Článek
Víra v mimozemšťany je široce rozšířená. Od vědců, kteří provozují složité a nákladné pozorování, aby zachytili aspoň jejich náznak, k běžným obyvatelům, kteří podezírají vlády, že jim mimozešťany zatajují, s jejich existencí si spojují odhalení velkých tajemství, až ke změně vlastního života. A tak existuje nespočet svědectví o jejich pozorování, zážitků, nacházení zbytků jejich vesmírných lodí, ale nikdy, co by se dalo nestraně, vědecky posoudit jako jejich důkaz. Všechny ty akce nakonec směřují k závěrům : nekonečně vyspělí mimozemšťané, z dalekého vesmíru, přiletěli na Zemi, aby zde buď ztroskotali, nebo aby si hráli na schovávanou mezi mraky s piloty vojenských letadel..
Jenže, my lidé se s mimozemšťany nikdy nesetkáme. Proč se nikdy nesetkáme? Protože prostě a jednodušše neexistují. Proč neexistují? Protože život na Zemi je složitější než je velikost vesmíru. Pokusím se to dokázat z toho obrovského množství složitostí jen na dvou věcech, komplikované složení bílkovin a funkce DNA.
Bílkoviny, jsou celkem jednoduché řetízky složené z aminokyselin. Aminokyseliny jsou všude, dokonce i v hvězdném prachu. Problém je že posloupnost těch aminokyselin je přísně daná. A protože zde život vznikl náhodou, stejnou náhodou se musí přesně řadit aminokyseliny do řetízku. A tak třeba jednoduchá bílkovina „cytochrom c“ o 100 aminokyselinách, aby byla funkční a vznikla náhodou, by potřebovala 10^130 kombinací, přičemž ve vesmíru je pouze 10^80 fundamentálních částic – ani hmota celého vesmíru by nestačit na náhodnou kombinaci jedné jediné bílkoviny, a třeba člověk jich má 100 tisíc.
Život to samozřejmě vyřešil a vyřešil to geniálně existencí informační deoxyribonukleové kyseliny – DNA. V jeich chromozomech je posloupnost aminokyselin pro cyklochrom zapsaná, stačí ji jen opsat a podle návodu ji vytvořit – tak jednoduché to je.
Podívejte se na své dokonalé, esteticky pohledné nehty. Jak vznikají nehty? Při růstu dítěte v mateřském lůnu. To je samozřejmě nesmírně složitý proces, ale jeho popis se dá zjednodušit, že existují dva druhy bílkovin, bílkoviny regulační a strukturální. Bílkovina regulační překládá z DNA pokyny a řídí bílkovinu strukturální – tam co končí kůže nehtu , příslušná buňka má utlumených všech svých 20 000 genů a funguje jen gen vytvářející kůži, vznikne kožní buňka – a to jen k hranici nehtu – pak regulační bílkovina si přeloží další pokyn z DNA - konec kůže, začátek nehtu - dá příkaz , zastavit kůži a další nová buňka začne vytvářet keratin nehtu. A takto přesně to funguje nejen u vás a vašich dětí, ale u všech 8 miliard lidí na světě, a všech 8 miliard má krásné elegantní nehty. A nehet, to musíte uznat, je docela jednoduchá věc, ale postavit takové srdce se vší složitostí, včetně toho, že je to ve volném prostoru, to už musí být výkon.
Aby tedy mohl vzniknout funkční živý organizmus ze stavebních cihel, v tomto případě z buněk, potřebuje ke své organizaci informaci. Ano, a DNA je čistě informační molekula. A kde se vzala, jak vznikla? V tom je ten problém, to totiž nikdo neví. Vědci, kteří jinak všechno ví a všechno znají o tom hovoří třeba takto (časopis Vesmír 2023/3):
Genetický kod zůstává již po několik miliard let neměnný. Genetický kód nevymyslel geniální prográmátor, nýbrž se stal produktem nepředvídatelných událostí. Jak to vtipně nazval spoluobjevitel DNA Francis Crick, jeho "ustanovení"lze nejlépe popsat jako „zmrzlou náhodu“.
Drtivá většina vědců o jeho původu píše že se „ustanovil“.Co znamená „ustanovil“ už nikdo neřeší a nevysvětlí. Všimněte si, že vědci neříkají „vyvinul se, vznikl na zákledě evoluce“ ne, říkají „ustanovil se“. A tak se musíme ptát : Kdo je kóder DNA? Kóder není znám. Jak vypadá kód DNA? Jeho hardwear je tvořen čtyřmi biologickýmu bázemi, označované písmeny G,C,A,T, ty se kombinují po třech do tzv. kodomů. Kdo vytvořil softwear DNA? Tvůrce softwearu není znám. Co provádí dekódování? Neživé informační molekuly RNA a neživé regulační bílkoviny.
Nejtajemnější je asi dekódování. Regulační bílkovina si třeba přečte z kódu kombinaci kódových písmen UGG a přeloží si, že musí použít aminokyselinu tryptofan. Jenže ty bílkoviny nemají rozum, jaký je tam mechanismus, že to přesně identifikují a že se nikdy nespletou? Jak pravděpodobně vypadá život na mimozemských planetách bez informačního systému? Teplé jezírko se spoustou živin. Život tam funguje ve formě protoplasmy, která neohraničeně roste, nadýmá se, bublá, zaplavuje okolní krajinu – ale nikde nevidíte žádný ohraničený tvar, k podobě stromu nebo zvířete…
Genetický kód nemohl vzniknout ani postupným vývojem – jak to označil Francis Crick tento kód je „zamrzlý“ - informace jdou jednosměrně od DNA k RNA a k bílkovinám. Nikdy ta informace nemůže jít obráceně. A pokud se jedná o evoluci, tak ta může působit až na život s DNA – pak může organismus zlepšovat, nebo zhoršovat.
A teď se dostáváme k tomu nejsložitějšímu . Život na Zemi existoval po tři miliardy let ve formě jednobuněčných bakterii. I ty byly řízeny DNA, a stejně jako jsou jednoduché bakterie (relativně), i jejich DNA bylo jednoduché. Najednou, z ničehož nic, došlo asi před 500 miliony let k zázraku který se označuje jako „kambrijská exploze“ a míní se tím náhlý vznik mnohobuněčných tvorů včetně vzniků tělních plánů. Na těch, tenkrát vzniklých tělních plánech, je založen i veškerý současný život..
Jak vědci mluví o vzniku mnohobuněčných organismů? Dvě buňky vedle sebe si začaly vyměňovat informace a energii, bylo to výhodné, tak se připojovaly další buňky a najednou zde byl nový komplexní tvor. Není to logické a uvěřitelné?
Jenže to tak zdaleka nebylo a vysvětlení vědců se přibližuje pohádce o Šípkové Růžence. Ve skutečnosti je to ten největší problém, který neguje možnost vzniku jiného organizovaného života ve vesmíru, je to špunt, přes který se nedá jít. Mnohobuněční totiž nevznikají vzájemnou spoluprací, ale v drtivé většině z jedné jediné pohlavní buňky. A ta pohlavní buňka musí mít vložené informace o tvaru těla, končetinách, povrchu těla, o orgánech, tkáních, výměna látková, rozmnožování… A tak vyvstává naléhavá otázka : „CO“ v době kambrijské exploze vložilo do jediné zárodečné pohlaví buňky informace, nový softwear, o komplexních, dokonalých, funkčních mnohobuněčných tvorech ?
Odpověď je, ať sebevíc hledáte a tápete, že to byla další náhoda, další tentokrát astronomicky vysoké „nepředvidatelné události“. Tím se ovšem vyčerpala pravděpodobnost vzniku života pro celý vesmír – život je jen na Zemi a je z hlediska vědecké matematické pravděpodobnosti, vyloučené, aby vznikl někde jinde. Pokud sledujete stanoviska vědců, tak velká většina jich připouští, že života ve vesmíru bude plno, ovšem jen na úrovni bakterií. Tak to tvrdí i Stephen Webb ve své kultovní knize „Kde tedy všichni jsou“?
Nikdo nikomu nezakazuje věřit na mimozemšťany, ovšem to musí být obrovská, obrovská, obrovská víra.
A pokud jsem někomu v jeho víře způsobil pesimismus, nasměroval bych ho do úplně jiné a úplně opomíjené kosmického dimenze , do prostoru temné hmoty. Co když mimozemšťané existují vedle nás, hned za rohem, sestaveni z temné hmoty a my jen klopýtáme vedle nich a nemůžeme je poznat?
Zdroje :
časopis Vesmír 2023/3
Stephen Webb : Kde tedy všichni jsou?
John Archibald : Rovnice života a symbiotická evoluce
