Článek
Hrdinové za volantem. Někdo z nás se najednou stane hrdinou a jeho skutky jsou velmi odvážné, aniž by dopředu tušil, čeho všeho je schopen. Někdy naopak temné stránky v nás se probudí a vystoupí na povrch a my se zachováme tak špatně, jak jsme si nikdy nemysleli, že toho jsme schopni. Temnota a ďábel v nás. Tento příběh, který vám budu vyprávět se stal mému kamarádovi a nevím, jestli ho mám zařadit do první nebo do druhé kategorie. Inu posuďte sami.
Ty mladíky naštval nejspíš tím, že na něho troubili, že jede pomalu v levém pruhu a on je pak schválně nepustil a nenechal je ho předjet na dálnici. Byli to cizinci. Svým řízením je dostal do tak šíleného varu, že když ho nakonec předjeli, podařilo se jim ho vytlačit a přinutit sjet z dálnice na sjezdu a zastavili před ním a vyskákali z auta, bylo jich pět a bylo zjevné, že se ho chystají pořádně zmlátit a zničit mu auto. Stáli roztažení přes celou silnici, že nemohl projet. „Varianty byly buď vycouvat zpět na dálnici, rozjet se do nich anebo zůstat stát. Měl jsem na to asi tak vteřinu, abych se rozmyslel, co udělám,“ popisuje mi kamarád dramatickou situaci. Stáli asi dvacet metrů před ním přes celou silnici.
A tak se prudce rozjel a namířil přímo do nich. Co by se stalo, kdyby neuskočili tady ani nemusíme zmiňovat, prostě by šel sedět za to, že použil auto jako zbraň a záleželo by na posouzení, nakolik přiměřená obrana by to byla. Nevzpomínal si nebo si nevšiml, jestli měli ti mladíci v rukou zbraně nebo nějaký předmět, což by samozřejmě bylo také důležité při soudním přelíčení. Ale prostě se rozhodl, že kdo bude mít silnější nervy, ten vyhraje a oni těsně předtím, než do nich stačil najet uskočili, takže se mu podařilo ujet a zmizel jim z dohledu a nic se mu nestalo (ani jim tedy, protože je nepřejel).
Kdo je v tomto případě hrdina? A zachoval se můj kamarád správně nebo je to šílené a neměl do nich vůbec najíždět? Měl si „nechat rozbít hubu“? Kdoví, jestli by to s ním nedopadlo ještě hůř? To už v tuto chvíli nikdo naštěstí nerozsoudí, protože se vlastně nakonec vůbec nic nestalo.
Ale tato příhoda mne zaujala a o lecčems svědčí. On skutečně nejdříve neměl v úmyslu nikoho provokovat a naštvat. Když na něho dlouze troubili, tak se pak naštval a neumožnil jim, aby ho předjeli.
Stává se, že jedete v levém pruhu na dálnici a někdo vás chce předjet a vy ho prostě nepouštíte hned z nějakého důvodu. Člověk se někdy zamyslí, i když by za volantem neměl a prostě neudělá správně, co by udělat měl. I mně se to někdy stává a zbytečně tak jedu rychle nebo pomalu právě kvůli své roztržitosti, takže bych mu věřil, že nechtěl nikoho provokovat a neudělal to schválně. Co zmůže hlasité dlouhé troubení a že toho druhého pořádně naštve, to vám snad ani nemusím vysvětlovat. Pak se už naštval a nějakou dobu je nepustil schválně.
Na druhou stranu zase trošku chápu ty mladé cizince testosterony, kteří se snadno nechají vytočit (možná byli z Balkánu) a jejich reakci tedy ne že bych schvaloval, ale svým způsobem ji snad i chápu, že je vytočilo, jestli měli pocit, že je někdo blokuje, aby ho nemohli předjet a domnívali se, že jim to dělá naschvál. Samozřejmě se dopustili přestupku už tím, že mého kamaráda přinutili svou vytlačovací jízdou sjet z dálnice a odbočit a pak že ho přinutili zastavit a výhružně se blížili k jeho autu. Zajímalo by mne, jak by byla tato situace posuzována, pokud by došlo k fyzickému kontaktu a něco vážného se přihodilo. A byla vůbec rychlé reakce mého přítele adekvátní a správná? Na jednu stranu svědčí o jeho agresivní povaze a rozhodnosti řešit problém a ukazuje, že je ochoten i velmi riskovat proto, aby si prosadil své, v tomto případě uchránil zdraví a možná dokonce i holý život. Na druhou stranu měl velké štěstí, že nikoho z nich nepřejel.
A co byste na jeho místě udělali vy, kdybyste se ocitli v podobné situaci?
