Článek
Možná bych úvodem mohl zmínit, jak jsem k takové literatuře, určené především ženám, přišel. Román Radky Třeštíkové jsem dostal od manželčina strýce z Olomouce, který si knihu pořídil, ale když zjistil, jak je „perverzní a vulgární a nechutná“, tak mi ji při návštěvě věnoval. Přece nebude číst o strkání prstů do zadku a análním kolíku. Knihu od Patrika Hartla mi dala pod stromeček manželka, která na gymnáziu v Olomouci chodila do vedlejší třídy jako autor a mluvila o něm jako o nadaném chlapci, který studoval v anglické třídě.
Bez mučení přiznávám, že jsem od něho přečetl všechny knihy, které napsal, na rozdíl od Radky Třeštíkové, která pro mě byla novinkou. Tedy když pominu, že jsem viděl v televizi film Bábovky, podle její předlohy a zaznamenal jsem, že autorka tancovala kdysi ve Stardance a v bulváru a na sociálních sítích se jeví kontroverzní postavou, na rozdíl od spořádaného, rodinného a hlasitě se smějícího Patrika Hartla.
O obou knihách bychom mohli říct, že jsou určeny spíše ženám a že se jedná o takzvanou lehkou literaturu a že jsou čtivé a zábavné. Takové nekomplikované čtení na dovolenou. A to nemyslím nijak hanlivě, opravdu ne. Obě tyto knihy se mi četly příjemně a přelouskal jsem je za chvilku. Hezky jsem si při nich odpočinul. Už to je od autorů záslužné. A kupodivu se mi lépe četla ta od Radky Třeštíkové, přestože byla více perverzní a vulgární a místy až nechutná a také se v ní umíralo. Nebo snad právě proto? Intelektuálové prominou, ale já jsem se při četbě hezky odreagoval a přišel na jiné myšlenky. A právě k tomu podobný druh literatury slouží.
nová kniha Radky Třeštíkové mne zaujala svou provokativností
Radka Třeštíková namíchala čtenáři uvěřitelný příběh o mladé ženě, která řeší odchod od svého manžela a svůj vztah k „zajíčkovi feťákovi“. Možná je kniha i částečně autobiografická, jak si můžeme přečíst v bulvárních plátcích, tak sama autorka prošla podobnými rozvodovými peripetiemi. Moje sestra, která je stejně stará jako hlavní hrdinky, by o knize řekla, že je schematická a plná předvídatelných klišé. A to stejné by řekla i o knize Gazely. Protože ji „unavují ty hysterický ženský se svými problémy a starostmi“.
Já tak příkrý ve svých soudech nejsem a knihu hodnotím kladně. Jak praví záložka: toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?
Přiznávám, že mě ta kniha hned od začátku strhla. Je opravdu čtivě napsaná a když se člověk obrní vůči těm vulgaritám a lascivnostem, které mi tam kupodivu ani příliš nevadily, tak je zábavná a místy i humorná. Takže to je mé stručné shrnutí, děj vypravovat nechci, jenom bych to čtení doporučoval číst až od osmnácti let, aby nedošlo k nějakému mravnímu pohoršení výchovnému.
To Patrik Hartl zase láká na přebalu knihy své čtenáře sdělením, že: toto je příběh bouřlivého týdne tří nejlepších kamarádek, které kdysi chodily do třídy s Prvokem, Šamponem, Tečkou a Karlem. Šárka v pondělí oslaví narozeniny, večer ztratí mobil a v úterý se jí kvůli tomu otřese život v základech. Karolína ve středu přivítá doma svého manžela, se kterým rok nežila, a musí se to znovu začít učit. A Helena během pátku konečně uvěří, že by mohla zapomenout na rozvod a znovu se zamilovat. Události těchto všedních dní je vrhnou do takových turbulencí, že ani jedna z nich večer pře víkendem netuší, jak bude její život vypadat v neděli. Je to román o radostech, které nejde prožít bez odvahy, o nekonečném boji o rodinnou harmonii a o náctiletých snech, kvůli kterým je třeba riskovat.
Knihu Patrika Hartla mohou číst i mladiství, nicméně se domnívám, že nejvíc osloví, dámy prominou, ženy středního věku. Třem hlavním hrdinkám je pětačtyřicet, tedy jsou podobného věku, jako autorova manželka. Obdivuhodné je, jak se mu podařilo proniknout do ženského uvažování a vyjadřování. Opět se čte, jako všechny knihy od tohohle autora, velmi lehce a uvolněně a plynně. Na mě to bylo místy však až moc ženské. Například častý popis toho, jak si jedna z hlavních hrdinek stále maže opruzeniny pod prsy, by mi tam stačil jen jednou. A podobných detailů nás autor neušetří. Zřejmě se mu svět žen a ženského uvažování podařilo vystihl velmi dobře, mohu-li to jako chlap posoudit. Opět nebudu prozrazovat děj, ale i tuhle knihu vřele doporučuji, zejména ženským čtenářkám, k takové té odpočinkové dovolenkové četbě…
