Článek
Na interaktivní mapě sice vidíme, že je někde poblíž, ale když se čtvrt hodiny nic neděje, chytáme si na ulici jiné taxi. Pán mluví trochu anglicky a když ho zradí nedostatečná znalost angličtiny, pomáhá si Google překladačem. Dokonce má taxametr, rozumí kam chceme jet, paráda. Když se dozví, že jsme z České republiky, říká: „Nedvěd“.
Píšu zprávu původnímu taxikáři, že jsme spěchali na letiště a vzali už jiné taxi. V tu chvíli mi volá anglicky paní, omlouvá se a zjišťuje situaci. Přes občasné zácpy (ten provoz a zaplnění silnic převážně motorkami je někdy docela chaos, občas se na silnici motají civilně oblečení chlapíci, kteří se snaží, vesměs neúspěšně, provoz řídit) jsme nakonec na letišti včas, letíme vnitrostátně, tak možná proto bez problémů nebo zdržení. Ještě posnídáme výbornou smaženou rýži s mořskými plody a oranžovou pálivou omáčkou (za cenu stejnou jako mimo letiště) a na boarding. Zde je trochu zmatek - z jednoho gate letí dva lety a informací na tabuli moc není, ale nakonec přijde pán, zavolá Labuan Badžo (konečně víme, jak se Bajo vyslovuje) a je jasno. Letíme přes ostrovy a moře, vše je zahaleno do bílého oparu, ze kterého se občas vyhoří typicky kuželovité vrcholky hor. Přílet na čas, za chvíli jsme z letiště venku.
Labuan Bajo je malé turistické letovisko, vyhlášené jako výchozí místo pro výlety převážně do Komodo National Parku. Úplně jiný svět. Malé městečko, jedna hlavní kilometrová ulice, na které se vše odehrává - restaurace, obchody, půjčovny motorek, nabízeči výletů, potápění. Je vidět, že tady turismus žije, i když jsme mimo hlavní sezónu. Naháněči neustále nahání, ale ne nějak agresivně. Mimo hlavní ulici už nic moc zajímavého není, s výjimkou centra místní kuchyně u přístavu - stánky se vším možným, čerstvé věci připravují hned za stánkem na grilu. Výběr je opravdu pestrý - nudle, rýže na mnoho způsobů, čerstvé ryby jaké jsem nikdy neviděl, i živý lobster (humr). K tomu pití, většinou čerstvě vymačkané ovoce nebo Coco Nut (nezralý kokos, odsekne se kousek skořápky a pije se voda zevnitř brčkem). Ze začátku jsme neodchytali, že šťávy se bohužel nosí automaticky s ledem. Je třeba poznat blíže místní bakterie. Vše, co jsme zde ochutnali, bylo výborné.
Menu na lodi.
Jinak na turisty jsou ve městě zařízení - evropské snídaně, restaurace, bary, kde se potkávají a vykecávají. Zaslechnu útržek rozhovoru: „Á, you are from States, what do you think about Donald Trump? He is ehm, … unique.“ Zajímavé je, že „evropské“ restaurace jsou většinou plné, turisté většinou volí jistotu a dají si pizzu, něž aby ochutnali jídlo u místních. V některých restauracích a obchodech je možné koupit velmi slušné místní pivo Bintang - pouze v lahvích 0,33 a 0,62l (35.000 - 55.000 IDR, kurz k české koruně: škrtnout tři nuly a vynásobit 1,5).
Obešli jsme několik cestovek výlet nabízejících, přeptali se na podmínky a cenu, angličtina problém není. U pána, kde nám vyhovoval program a byl nám sympatický, diskutujeme podmínky, trochu snižujeme cenu (nakonec 1.800.000 na osobu v privátní kabině). Ráno vyrážíme na dvoudenní výlet lodí do Komodo National Parku.
Foto z výletu lodí.
Na molu se potkáváme s ostatními cestujícími, nakonec jsme velmi zajímavá skupina: tři čínští (zřejmě) influenceři, kteří neustále mění své oblečení, dívky většinou zahalené od hlavy k patě, často i s deštníkem proti slunci, odhalené jen na focení (zřejmě ta čínská posedlost co nejsvětlejší kůži), fotí se všichni navzájem pořád. Dívám se, jestli to není opravdu někdo známý, ale nechávám to poté, co mi AI nepíše, že v Číně je přes 100 miliónů známých influencerů.
Holandská studentka, nyní studující Ph.D. v Austrálii, se španělským přítelem, který má celá záda potetovaná nějakou pitoreskní hlavou (zřejmě ďáblice), dva Japonci a pár mluvící spolu anglicky (ale nerodilí mluvčí), ona si neustále čte a o okolí moc zájem nejeví a my. Místní průvodce je sympaťák, s náležitě cool účesem (jako ostatně skoro každý místní in mladík - kadeřnictví je tady všude přehršel). Loď celkem odpovídá deklarovaným skutečnostem, ve spodní části kabiny na spaní, na přídi a horní palubě posezení, částečně zastřešené.
Vyjíždíme z přístavu, lodě, ostrovy, moře, slunce, vítr ve vlasech (na lodi, když jede, je výrazně příjemněji). Výborné jídlo formou teplého i studeného bufetu, pokaždé jiné. Zastávky na plážích, koupání, úžasné šnorchlování - rozvětvené mnohobarevné korály, spousta ryb různých velikostí od maličkých až po středně veliké, hvězdice různých provedení barev (modrou jsem opravdu ještě neviděl), spousta rostlin, i sasanky a jako bonus majestátně plující želva.
Na západ slunce příjezd k ostrovu Pulau Pempe, kde žije „Flying Fox“ - druh netopýra, který každý den v se západem slunce v obrovských hejnech (tisíce) přelétá na jiný ostrov. Úchvatná podívaná. Pak přesun k ostrovu Padur, na místo ranního výstupu na vrchol a pozorování východu slunce. Ráno vycházíme za šera, postupně se prosvětluje, červená, vychází slunce. Fotogenická krajina, světelné podmínky se tím, jak rychle stoupá slunce mění. Moc pěkné, ale v sezóně by se tu člověk nepohnul v davu.
Svítání na ostrově Padur.
Podél dalších ostrovů a pláží přijíždíme do Komodo National Park. Celkem ho tvoří pět ostrovů, dva jsou přístupné. Žije zde celkem cca 3000 varanů - komodských draků. Po parku se chodí s průvodci, kteří jsou vyzbrojeni tyčemi s vidličkou na konci, kterými prý dokážou agresivního varana zkrotit. V parku je udržován ekosystém (voda, potrava pro varany - jeleni a divoká prasata). Dříve tu prý žili i krokodýli. Komodští draci jsou úžasná zvířata - měří až přes 3 m váží i 100 kg. Živí se prasaty, jeleny a kivi, sežere vše i s kostmi, klidně i 40 kg a to 1× za měsíc, pak hibernuje někde schovaný pod stromy. Když je hladový, je agresivní - dělá, že nic a najednou prudce vyrazí, dokáže běžet 20 km/h. Páří se dva měsíce, vejce uchovává ve hnízdech, které hlídá - prasata je žerou. Jsou kanibalové, po vylíhnutí matka klidně žere své děti, když má hlad.
Komodský drak.
Nakonec vidíme tři naživo, u jednoho se i fotíme, průvodci ale celkem pozorně hlídají, aby někdo nešel moc blízko (naposledy prý sežral varan před léty nějakého australského turistu, který nedržel pokyny a vzdálil se od skupiny, to ale může být jen story pro turisty, aby nedivočili - fakt je, že sami průvodci se kolem varanů pohybovali velmi obezřetně).
Koupeme se na Ping Beach (písek je zbarven do růžova zřejmě úlomky červeného korálu), opět šnorchlujeme, tentokrát je to spíš o neuvěřitelném množství různých ryb. Zastávka na Manta Bay, kde se vyskytují manty a je možné k nim pod vodou plavat. Šnorchlujeme, najednou Manta, pak druhá, třetí, nejvíc pohromadě vidím dokonce čtyři. Podle toho, jak se průvodce k nim potápí a prohlíží si je, asi to úplně běžné není. Pravda je, že když se k nim člověk potopí na vzdálenost jednoho metrů, je jejich velikost opravdu impozantní (odhaduji rozpětí až na pět metrů), velmi silný zážitek.
Moře.
Pak už jen návrat do přístavu a příprava na cestu do vnitrozemí Floresu.
