Článek
Žijeme opravdu v komplikované době - v časech, kdy lidé raději naslouchají lžím a nepravdám, hlavně když slyší to, co chtějí slyšet. Jeden čtenář mi napsal: „Mně se bude žít dobře v každém režimu… a je mi naprosto jedno, v jakém. Nikdo z nás starších nenese naprosto žádnou odpovědnost za to, co tu bude, až tu nebudeme. Mladí si budou žít své životy a budou je mít takové, jaké si je sami zařídí.“ Jiní čtenáři však zastávají názor, že naše demokracie skončí pouze tehdy, pokud to sami dovolíme - protože stojí na pevných základech.
Dokonce se někteří lidé domnívají, že velká část národa patří do totality, kde se cítí nejlépe. Nostalgie po totalitě je prý vidět na každém kroku. Ze všeho nejvíc mě však zarazil následující názor, který si zde dovolím rovněž otisknout: „Svoboda je nesmysl, čecháčci. V celém světě platí pravidla a systém. A vy chcete v ČR zavádět anarchii? Svoboda je pro lenivce a jen krůček k anarchii. To jsme si zažili za Fialovy vlády. Pro život národů platí systém a pořádek, jinak hrozí zánik. Vezměte si příklad z hierarchie smeček divokých zvířat.“
Odpověděl jsem: „Co dodat na vaši filozofii? Snad jen, že Adolf Hitler by měl z vás opravdovou radost.“ Musím se přiznat, že podobné projevy nenávisti by měly varovat celou naši společnost.
Proto si zcela oprávněně kladu otázku: Žijeme v době, která je poslední svobodnou epochou v historii lidstva? Nebo tu přece jen existuje nějaká naděje, která dokáže ochránit demokracii – tedy samotnou podstatu demokratické společnosti?
Jan Pavel II prohlásil: „Dějiny učí, že demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou nebo kamuflovanou totalitu.“ Protože je demokracie nás všech, měli bychom o ní bojovat. Jak bojovat proti nedemokratickým tendencím? Kdyby ČR nebyla platným členem EU a NATO, žili bychom v nejistotě. Proto tvrdím, že kdo chce prosazovat referenda o vystoupení z těchto výše zmiňovaných institucí, představuje očividné nebezpečí pro naši zemi. Musíme být pozorní, abychom se nenechali zbytečně oklamat.
O demokracii se bojuje po celém světě
S příchodem Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta se v USA demokracie otřásá v základech. Například v současnosti tam dochází k vládnímu „shutdownu“ – což v kontextu americké politiky znamená částečné uzavření federální vlády Spojených států.
Ano, současný vládní „shutdown“ v USA je částečně výsledkem politické strategie prezidenta Donalda Trumpa, který využívá rozpočtový pat k posílení své prezidentské agendy a moci.
Nejde však o přímý převrat, ale o tvrdý tlak na Kongres a federální instituce.
I u nás často obdivovaný „mírotvůrce“ Donald Trump svými populistickými sliby a postoji ve skutečnosti nic podstatného nevyjednal. Blízkému východu nepřinesl očekávaný mír a Ukrajině – navzdory nekonečným jednáním, dohodám o těžbě vzácných zemin a surovin či potřebnému politickému uznání – neposkytl prezidentu Volodymyru Zelenskému zásadní podporu v boji proti ruskému agresorovi.
Ukrajina je územně osekávána jako salám určený ke snědku. Tahle země je neustále bombardována drony a raketami – a přesto s tím nikdo na světě nic nedělá. Naopak se v různých diskuzích setkávám s naprosto absurdními tvrzeními, která měla být už dávno vyvrácena – například s tím, že si Ukrajina za tuto válku může sama. To zní asi stejně, jako kdyby si Polsko mohlo samo za napadení nacistickým Německem během druhé světové války, že?
Co by pro nás znamenal rozpad EU?
Někdo zastává názor, že k naší bezpečnosti a ochraně demokracie stačí jen to, že jsme členy vojenského uskupení NATO. Ale to je velký omyl, protože EU nám kromě vojenské bezpečnosti poskytuje také obrovský obchodní trh.
Díky členství v EU máme výhody, o kterých si jiné, neevropské země mohou jen nechat zdát. Můžeme cestovat po celé Evropě, platit jednotnou měnou eurem a tak dále. Jak je známo, vzájemná propojenost nás posiluje, a to je ta největší ochrana, která nám navíc garantuje svobodu.
Kdyby Evropská unie z jakéhokoli důvodu zanikla či selhala, byla by to pro nás všechny obrovská katastrofa. Osobně bych to přirovnal k situaci, kdyby Země náhle přišla o svou ozonovou vrstvu – ochranný štít, bez něhož by život čelil zkáze. Takový rozpad by mohl být vnímán buď jako návrat k národnímu rozhodování, nebo naopak jako nebezpečná izolace v době globálních výzev.
Malé země, včetně té naší, by se záhy mohly ocitnout pod vlivem nedemokratických mocností. Největší nebezpečí v tomto ohledu pro nás představuje zejména Ruská federace. Stačí si připomenout historii, konkrétně roky 1948–1968, aby mladší generace nikdy nezapomněla, že v těchto letech byla naše země „znásilněna“ ideologií a ruským imperialismem.
Také demokratické poměry by se mohly výrazně zhoršit v případě zániku EU, protože Evropská unie bedlivě dohlíží i na dodržování demokracie v jednotlivých členských státech. Na druhou stranu, kdyby EU přestala existovat, mnohé světové mocnosti by se zaradovaly – o jednoho významného konkurenta na globálním trhu by bylo méně. Tohle žádný zodpovědný politik ani politik-patriot nemůže přejít bez povšimnutí, pokud zrovna není diktátorsky založený.
Dohoda mezi Maďarskem a USA je pro EU varováním
Jestliže může Maďarsko díky Spojeným státům – respektive vinou Donalda Trumpa, nakupovat ruský plyn a ropu bez sankcí, bylo tím světu řečeno, že USA ve skutečnosti nepodporují Ukrajinu, ale naopak země, které se politicky vymezují proti Kyjevu.
Zároveň je to pořádná facka Evropské unii, která dosud podporuje svobodnou a demokratickou Ukrajinu. Maďarsko touto dohodou obchází a podrývá jednotu EU; dřívější integrita je především vinou Spojených států silně narušena.
Z tohoto úhlu pohledu to vypadá, že Brusel již hraje jakési druhé housle. Jakmile jakákoliv členská země bude potřebovat obejít nějaké EU nařízení, stačí si zajet do Bílého domu a probrat to s Donaldem Trumpem.
Když tento vůdce nějak rozhodne, má EU a Brusel smůlu - váha Donalda Trumpa po tomto „incidentu“, pokud EU nějak nezareaguje, převyšuje instituce EU. A to je podle mě záměr amerického prezidenta, který se nikdy netajil tím, že si přeje zánik Evropské unie.
Současný prezident USA dlouhodobě nešetří kritikou vůči Evropské unii, kterou vidí nejen jako slabinu, ale dokonce jako projekt údajně „namířený proti Spojeným státům“. Ve svém pohledu na svět staví EU po boku dalších nadnárodních institucí – například Světové obchodní organizace či Světové zdravotnické organizace – a tvrdí, že je třeba je oslabit, protože „využívají Ameriku“. Jeho slova i postoje naznačují hlubokou skepsi a nedůvěru vůči jednotě a vlivu mezinárodního společenství.
Podobné kroky nelze považovat za nic jiného než za oslabování jednotné Evropy, která si bude muset vytyčit nové podmínky související s členstvím v EU. Jinak opravdu zanikne – a to by současně potěšilo Vladimira Putina i Donalda Trumpa. O tom už dnes není pochyb.
Ano, mezi řádky lze toto americké gesto chápat jako tiché svolení, že ruská vojska mohou s nepřímou podporou USA pokračovat v postupném „ukrajování“ Ukrajiny, aniž by se musela obávat negativní reakce ze strany NATO či samotných Spojených států. Právě toto je skutečný důvod, proč na Ukrajině není mír, který Donald Trump velkohubě sliboval celému světu ještě před svým zvolením do prezidentského úřadu.
Stoupenci Donalda Trumpa by nikdy neměli zapomenout, co prohlásil: „Válku na Ukrajině ukončím do 24 hodin.“
Jako Čech, který díky Bohu nezažil potupnou mnichovskou zradu (dohodu) z roku 1938, bych tohle považoval za obdobnou proradnost, jakou zažili Čechoslováci tehdy, kdy museli bez jediného výstřelu opustit a předat svá pohraniční území nacistickému Německu.
Doufám, že nemusím připomínat, jak se nakonec tahle podlost vymstila našim tehdejším spojencům – zejména Francii, ale i Velké Británii, když vše vyústilo v druhou světovou válku, v níž zahynulo přibližně 72 milionů lidí, z toho asi 47 milionů civilistů a 25 milionů vojáků.
Jen doufejme, aby se podobné odklony od podpory Ukrajiny, které zaznívají od nově se skládající české vlády, naší zemi šeredně nevymstily. Lidé mohou zapomínat, ale historie se vrací – a nikdy nezapomíná. Kdo nezná svou historii, je odsouzen ji opakovat. Nezapomínejme, prosím.
Anketa
Zdroje:
