Článek
„I když volební odhady již hovoří o jasném vítězi nadcházejících voleb, věřte, že rozhodnuto ještě není. Vzpomeňme, jak v minulých volbách dopadlo hnutí ANO, které získalo nejvíce mandátů – 72 křesel do Sněmovny – zatímco současná vládní koalice měla o jeden mandát méně.“ Přesto vládu sestavil současný premiér Petr Fiala, protože dokázal utvořit většinovou koalici – spojenectví dvou dalších stran, tedy Pirátů a Starostů. Je tedy zřejmé, že v naší demokracii samotné vítězství v přepočtu hlasů nestačí, protože bez koaličních partnerů nikdo ve Sněmovně nezíská většinu.
V demokratických volbách vítěz nebere všechno!
A to je dobře, neboť se občas může stát, že někteří voliči se nechají snadno zlákat populistickými sliby. Vyzrálým politickým stranám však nestačí jen pronesené slovo do větru – chtějí písemnou, potvrzenou koaliční smlouvu. Pro vítěze voleb – toho či onoho předsedu – je to sice velmi nepříjemné, protože musí naslouchat a někdy i vycházet vstříc jiným politickým stranám a jejich představitelům. Přesto tahle neustálá politická soutěž generuje pro chod státu to nejkvalitnější, oproti diktaturám, kde vládne jen jedna strana a jeden vůdce, a nikdo jiný nemá hlas.
A právě tohle se může opakovat i v nadcházejících volbách, kde doslova každý hlas bude mít hodnotu „zlata“. Vítěz voleb totiž fakticky vítězem není, dokud se mu nepodaří najít koaliční partnery, se kterými bude možné sestavit vládní většinovou koalici.
Jsou Starostové nejslabším článkem vládní koalice?
Na druhou stranu, aby druhá nejsilnější partaj v parlamentu mohla koaliční většinovou smlouvou překonat vítěze voleb, musí mít k dispozici dostatečně silné koaliční partnery. Například dnešní vláda se obešla bez Pirátů, kteří byli součástí Fialovy vlády. Kvůli neschopnosti předsedy Pirátů Ivana Bartoše, jenž jako ministr zpackal digitalizaci stavebního řízení, musela jeho strana vládu opustit.
Ovšem po letošních volbách se to nemusí opakovat, protože lze předpokládat, že politické koalice schopné sestavit vládní většinu budou velmi těsné a slabé. Vzpomeňme, jak dopadly mnohé vlády, které se opíraly pouze o těsnou většinu v parlamentu. Například vláda Petra Nečase (2010–2013), koalice ODS, TOP 09 a VV (Věci veřejné), byla od začátku nestabilní.
Problém: Věci veřejné se rozpadly kvůli korupčním skandálům (kauza Bárta), což vedlo k neustálým výměnám ministrů.
Důsledek: Vláda ztratila důvěru veřejnosti i parlamentu, což vyústilo v její pád.
Vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017), koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL.
Problém: Trvalé spory mezi Sobotkou a Babišem, zejména kvůli financím a EET.
Důsledek: Vnitřní napětí vedlo k odvolání Babiše z postu ministra financí, což destabilizovalo vládu.
Volební odhad
Data: STEM, Median, Kantar, NMS, Ipsos
Vycházím-li z toho, že Pirátská strana, která opustila nynější vládní koalici, je již nějakou dobu velmi aktivní v opozici – nyní s výraznějším a důvěryhodnějším předsedou, prvním náměstkem primátora Prahy Zdeňkem Hřibem – předpokládám, že piráti dopadnou lépe, než jim přisuzují volební průzkumy. Můj osobní odhad je, že po těchto volbách se stanou třetí nejsilnější stranou s 12 %, za nimiž skončí Starostové přibližně s 10 %.
Ano, budou to Piráti i Starostové, kdo drží klíč od budoucí vlády. Předseda Starostů Vít Rakušan těsně před volbami odhalil své osobní ambice stát se premiérem ČR – což se minimálně v předvolebním čase nedělá. Lze proto předpokládat velice složitá povolební vyjednávání o tom, komu se vůbec podaří sestavit vládu. Druhá nejsilnější strana jen stěží přijme, že její předseda obdrží jen post ministra, nikoliv premiéra – a toto nelze logicky předpokládat.
Proč jsou podle mne Starostové nejslabším článkem při sestavování budoucí vlády? Podle jejich předsedy Víta Rakušana totiž existují jen tři reálné scénáře. Cituji: „První je katastrofální – vláda Andreje Babiše s extrémisty. Druhým je pokračování pětikoalice, kde bude premiérem Petr Fiala z ODS a koalice Spolu. A třetím scénářem je, že se do čela vlády postaví Starostové, uvedl Rakušan.“
Se stejným problémem se bude potýkat i vítěz voleb – hnutí ANO. Jenže strana Andreje Babiše je oproti pětikoalici v nekomfortní zóně. Babišovci mohou sestavit funkční koaliční vládu jen s extrémistickými stranami. Hnutí Stačilo je se svými 7 % příliš slabé, navíc silně proruské – a to ANO cestu do Strakovky neotevře. SPD by bylo pro ANO ještě tvrdším oříškem než Stačilo.
V tomto případě má SPD skutečný potenciál přinést volební hlasy, které by mohly při sestavování vlády výrazně pomoci k vytvoření silné koalice – ovšem pouze za předpokladu, že si udrží současné předvolební vyhlídky. Ty jsou však velmi vrtkavé, což se už v minulosti u této strany několikrát ukázalo. Připomeňme si také, že hnutí ANO z různých důvodů opakovaně odmítalo sestavit volební koalici s SPD, zejména v letech 2023 a 2024.
Leden 2023: Andrej Babiš v duelu před prezidentskými volbami veřejně prohlásil, že SPD nikdy nebude ve vládě s ANO. Z mého pohledu lze za tímto rozhodnutím vytušit dvě hlavní příčiny: silný nacionalismus strany a očividné proti-evropanství, které neustále podněcuje voliče k úvahám o vystoupení z EU a NATO.
Samozřejmě, pro hnutí ANO je takový postoj nežádoucí. Zakladatel strany a majitel holdingu Agrofert – společnosti s obratem přes 185 miliard Kč (2021) – je značně závislý na EU. Nikdo nemůže očekávat, že by se Andrej Babiš kvůli politice předsedy SPD Tomia Okamury dobrovolně vzdal této „zlaté žíly“ a nechal firmu vykrvácet. Raději se, s nadsázkou řečeno, nechá „udeřit do hlavy“, než by EU vyměnil za Okamurova referenda o vystoupení z EU a NATO.
Na všech těchto příkladech je jasné, že pokud hnutí ANO nezíská ve volbách alespoň 40 %, což je dost nepravděpodobné, nepomůže ani kdyby pan Babiš rozdal celé kamiony salámů z vlastněných řeznictví všem případným novým voličům svého hnutí.
Nicméně, jako vždy může rozhodnout politika a politikaření, které stojí na politických lídrech. Vzhledem k tomu, že se Vít Rakušan nechal slyšet, že by se rád stal předsedou české vlády, nejsem si jist, jak by zareagoval na nabídku od Andreje Babiše, která by mu premiérské křeslo koaliční smlouvou garantovala. Myslím, že i staronový ministr financí Andrej Babiš by, kdyby k tomu došlo, o svou politickou moc rozhodně nepřišel.
Jistě vás napadlo, že spojenectví hnutí ANO a Starostů nevytváří dostatek hlasů pro vznik takové koalice, a může se to někomu jevit jako čirý nesmysl. Nesmíme však zapomenout na Piráty, kteří mohou ve volbách skončit velmi vysoko.
Pokud by se hnutí ANO dokázalo domluvit i s Piráty – kteří jsou zklamaní z předchozího působení ve vládě Petra Fialy – vznikla by okamžitě silná středo-levicová koalice tvořená hnutím ANO, Starosty a Piráty. Nepochybuji, že kdyby Zdeněk Hřib mohl znovu usednout do primátorského křesla, minimálně by nad takovým návrhem uvažoval.
V tuto chvíli se podobné spekulace mohou jevit jako velmi nepravděpodobné. Nejkrásnější na demokratických volbách je však jejich proměnlivost – nakonec všechno může skončit úplně jinak, třeba velkou koalicí hnutí ANO se současnou vládní pětikoalicí.
Stačilo! NOVÝ ZAČÁTEK
Často jsem v různých diskuzích zaznamenal otázku: „A koho máme volit, když není koho?“ Volit je vždy koho – a nezapomeňme, že volby jsou naše výsostné právo, o které vás nikdo v demokracii připravit nemůže. Každopádně bychom měli vybírat co nejvíce podle slušnosti, protože slušnost je sama o sobě měřítkem inteligence.
Tím chci říct, že když budeme mít inteligentní vládu, vydělají na tom všichni voliči napříč politickým spektrem. Já osobně volím slušnost. A co vy? Nedávno jsem obdržel politický prospekt hnutí „Stačilo – Nový začátek“, v němž je uvedeno šest základních bodů, jež mě značně vytočily. Musím vám proto popsat, co bychom v krajním případě mohli považovat za neslušnost.
Nejsem žádný rusofob a nikdy jsem jím nebyl, ale i malé dítě pochopí, jaký je rozdíl mezi slušností a neslušností. Nemohu pochopit, jak se politický kandidát David M. chce usmiřovat s Ruskem, které to očividně před celým světem odmítá.
Bezprostředně po srpnovém jednání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce v roce 2025 Rusko skutečně zahájilo masivní raketový útok na Ukrajinu, konkrétně na Kyjev a další civilní cíle. Při tomto útoku bylo zabito nejméně 23 lidí, včetně čtyř dětí, a dalších 63 osob bylo zraněno. Hned po takovém „usmíření“ s Ruskem, které o žádné usmiřování nestojí, se objevuje další „zajímavý“ bod: levné ruské suroviny?
K tomu bych ještě dodal – vykoupené krví nevinných dětí. Nezlobte se na mě, o takové suroviny osobně nestojím. Jako pacifista souhlasím s tímto citátem Volodymyra Zelenského, který pronesl po raketovém útoku na Kyjev, při němž zemřely i čtyři děti: „Tento útok není jen proti Ukrajině, ale i proti Evropě a všem, kdo chtějí mír.“
Všichni „chcimírové“ – k nimž jsem bohužel patřil i já, protože jsem pacifista – se musí objektivně zamyslet a přiznat si, kdo ve skutečnosti chce mír a kdo válku a zabíjení nevinných dětí. Na tomto propagačním plakátku je uveden slogan s obrázkem: „HRAČKY MÍSTO ZBRANÍ!“
Rád bych s tímto sloganem souhlasil, kdyby nás hračky skutečně dokázaly ochránit před zbraněmi. Protože je to jen iluze, musím vás varovat před iluzemi podobných stran a politiků. Jak bychom asi dopadli, kdyby nám vládli politici, jejichž program je čirá fantazie? Tudíž tvrdím: je koho volit, a čím více nás přijde k volbám, tím větší je naděje na slušnou vládu.
Každopádně jste se v tomto článku dozvěděli, koho v žádném případě nemáte volit, pokud nevíte, koho volit. Podporujete iluzi, nebo realitu?
Anketa
Zdroje:
