Článek
Česká politika a především to, co se v ní odehrává, nepřestává udivovat. Pokud nic jiného, alespoň se občas pobavíme nad tím, co si někteří politici dokážou dovolit, aniž by za to nesli jakýkoli odpovědný nebo právní důsledek. Kdybychom nestáli před volbami, nejspíš bych se nad chováním jednoho českého politika ani nepozastavil.
Jenže letos nás čekají skutečně důležité volby, ve kterých se rozhodne, jakým politickým směrem se naše země vydá. Zda půjdeme proevropskou cestou, nebo budeme kličkovat jako některé státy EU na východ od nás. Právě proto bychom měli být v předvolebním čase obzvlášť obezřetní a pečlivě sledovat chování jednotlivých politiků. Zvláštní pozornost si zaslouží ti, kteří, jak se říká, kážou vodu, ale pijí víno.
Koho si zvolíme, toho máme!
Nemohu mlčet, když vidím, že někteří politici vědomě porušují zákony a ještě mají tu odvahu vše popírat očividnou lží. I proto vznikl tento příspěvek. Měl by vám pomoci objektivně zvážit, koho v nadcházejících volbách podpořit — a koho raději ne. Abychom se znovu nenechali opít rohlíkem a nemuseli si po volbách zoufale pobrukovat dnes už zdomácnělou píseň Tomáše Kluse Pánubohudooken, kde zaznívá:
„Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?
Za co, Pane Bože, za co? Zas čtyři roky v prdeli.
Za co, Pane Bože, za co? Omluv mě, že jsem tak smělý.“
Stačí trochu číst. A hned víme, koho (ne)volit
V první řadě doufám, že se mnou budete souhlasit, že všichni politici by měli být hodnoceni podle stejných pravidel. Kdyby tomu tak nebylo, nemělo by smysl chodit k volbám. Jaký má význam schvalovat zákony, které sám nedodržuje?
Je zvláštní, že mnozí voliči, kteří nejvíce apelují na etiku a morální zásady, často přivírají oči nad přešlapy svých politických favoritů. Když jejich „vyvolený“ něco provede, jako by najednou platila jiná měřítka. Vezměme si například bitcoinovou aféru, kde se dosud neprokázalo žádné trestní jednání a stát (tedy my všichni) naopak získal přibližně jednu miliardu korun.
Přesto jsou tu jiné, daleko závažnější politické kauzy, které by si zasloužily mnohem větší mediální pozornost. U nich je trestní jednání nejen zjevné, ale i prokazatelné. Jen se o nich jaksi méně mluví…
Kladu si otázku, jak by naše země vypadala, kdybychom po sametové revoluci měli na politické scéně pouze pravdomluvné politiky bez lží. Domnívám se, že Češi často neumí myslet kriticky, a právě to je kámen úrazu. Volíme lháře a populisty, zatímco politiky, kteří se nikdy neprovinili žádnou aférou či korupcí, přehlížíme, jako by ani neexistovali. Přitom právě díky těmto „mediálně neviditelným“ politikům máme v Česku dálnice, železnice i výzkumná centra, která nám mohou závidět i mnohem vyspělejší země na západ od nás.
Lidé se často mylně domnívají, že za mnoha významnými projekty nestojí politici. Například společnost AŽD Praha připravuje autonomní provoz na hlavní železniční lince mezi Kopidlnem a Dolním Bousovem, což bude od roku 2025 první autonomní vlak v Česku a unikátní projekt ve střední Evropě. Přitom právě díky těmto projektům se naše země stává vyspělou společností, která může konkurovat i ekonomicky silnějším státům.
Bez politické podpory se dnes prakticky nelze prosadit, ať už se to komu líbí, nebo ne. Například čínské hi-tech společnosti by bez státních dotací nebyly tam, kde jsou dnes. Poznámka: Ve srovnání s jinými zeměmi se čínský přístup k průmyslové politice vyznačuje rozsáhlejšími a hluboce zakořeněnými tržními deformacemi, které jsou spíše systémové než cílené a mají výrazný pokřivující dopad na globální obchod.
Co tím chci říct? Kdyby nebylo těch politiků, o nichž v tomto článku mluvím jako o „neviditelných politických lídrech“, nebyli bychom dnes tak vyspělí, jak je tomu nyní. I když souhlasím s mnohými čtenáři, kteří tvrdí, že od vyspělých zemí máme stále hodně daleko, je třeba si uvědomit, že na tom můžeme být i hůře — například ve srovnání s některými balkánskými státy.
Pokud nesouhlasíte s tím, že takové politiky nemáme, rád vám oponuji. V každé straně napříč politickým spektrem totiž existují velmi schopní a patrioticky smýšlející straníci, kterým nejde jen o finanční prospěch a vlastní zájmy.
Nicméně ani tito politici nemohou pracovat zadarmo, pokud jim někdo závidí jejich plat. Přesto tito úspěšní lidé, o nichž mluvím, vykonávají svou práci z hrdosti, která z nich dělá hrdiny dneška. A protože raději uvádím pozitivní příklady, zmíním zde několik politiků, kteří nejenže nepolitikaří, ale jsou příkladem nejen pro své občany, ale i pro své kolegy, jimž mohou být vzorem.
Kdo je politik a kdo populista?
V tomto případě nemohu opomenout Jihočeského hejtmana Martina Kubu, který dokázal přesvědčit Jihočechy o své poctivé práci v politice. Díky tomu v tomto kraji ODS vyhrála a stále vyhrává volby.
Samozřejmě nesmím zapomenout ani na již zesnulého Jaroslava Kuberu, který svou lidskostí, humorem a osobitou přímostí, často sarkastickým vystupováním a respektem k individuální svobodě působil v Teplicích neuvěřitelných šest volebních období. Pokud věříte na náhody, asi to náhoda nebyla.
Na těchto dvou příkladech je jasné, že pomocí volebního lístku si můžeme zvolit prosperitu, která nikdy nemůže vzejít z lží a prohnanosti. Samozřejmě netvrdím, že všichni politici musí být neomylní, čestní a pravdomluvní. Politickému tlaku a vlivu není snadné odolat, zvlášť když i politici jsou jen obyčejní lidé.
O to smutnější je, že současné volby už tolik nejsou o politickém programu, ale spíše o práci na sociálních sítích. Stačí, aby si politik získal oblíbenost u voličů různými videi nebo krátkými klipy, v nichž se předstíravě chová podle trendů popularity — jako virtuální baron Prášil.
Přidám k tomu malou osobní poznámku. Pokud to takto bude pokračovat, brzy se nejúspěšnějšími youtubery stanou politici. Už několikrát jsem ve svých článcích vyzval k tomu, aby se na základních školách zavedl nový předmět – politika a volby.
Nemám tím na mysli ideologicky zmanipulovaný předmět, jakým byla za minulého režimu občanská výchova. Pokud nebudeme reagovat na výzvy dnešní doby, může se stát, že v budoucnosti nebudou světu vládnout politici, na které si často stěžujeme, ale byznysmeni, jimž jde především o obchod – nikoli o demokracii nebo rozvoj vyspělé společnosti.
Co všechno ještě musí politici spáchat, aby to veřejnost konečně odsoudila?
Konečně se dostávám k důvodu, proč tento článek vůbec vznikl. Impulzem byla zveřejněná zpráva týkající se europoslance a čestného prezidenta hnutí Motoristé sobě – Filipa Turka. Právě tento významný politik se v červnu dopustil hned několika přestupků, které lze označit za mimořádně nebezpečné.
Politik Filip Turek, který reprezentuje politické uskupení Motoristé sobě a měl by být vzorem pro všechny motoristy, svým chováním i veřejnými vyjádřeními poškozuje nejen důvěryhodnost svého hnutí, ale i vlastní pověst.
Nicméně nejvíce znepokojující na celém případu je skutečnost, že řidič – europoslanec Filip Turek – který na dálnici jel rychlostí 200 km/h, přitom držel v ruce mobilní telefon a navíc neměl platnou dálniční známku, nakonec vyvázl bez trestu. Přestupek, který policie předala do správního řízení městskému úřadu v Rokycanech, byl podle mluvčí radnice Natálie Vainarové odložen.
❱ Co to znamená, když je případ odložen?
Když se řekne, že případ byl odložen, znamená to, že správní orgán (např. městský úřad) rozhodl, že nepovede správní řízení, nebo že ho zastaví, a to z některého z těchto důvodů:
▢ Nebyly nalezeny dostatečné důkazy, že k přestupku skutečně došlo.
▢ Nebyl spáchán přestupek podle platných zákonů.
▢ Nelze určit viníka– například pokud chybí přímý důkaz o tom, kdo řídil.
▢ Uplynula lhůta, ve které je možné přestupek projednat (obvykle 1 rok).
Z právního hlediska to není totéž jako zproštění viny, ale praktický výsledek je stejný:
➤ žádný postih,
➤ žádná pokuta,
➤ žádný zápis do registru.
Nejvíce mě na tomto případu pobavily v dubnu na sociálních sítích sdílené fotografie, na kterých tachometr Turkova vozu ukazuje rychlost přesahující 200 kilometrů za hodinu. Tyto snímky měly údajně pocházet z německé dálnice. Nakonec však vyplynulo podezření, že europoslanec Turek překročil rychlost 200 km/h nikoliv v Německu, ale na tuzemské dálnici D5 v Plzeňském kraji.
Jestliže Filip Turek sám připustil, že mohl jet rychlostí vyšší než 200 km/h po české dálnici D5, znamená to, že se sám usvědčuje z úmyslné lži a porušování silničních zákonů. Co však vůbec nechápu, je, jak mohl být tento závažný přestupek tak laxně odložen.
Může být, že v Rokycanech čekají nejdřív na výsledky voleb, jak si povedou Motoristé v parlamentních volbách? Nebo si dovolím spekulovat i o korupci či úplatku, protože kdyby se něco podobného přihodilo vám, milí čtenáři, přišli byste bez milosti o řidičský průkaz a zákaz řízení na 6 až 12 měsíců.
S běžnými lidmi by se o takovém případu ani nehovořilo, ale když jde o pana europoslance, případ se raději odloží. Co když se náhodou Filip Turek dostane do vlády? To sice nikdo teď nemůže s jistotou říct, ale přeci úředníci nejsou u nás tak hloupí, aby si znepřátelili někoho z budoucí vlády, že?
Nemohu ani vyloučit, že se v tomto případě čeká na to, jak situace dopadne, tedy že se vyčkává na veřejnou reakci a odsouzení – třeba právě na takový článek, jaký vám zde předkládám. Protože bez veřejného odporu skončí celá záležitost někde pod kobercem. A proto chci věřit, že Filip Turek dostane skutečně takový trest, jaký si po právu zaslouží – stejně jako každý jiný občan, bez jakýchkoliv výjimek.
Přehled přestupků a sankcí v ČR
podle zákona č. 361/2000 Sb.
(zdroj: Cebia.cz a Policie ČR)
■ Typ přestupku:
■ Vysoké překročení rychlosti
■ V obci: překročení o 40 km/h a více
■ Mimo obec: překročení o 50 km/h a více
■ Sankce a postihy:
■ Počet trestných bodů: 5
■ Bloková pokuta: x nelze (přestupek se projednává ve správním řízení)
■ Pokuta ve správním řízení: 5 000 až 10 000 Kč
■ Zákaz řízení: 6 až 12 měsíců
A co bych očekával od pana Turka, jemu podobných politiků, ale také od hnutí Motoristé sobě?
Především pokání.
Pokud bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek odstoupil z ministerské funkce již na základě pouhého podezření z korupce, pak bych to samé očekával i od Filipa Turka – tedy, aby:
■ rezignoval na mandát v Evropském parlamentu,
■ a zároveň odstoupil z vedoucích funkcí v hnutí Motoristé sobě.
Neboť jednání pana Turka se neslučuje s programem strany motoristů, kde se uvádí: Motoristé sobě vystavěli program na jednoduchých a výstižných heslech, která shrnují jejich postoj k politice a společnosti:
■ AUTOMOBIL není nepřítel
■ ČLOVĚK není nepřítel
■ KLIMA není nepřítel
■ ENERGIE není nepřítel
■ UHLÍ není nepřítel
■ PRŮMYSL není nepřítel
■ TRH není nepřítel
■ KORUNA není nepřítel
■ PRAVDA není nepřítel
■ SVOBODA není nepřítel
Je-li však pravda nepřítelem některých činů politika, který se za tuto stranu prezentuje, pak se tím popírá samotná podstata programu, který má hájit.
Pravice ani levice – slušnost by měla být určující hodnotou
Jeden čtenář mi napsal, že jedinou pravicovou stranou v naší zemi jsou Motoristé. S tím však nelze souhlasit. Kdyby tomu tak skutečně bylo, Filip Turek by už dávno nebyl ve vedení této strany. Jeho chování a nepravdy totiž připomínají spíše papaláše ze socialistické éry, než politika, který by měl reprezentovat pravicové hodnoty, jako jsou:
● osobní odpovědnost
● respekt k právnímu státu
● rovnost před zákonem
A proto znovu apeluji na vás, voliče: Zvažujte pečlivě, komu dáte svůj hlas. Protože je zřejmé, že země vedená lháři a populisty se nemůže posunout kupředu – naopak se může stát chudou a bezvýznamnou zemí uprostřed prosperující Evropy.
A to snad nikdo z nás nechce, nebo ano?
Zatímco o panu Blažkovi se stále mluví a řeší se jeho případ, chtělo by se říct: jde jim skutečně o spravedlnost, nebo jen o politické body?
Když někdo na dálnici překročí rychlostní limit a ohrožuje tak životy ostatních, a ještě se tím chlubí na sociálních sítích jako „frajer“, a přitom mu to projde bez trestu, zatímco my obyčejní řidiči, kteří nejsme poslanci, bychom už dávno přišli o řidičský průkaz, není to ani trochu fér.
Myslím, že se mnou budete souhlasit, že všichni politici by měli být hodnoceni stejným metrem. A hlavně nesmíme chtít v politice lháře, protože lidová moudrost praví: „Kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe.“
Anketa
Zdroje:
