Článek
Tento týden se mohou těšit na volno školáci z Benešova, Berouna, Rokycan, Českých Budějovic, Českého Krumlova, Klatov, Trutnova, Pardubic, Chrudimi, Svitav, Ústí nad Orlicí, Ostravy a Prostějova. Příští týden přijdou na řadu ti, kteří bydlí v místech Praha 1 až Praha 5, Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo, Domažlice, Tachov, Louny a Karviná.
A tak si říkám, ještě než vyrazíme do hor, co znamenají běžné „jarňáky“ pro běžné rodiče?
Dokončit rozdělané úkoly v práci, povinně si vzít dovolenou a plácnout se přes kapsu, neboť na horách je dnes draho, ať už u nás či v zahraničí, ono to totiž dnes vyjde téměř nastejno. A zůstat doma by znamenalo pro děti velkou nudu, když ostatní rodiny s dětmi většinou míří na hory, tak pročpak my bychom také nejeli a zůstávali doma, že?
Naše parta se letos rozhodla pro velkou změnu. Tradičně jezdíme už víc než deset let nějakých dvanáct až patnáct rodin na společný pobyt na hory. Vždycky si zamluvíme velkou chatu nebo penzion. Nejdříve jsme jezdili několik let po sobě do různých míst Jeseníků, pak několik let na různá místa v Krkonoších a jelikož se v posledních letech často ozývaly hlasy, že lyžování v zahraničí je určitě lepší, než u nás a finančně nevyjde ani o mnoho dráž, tak letos poprvé učiníme experiment a budeme mít premiéru v zahraničí.
Bydlet budeme v apartmánech. Jede nás o něco méně než obvykle, cca čtyřicet a to včetně dětí, zatímco k nám na hory nás jezdilo i více než padesát. Každý rok se najde jeden šikovný dobrovolník, který vše zjistí a zamluví a zorganizuje a my ostatní méně aktivní a šikovní se jen vezeme a plníme, co se po nás chce, tedy posíláme peníze tehdy a tam, kam nám ten šikovný napíše.
Letos poprvé pojedeme lyžovat do severní Itálie, kousek za hranice, tak jsem zvědav, kolik oproti minulým letům utratíme a zda si opravdu zalyžujeme o hodně lépe, než u nás, jak mi všichni tvrdí. Ono by to nakonec o mnoho dráž vyjít nemělo, neboť vleky, když si koupíte dopředu, tak vyjdou na jednoho na méně, než tisíc korun na den, což je asi jako u nás na průměrných horách, třeba ale v takovém Špindlu by to bylo víc. Jediné co bude dražší, tak bude cesta, o nějakých dvě stě kilometrů dál, než kdybychom jeli na hory u nás. Časově to bude delší asi o dvě hodiny, takže tady budeme platit o něco víc, než jsme byli zvyklí v minulosti a ještě o trošku dražší budeme mít ubytování. Odměnou za to, že si drobně připlatíme by nám mělo být lepší počasí a sněhové podmínky a delší a kvalitnější sjezdovky a lanovky, tak uvidíme, za týden napíšu zprávu, zda tomu tak skutečně, jak se domnívám, bylo.
Co ale čeká rodiče předtím, než se na jarní prázdniny se svými ratolestmi vypraví? V prvé řadě musejí zařídit vše potřebné na hory. Samozřejmě, kdo jezdí lyžovat několikrát za rok, tak takové starosti nemá a jen popadne lyže nebo prkno a může jet. My ostatní si ale necháme seřídit vázání, přikoupíme chybějící oblečení, neboť děti za rok za dva vyrostou a co mohly nosit dříve, tak do toho se již nevejdou.
Pak je třeba také splnit před dovolenou všechny úkoly v práci, abychom si to volno v klidu užili a nemuseli řešit maily nebo telefonáty, takže stres před prázdninami a pak bude stres i po nich, ale co už, to děti přece nezajímá, ty si chtějí zalyžovat nebo zasnowboardovat, že ano?
V neposlední řadě je třeba vyřešit finance a dopravu na hory. Je to přece jenom několik set kilometrů, takže abychom v pořádku vozem dojeli.
Hned jak se k tomu dostanu, napíšu report s fotkami a sněhovými podmínkami o našem společném lyžování a snowboardování a také mimo-lyžařskými aktivitami, neboť o prázdninách nejen lyžováním živ je člověk.
Na závěr si zodpovězme otázku, jestli ty ciráty předtím stojí skutečně za to? Ano určitě stojí, co bychom přece neudělali pro své milované děti, není-liž pravda? Už jsem jako babička. Hlavně, aby se nikomu nic nestalo…
