hodnot, nebo člověk, jehož vstup do nejvyšších politických míst uvítá Moskva místo Bruselu, jehož jsme součástí. Nicméně musíme přiznat, že jde o špičku ledovce.
Vláda, jejíž fundament vychází ze tří hlavních politických lídrů, kteří by logicky měli stát před soudem, aby očistili své jméno, zatímco místo toho sestavují kabinet a určují, jakým směrem se bude ubírat naše země – tedy zda budeme mít blíže k Západu, nebo k Východu. Ano, jinou alternativu nám současný svět bohužel nenabízí.
Co o nás píší v zahraničí
Ať se to někomu líbí, nebo ne, pohled na naši zemi ze zahraničí bychom v rámci EU neměli podceňovat. To, jak nás vnímají sousední země, utváří naši budoucnost i perspektivu – a ta může být růžová, pokud o to skutečně budeme stát. Proč tohle připomínám?
Musíme pochopit, že izolacionismus žádné společnosti nepřináší prospěch ani užitek – právě naopak. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, jaké to je, když člověk žije v izolovaném státě, jakým bylo tehdejší Československo. Přestože jsme to měli do Rakouska jen asi patnáct kilometrů, kvůli komunistické izolaci nebylo možné navštívit ani dvě země směrem na západ od nás.
Dnešní děti si už nedovedou představit, jaké to je být uzavřený v zadrátované kleci, která nedovolovala ani na chvíli vycestovat do blízké země – pro mě jím bylo Rakousko. Poprvé jsem se tam podíval až po sametové revoluci, a byl to nepopsatelný pocit svobody.
Když jsem spatřil neuvěřitelnou zaostalost, která v té době panovala mezi námi a Rakouskem, nevěřil jsem vlastním očím. Přeplněné rakouské obchody s nejrůznějším zbožím, opravená a barevná města, veselí a krásně oblečení lidé – tak vypadalo Rakousko v 90. letech z pohledu Čechoslováka.
Nejmladší generace by dnes měla vědět, že jedno z nejnavštěvovanějších měst v ČR – Český Krumlov – bylo kdysi šedivou, polorozpadlou turistickou destinací, kterou navštěvovali jen turisté z DDR. Proto, když někdo volí cestu izolace, výsledek je vždy stejný – absolutní katastrofa.
A z tohoto důvodu musíme se všemi demokratickými sousedy spolupracovat, abychom se už nikdy neocitli ve zmiňované zadrátované kleci a mohli svobodně dýchat a žít. Proto je velice důležité, aby i sousední demokratické země o nás psaly v těch nejlepších barvách – je to pro nás vystavené zrcadlo, v němž můžeme nakonec spatřit sami sebe.
Proto když se dočtu v rakouských médiích, že vláda pod Andrejem Babišem nastoupí vůči Evropské unii konfrontační kurz, že bude chtít oživit spolupráci s proti-západním Maďarskem a Slovenskem, cítím znepokojení. Babiš bude pravděpodobně přátelštější k Rusku – k radosti svých protějšků Roberta Fica, Viktora Orbána a Kremlu.
Podobně jako Maďarsko i nová koalice chce omezit organizace občanské společnosti v České republice. V případě „politického aktivismu“ již nebude možné získat finanční prostředky z veřejných zdrojů a „politické“ nevládní organizace již nebudou moci přijímat finanční prostředky ze zahraničí. Dále se z rakouských médií dočítáme, že prezident Petr Pavel požaduje od Andreje Babiše dvě podmínky pro jeho jmenování do čela vlády.
Prezident Pavel se v současné době pravděpodobně postaví proti plánovanému jmenování hlavního kandidáta strany Motoristů, Filipa Turka ministrem zahraničí. Turek byl kritizován za sexistické a homofobní příspěvky na Facebooku, které sám popírá, že by je napsal.
Pavel navíc požaduje od Babiše vysvětlení, jak hodlá vyřešit svůj střet zájmů jako šéf vlády a 100% vlastník konglomerátu skupiny Agrofert, který zahrnuje chemické, potravinářské a zemědělské společnosti, a také média. Babiš se v minulosti dostal do centra pozornosti kvůli několika údajným korupčním skandálům.
V případě údajného nezákonného přijímání finančních prostředků z EU, což je případ „Čapí hnízdo“, požaduje příslušný soud od Poslanecké sněmovny vydání Babiše, který je chráněn imunitou. Tolik z rakouského tisku.
Z tohoto úhlu pohledu je nutné zmínit i ruskou státní agenturu TASS, která označila Babiše za „oligarchu a bývalého komunistu“, jenž by mohl snížit míru protiruské hysterie v české politice.
Zmiňuje možnost spolupráce se Slovenskem a Maďarskem na protiukrajinské linii. Jakmile si všechno toto dáme dohromady, nemohu si pomoct – demokracie ve středu Evropy je velmi vážně ohrožena.
Proč by Tomio Okamura neměl být předsedou parlamentu?
Pokud opomenu jeho různé rasistické excesy, kvůli nimž je trestně stíhaný a měl by se dostavit k soudu, nelze si nevšimnout jeho názorů podporujících ruskou politiku. Neposkytovat Ukrajině zbraně, kupovat ruský plyn a ropu a především snahy prosadit u nás referenda o vystoupení z EU a NATO – to jsou právě ty body, které budou na západ od nás velmi nelichotivě hodnoceny.
Je to naše vnitřní záležitost a cizím zemím do toho nic není.
Chtěl bych říct, že je to pravda, ale pokud si vzpomenu na izolování naší země, o níž jsem psal výše, nemůžeme hodnocení jiných demokratických států ignorovat. Právě takové odmítání, izolace – vede do časů dávno minulých, kdy nebylo možné z naší země svobodně vycestovat, natož psát politické články, jakým je i tento příspěvek.
Lidsky by nás mělo znepokojit, ale i varovat, že bratr Tomia Okamury – poslanec Hayato Josef Okamura (KDU-ČSL) – o svém bratru v parlamentu prohlásil, že Tomio Okamura je velice labilní a morálně nepevný člověk, zvlášť ve vyhrocených situacích.
Podle něj by takový člověk neměl být předsedou parlamentu.
Za těchto okolností se nabízí otázka: kdo jiný než vlastní bratr může nejlépe hodnotit Tomio Okamuru, než-li jeho silně věřící bratr Hayato? Když nyní píši tento článek, je 18:45, a dozvídám se, že Tomio Okamura byl nakonec tajnou volbou zvolen předsedou parlamentu. Nezbývá mi nic jiného, než mu gratulovat.
Ještě k tomu dodám jednu poznámku, proč musel být Tomio Okamura zvolen do této třetí nejvyšší politické funkce. Kdyby tento politik nebyl zvolen i přes své zmiňované excesy, hrozil by novému vládnímu projektu krach, který by nás přiblížil k předčasným volbám. To se nestalo, takže uvidíme, co bude dál.
Morální síla je zjevně na ústupu
Ať chceme nebo nechceme, kdyby se za dob Václava Havla měl stát premiérem trestně stíhaný politik, tlak společnosti by byl natolik silný, že by nebylo možné, aby se do takové funkce dostal.
Nyní se do takové funkce dostal rovněž trestně stíhaný Tomio Okamura, který byl dnes demokraticky zvolen do třetí nejvyšší funkce – předsedy parlamentu ČR. Nepochybujme, že již dnes se v zahraničí tisknou články, zejména u našich sousedů, o této volbě.
Lze očekávat, že již teď bude ČR očerněna jako země s xenofobními politiky, kteří se chopili moci. To, že Hnutí ANO podpořilo Tomio Okamuru do této funkce, bude nejen u našich sousedů hodnoceno velmi negativně, ale zároveň to vyvolává další obavy: dostane se takto snadno bez vnitřního stranického odporu Hnutí ANO do nové vlády kontroverzní Filip Turek, jenž byl na ORF (rakouská veřejnoprávní televize) v souvislosti se svými Facebookovými příspěvky označen jako sexista a homofob.
A protože nikdo neočekává, že by Andrej Babiš místo Filipa Turka na post ministra zahraničí navrhl někoho jiného, a to poté, co si dovolil do důležité funkce předsedy parlamentu odsouhlasit kontroverzního Tomia Okamuru, jehož se obává i jeho vlastní bratr, lze očekávat, že aktu jmenování nové české vlády bude provázet napětí a rozepře.
Nicméně se již brzy ukáže, zda tahle morálně oslabená nominovaná vláda dostane od prezidenta republiky zelenou, nebo zda dojde k nějaké významné rekonstrukci, která alespoň trochu rehabilituje vznik nové vládní reprezentace.
Co říci na závěr?
I když nemusí se mnou čtenáři souhlasit, zda jsou mé obavy o naší demokracii oprávněné, pravdu se dozvíme až za čtyři roky. Aby tento můj odkaz nevyšuměl v čase, dovolím si vás upozornit, že na demokratickém indexu náleží ČR 25. pozice. Pokud v tomto indexu výrazně neklesneme, zaslouží si nově nominovaná vláda Andreje Babiše omluvu. Každopádně předbíhám, protože to se dozvíme až v roce 2029.
Anketa
Zdroje:
