Článek
Radostná podívaná to věru nebyla. Obzvlášť pro člověka, který bydlí nedaleko místa, kde se ta vražda před patnácti lety v Brně Obřanech stala, ještě si na spisovatelku Simonu Monyovou vzpomíná a několikrát se s ní i bavil. To pak sledujete jinýma očima.
A některé skutečné postavy ze seriálu, jako třeba významného brněnského fotografa Jefa Kratochvila (bratra známého spisovatele Jiřího Kratochvila) nebo skutečného vraha spisovatelky, který působil jako kameraman v Brněnské televizi a později knižní nakladatel, jsem potkával na večerních kulturních akcích v Brně.
A co se mi na dobře natočeném seriálu líbilo nejvíc? Výborné herecké výkony počínaje epizodními rolemi až po ty hlavní. Všem vévodí přesvědčivá Tereza Ramba v roli hlavní hrdinky spisovatelky Simony Monyové, kterou zavraždí její druhý manžel v podání uvěřitelného Igora Orozoviče (bývalý manžel, kterého před nedávnem pustili z vězení kvůli narušenému psychickému stavu, se jmenoval Boris Ingr, v seriálu Adam Lang, podle postavy jedné z knih zavražděné autorky se jako jediný v příběhu jmenuje jinak než skutečným jménem).
Již na začátku seriálu bylo jasné, jak to dopadne, a v každém díle v závěru byl odkaz na tragické vyvrcholení smutného příběhu. Přesto v posledním díle jsme pohledu na naturalisticky provedenou vraždu zůstali překvapivě ušetřeni.
Kdyby psala recenzi Mirka Spáčilová, tak by jistě přidala díky několikrát zobrazenému nahému zadku Igora Orozoviče při scénách plných sexu s Terezou Rambou deset bodů navíc. Ale bez legrace, na to je téma až příliš vážné a opravdu jeho provedení svou kvalitu má.
Komerčně úspěšná spisovatelka, podle jejíž knížek se točily filmy a televizní seriály, opustila svého prvního manžela, protože ji nudil, a vzala si člověka, o kterém se domnívala, že ho miluje a on ji také. Přitom to byl „nicmochr a lúzr a zloděj a nebezpečný psychopat“, což pochopila bohužel až příliš pozdě. Proč v sobě proboha nenašla sílu od toho šíleného člověka odejít?
Na tuhle otázku hledá divák odpověď hned od toho dílu, kdy ji poprvé brutálně uhodí, až jí teče krev. Asi proto, že si myslela, že ho miluje a že nějaká ta rána k lásce patří, anebo proto, že se bála, že zase selže (jako při právním manželství) a že tím budou trpět její děti. Proto se obětovala, to kvůli nim? Kvůli němu nebo kvůli sobě? To nechť si zodpoví po shlédnutí každý sám.
Proč se vlastně na takový seriál díváme, když je tak silně „neradostný“ a už dopředu víme, jak to dopadne? Protože je dobře napsaný a profesionálně natočený a všichni herci, kteří v něm vystupují, mají svou kvalitu.
Kláře Melíškové coby matce spisovatelky Monyové věříme, proč nikdy neměla ráda svého zetě; tušila, že dceru bude jen podvádět a okrádat. Nesnášel ho, parazita, také její manžel a tatínek hlavní hrdinky, civilním pojetím představovaný Pavlem Koptou. Za zmínku stojí i výkon Kryštofa Hádka, který hraje prvního manžela spisovatelky a svým nudným a „ňoumovským“ vystupováním dává důvod k tomu, aby ho chudák nešťastná spisovatelka vyměnila za šarmantního elegantního hezouna v podání Igora Orozoviče.
Ten je zpočátku opravdu okouzlující a pozorný a až po čase, když už bude mít své jisté, se mění v tyrana a psychopata, který si kupuje děti a citově vydírá svou pozdější manželku nechutnými scénami. Vedle své úspěšné ženy se cítí jako bezvýznamná nula, což řeší alkoholem a prostitutkami, za které utrácí manželčiny peníze.
Prý toužila po lásce, opravdové lásce, až se jí vymkla z rukou a skončila fatálně. Tereza Ramba ztvárnila mladou ženu v průběhu patnácti let, kdy se změnila z nenápadné obrýlené oplácané myšky v hubenou úspěšnou krasavici a kvůli roli několikrát viditelně změnila váhu a to jak nahoru, tak dolů. Možná se tu dá mluvit o její životní roli a jsem přesvědčen, že za ni bude nominována a patrně i získá českého lva. Ostatně na nominaci na lva sázím i u Igora Orozoviče.
Kromě jednoznačného poselství a sdělení, že pokud zažíváte domácí násilí, neváhejte se obrátit na odborníky a hlavně o tom nemlčte (ostatně po skončení každého následuje návodný popis, co má člověk dělat, když zažívá něco podobného ve skutečnosti) sledujeme, jak se žije mladé ženě, která se rozhodne, že prorazí coby spisovatelka, a to se jí skutečně podaří. Vidíme obrázek ustarané maminky, která sní a pracuje a živí všechny okolo sebe, ale na to, aby spokojeně žila sama, už jí nezbývají síly.
Jak se asi žije pozůstalým a hlavně dětem, tedy třem chlapcům, nyní již dospělým mužům, kteří po ní zůstali? A jak se na seriál asi dívá těm, kteří svou mámu a dceru přežili?
Ač nepatřím ke čtenářům knih Simony Monyové, některé televizní filmy podle jejích scénářů jsem viděl a uznávám, že téma domácího násilí a problematika partnerských vztahů, kterými se ve svých knihách zabývá, osloví mnoho čtenářů. Za zmínku stojí rovněž diskuse na téma psaní o skutečných žijících postavách a jejích problémech, jak se ukázalo, když autorka popisovala avantýry a trable svých kamarádek, kterým tím způsobila nemalé potíže.
Oceňuji pracovitost a komerční úspěch Simony Monyové a zdařilý televizní seriál, který jí vzdává holt a ukazuje, jak těžký život měla a že opravdu žila tak, jak psala.
Čest její památce a třeba se díky tomuhle projektu podaří zachránit další ženy, které zažívají něco podobného.
Díky tvůrcům filmu v čele s režisérkou Zuzanou Kirchnerovou za tohle poselství…
