Článek
Důvodů je několik, jednak mohou být v zimě nebezpečné a kluzké a navíc by jízda po nich v tomto období rušila lesní zvěř.
Singletraily nebo singletracky jsou sportovní trasy, úzké stezky vybudované v přírodě a jsou určeny pro horská kola. Šířkou cesty odpovídají šířce jednoho kola, odtud pochází anglický název single, jednoduchý a trail či track, což znamená česky stezka.
Jsou to úzké jednosměrné přírodní cestičky, které se od ostatních chodníků a pěšinek liší přesným a ověřeným budováním. Dle jejich tvůrců je hlavním cílem to, aby si je cyklisté v přírodě maximálně užili. Proto nevedou příliš dlouho do kopce (i když i tady nalezneme výjimku ve vysokých horách) a při jízdě z kopce dovolí jet účastníkům trailů maximální rychlostí. Při jejich budování by nemělo docházet k poškozování přírodního prostředí.
na listech na singletrailech se dá lehce uklouznout
Technický charakter trasy je podmíněn prostředím, do kterého je stezka zasazena. Existují vyhlazené a upravené a jen lehce zvlněné cesty, které jsou sjízdné i pro děti či začátečníky až po obtížné trasy obsahující přírodní či umělé překážky nebo terénní prvky, které vyžadují pokročilé schopnosti jezdců MTB freeridy nebo MTB downhill. Z hlediska bezpečnosti je kladen důraz na plynulost projetí trasy, proto jsou využívány terénní vlny, protisvahy nebo různé zatáčky, které mají zpomalovací a zklidňující význam.
Je však třeba dbát na bezpečnost a proto z vlastní zkušenosti doporučuji jezdit pomaleji a ne úplně „na hraně“, protože nikdy nevíte, jaká překážka se vám objeví v cestě. Stalo se již mnohokrát, že nespokojení turisté anebo chataři dávali na tyto stezky překážky, což způsobilo mnoho úrazů jezdců. Pokud je mokro anebo na podzim leží na zemi listí, vám snadno může podklouznout kolo a sjedete z úzkého srázu anebo vrazíte do stromu. Proto doporučuji všem, kteří jedou poprvé (ale i těm pokročilejším), aby jezdili opatrně. I zkušený jezdec se může ne vlastní vinou dostat do potíží. Párkrát se mi stalo, že jsem málem zavadil o pařez nebo větev a to způsobilo kolizi, která se mi naštěstí vždy podařila vybalancovat. Ne všichni jezdci však měli takové štěstí, jako třeba jako můj známý, kterého musela ze singletrailů odvážet sanitka. Nechci strašit, ale tu a tam se i stane, že na těchto stezkách někdo zemře. Proto je opatrnost vždy na místě. Turisté by po nich správně chodit neměli, nicméně několikrát jsem v protisměru potkal zbloudilého houbaře anebo zapomenutého běžce.
cyklista na trailové stezce by se neměl fotit, ale dbát na bezpečnost jízdy
Zároveň bychom měli být ohleduplní k lesní zvěři a nechovat se hlučně a neporušovat zákazy. Ať už v podobě hodin, kdy jsou uvedeny časy, kdy už se na tyto stezky jezdit nesmí anebo v podobě ročních období.
V České republice je takový trialových stezek spousta. Jako příklad uveďme třeba v v Jeseníkách, v Beskydech, Krkonoších, v Moravském krasu nebo na Vysočině, v Bílých Karpatech a existují také speciální bikerské areály.
Ve světě existují i extrémní traily ve vysokých horách, jako třeba v Kanadě nebo na Aljašce a také v pouštních oblastech. Cest na výběr je prostě spousta a jet po nich je velký zážitek…
